SAIGON - HO CHI MINOVO MĚSTO
26.5. – 29.5. 2007, cestopis část VIII.
Proč do Ho Chi Minova města jet
Jednak nám odtud odlétalo letadlo domů, jednak jsme chtěli poznat jižní metropoli Vietnamu. Kromě samotného města jsme chtěli prozkoumat i kousek delty Mekongu a podívat se také na místa, kde Vietkong během války zatápěl Američanům.
Jak jet do Ho Chi Minova města
Přeletěli jsme z Nha Trangu. Letenky jsme si opět objednali na recepci hotelu Elegance v Hanoji. Během přistání se obloha rychle zatáhla bouřkovými mraky a udělala se tma jako v noci. Pak do toho začaly lítat blesky. Samozřejmě, že jsme přistáli, ale příjemný pocit v břiše jsme neměli. Do města jsme jeli taxíkem (75000VND) už za vydatné průtrže.
Tip na ubytování v Ho Chi Minově městě
V hotelu Majestic Saigon. Je to sice asi jeden z nejznámějších a i nejdražších hotelů ve městě, ale my jsme měli rezervaci ve speciální akci se slevou. V tomto případě je trochu vyšší cena vyvážena opravdu silnými vzpomínkami. Hotel je krásný, po rekonstrukci a na skvělém místě. Často se objevuje ve filmech o vietnamské válce. Snídaně na střeše hotelu s výhledem na řeku jsou nezapomenutelné. Levnou alternativou jsou guesthousy na třídě Bui Vien v distriktu 1, což je obdoba bangkokcké Khao San.
Výhled z hotelu
Co jsem v Ho Chi Minově městě zažil
Následující den jsme jeli na celodenní výlet na Cu Chi tunely. Jeli jen se soukromým průvodcem a řidičem (levnější výlet se dá za pár dolarů zarezervovat v mnoha místních cestovkách, třeba právě na zmíněné třídě Bui Vien). Projížděli jsme krajem, který byl za války totálně zdecimován agentem Orange. (Agent Orange není agent v oranžovém, ale chemikálie v oranžových sudech, kterou Američané shazovali na Vietnam s cílem zdecimovat přírodu a odstranit přírodní obranu Vietkongu. Její podstatnou složku tvořil jedovatý dioxin.) Přesto se Američanům nedařilo najít vstupy do tunelů a úspěšně bojovat proti partyzánům. Vlezy do tunelů nešly najít také proto, že byly velikosti A4, v přírodě byly důkladně maskované nebo vyúsťovaly do řeky jako sifón. Snažil jsem se do takového tunelu vsoukat. Přestože úsek přístupný pro turisty je trochu rozšířen, ťapal jsem v něm jak kačer, v tom horku jsem s těží chytal dech a nakonec jsem měl velké problémy po sto metrech vyjít ven. Můj vietnamský průvodce se svou výškou stejným úsekem jen lehce proběhl. Systém byl navíc prošpikován různými propadlišti a pastmi. Vůbec se nedivím, že z toho měli Američané noční můru – některé tunely ústily jen 15km od Saigonu. V tunelech měli Vietnamci vybudované i nemocnice a kuchyně. V areálu jsou uprostřed lesa k vidění zničené americké tanky a je tam i střelnice, kde je možné vystřelit si ze sovětských nebo amerických zbraní. Jedna střela, jeden dolar a strašný rachot. Doma jsem se těšil, že si zastřílím z americké M16, ale nakonec jsem si tu srandu nechal ujít.
Cu Chi tunely
Jeli jsme po silnici, kde byla vyfocena známá fotografie malé nahé popálené holčičky, jak běží s roztaženýma rukama před americkými vojáky.
Další den jsme se vydali na Mekong a opět jsme jeli sami jen s průvodcem (opět - levnější varianta za pár dolarů se opět dá pořídit na třídě Bui Vien, my jsme ale tentokrát nechtěli jet s velkou skupinu a jet organizovaně v autobuse). Po cestě jsme viděli, jak si i zkušený vietnamský motorkář může na dálnici rozbít držku. Jeli jsme sami bez jiných turistů velkou lodí dovnitř delty, kde jsme přesedli na menší loď, pak na motorku a pak na pramici.
V deltě Mekongu
Proplouvali jsme úzkými rameny, nad kterými se skláněly palmy. Nádherná tropická příroda, ale se samopalem nad hlavou bych se tudy brodit nechtěl.
V deltě Mekongu
Vraceli jsme se z výletu delty Mekongu. V Saigonu se během minuty zatáhlo a začala pravá tropická průtrž. Vietnamci jsou zvyklí a během jízdy na motorce si obléknou pláštěnky. Jenže tentokrát to bylo ještě vydatnější než obvykle, protože během dalších pěti minut bylo na silnici vody po kolena. Jeli jsme řekou, voda od aut stříkala jak obrovské vodopády, obchody se zatápěly přívaly vody. Mrkali jsme jak o závod...
V ulicích Saigonu
Poslední den jsme se procházeli Saigonem. Kousek od hotelu jsme dostali letáček zvoucí na masáže. Poučeni průvodcem, že to může být něco ve stylu „Karaoke baru“ či jiného erotického lákadla, jsme si letáček nejdříve ani nepřečetli. Nakonec jsme ale usoudili, že si tak můžeme krásně zkrátit čas před odletem a šli jsme to omrknout. Vše vypadalo seriózně a tak jsme souhlasili. Přišly k nám dvě masérky, jedna stará a druhá mladá. V duchu jsem si říkal, že jako ve všem budu mít tu kliku, že mne do spárů dostane ta stará. No a opravdu. Pak se však stal zázrak, mladá odstrčila starou, chvíli se hádali, ale nakonec to pro mne dopadlo dobře. Musel jsem se v duchu smát...
... kam dál? Prohlédněte si itinerář, fotografie z cesty nebo si přečtěte rady na cestu do Vietnamu. Pokud budete mít dotazy, napište mi.
... druhou cestu do Vietnamu po deltě Mekongu do kambodžského Phnom Penhu popisuji zde...
