user_mobilelogo
Vietnam HEAD2

Seznam článků

 

 

 

 

  

 

CAN THO, CHAU DOC

6.4.. 2010, cestopis část III.

 

Proč jet do Can Tho, Chau Doc

Byl to druhý den našeho putování po Mekongu směrem ke kambodžským hranicím.

 

Jak jet do Can Tho, Chau Doc

Jel jsem tam z Ho Chi Minova města s cestovkou TM Brothers. Druhý den naší cesty po Mekongu jsme ráno vyjeli z Can Tho a po celodenním vejletění jsme dorazili do Chau Doc.

 

Tip na ubytování v Chau Doc

Poslední noc naší cesty ve Vietnamu jsme spali v Chau Doc, ve městě na samotných hranicích s Kambodžou v malém hotýlku Thanh Nam 2 Mini Hotel, jsou na Booking.com (12 USD).

 

Co jsemv Can Tho, Chau Doc zažil

Ráno jsme se u vesničana poblíž Can Tho probudili do krásného modrého dne. Nemohl jsem se nabažit scenérie vypuštěného Mekongu a pořád jsem se snažil vyfotit loď, která uvízla na dně kanálu. Sluníčko se pomalu zvedalo nad vrcholky palem a paní domácí nám přichystala na terase snídani.

vietnam 11

Odliv na Mekongu

Po snídani nás i s batohy odvezli na motorkách zpátky do města Can Tho. Prošli jsme ranními rušnými uličkami a vešli do městské tržnice. Všude byl ohromný mumraj, místní hospodyně v šikmých kloboucích nebo motorkářských helmách čile nakupovaly. Po zemi byly rozprostřeny koše s mnoha druhy ovoce a zeleniny, velké kastroly s rybami a jinými mořskými potvorami, maso se prodávalo volně položené na tabulích. A všechno to dohromady „krásně" vonělo. Došli jsme k řece, kde nás na lodi měla vyzvednout naše skupina, která se přes noc ubytovala ve městě. Během čekání jsem v přístavu pozoroval zaparkované velké bachraté dřevěné lodě místních prodejců. Místní trhovkyně vedle nás opracovávala ananasy, hbitě jim uřezávala zelené konce. Já bych si jejím tempem hbitě uřezal úplně něco jiného. Ukládala je do proutěného koše, který si nakonec hodila na záda a nakonec s ním odkvačila na své místo v tržnici. Ten koš musel být těžší než ona sama.

vietnam 12

Ranní trh v Can Tho

Naše skupinka nás našla a s Australanem jsme naskočili k nim na loď a pokračovali už dále po řece spolu směrem k plovoucí tržnici. Ta se sestávala z desítek těch velkých dřevěných bachratic až po strop napěchovanými zemědělskými plodinami všeho druhu. Vietnamští farmáři se tu zbíhali po kanálech ze všech koutů delty, aby tu své výpěstky dále prodali dalším prodejcům na malých pramicích. Takový druh velkobochodu na vodě.

vietnam 17

Plovoucí tržnice v Can Tho

Vpluli jsme se do užšího kanálu mezi hodně jednoduché oplechované domečky na kůlech. Ačkoliv tu byla hodně špinavá voda, do které bych se bál strčit prst, místní ji používali na praní prádla, umývání nádobí, na tělesnou očistu a bůhví co ještě. Mrkal jsem na holku, jak si v tom umývá vlasy a divil se, jestli ji to pomůže. Kousek opodál seděl ve vodě nahý děda namydlený od hlavy až k patě.

vietnam 18

V kanále Mekongu

Dopluli jsme k jedné farmě, která vyráběla rýžové nudle a koukali, jak je vyrábějí. S námi ve skupince byl ještě jeden Australan (že to není Australanka jsem usoudil po delší úvaze) a ten v tom strašném horku chodil po světě v težkých kožených botách, v černých kožených kalhotách, dlouhé bílé košili a černé hrubé vestě. Na hlavě měl buřinku, v uších naušnice. Nevím, ale asi se tam vyloupl z nějakého jiného časoprostoru. Bylo suché období a teplota prakticky neklesla pod 35 stupňů a já se vařil jen ve vlastní kůži, natož být v takovém skafandru, co měla ta osoba na sobě.

Naši lodi došla šťáva a tak jsme na řece připluli k benzínové pumpě, která parkovala uprostřed řeky na pontonech, a nabrali jsme nový benzín. Čerpadlář jakmile dočerpal, skočil do vody, aby se ochladil a zaplaval si.

vietnam 20

Pumpa na Mekongu

Z Can Tho jsme do Chau Doc (120km) vyrazili po obědě už autobusem. Trochu mne roztrpčilo, že ten přesun není po řece, ale musel jsem se s tím smířit. Po cestě jsme se zastavili na krokodýlí farmě, abychom se podívali, jak vypadá krokodýl a pak zase pokračovali až k samotnému hraničnímu městu. Cesta trvala přes tři hodiny a v malé dodávce byla hodně únavná.

V Chau Doc jsme se ubytovali v jednoduchém, ale čistém hotelu. V koupelně jsem objevil zřejmě pozornost podniku – pánskou ochranu. Hned po příjezdu jsem se pokusil zchladit, ale ze sprchy tekla spíše teplá než studená voda. Večer jsem se vydal na průzkum města. Prošel jsem se po tmavých ulicích, prošel jsem kolem noční tržnice až k samotnému nábřeží. Tady už mělo na zemi ustláno docela hodně bezdomovců a bezdomovkyň. Zoufale jsem hledal něco studeného na pití, protože i v devět večer se teplota stále držela kolem 35 stupňů. Místní ale prodávají nápoje ve velkých bednách naložených ledem, který tam však v pevném stavu vydrží sotva pár hodin. A tak mi kolu chtěla paní nalít do mikrotenového sáčku s drceným ledem, což jsem zaúpěl. Takhle to dělají i s pivem, ale než abych ... tak to radši vypiju teplé. Našel jsem tu nejlevnější internet, který stál 10CZK na hodinu a napsal všem emaily.

Zjistil jsem, že z Chau Doc do Phnom Penhu jezdí dva typy lodí: pomalá pramice „slow boat", která 100km do hlavního města Kambodže překmitá za 8-10 hodin a rychlý člun „speed boat", který to zvládne za cca 5 hodin. Už se mi nechtělo po zkušenosti s cestou do Chau Doc absolvovat další zdlouhavý horký přesun zvlášť v pramici se řvoucím motorem a tak jsem si u našeho průvodce domluvil nový lístek na rychlou loď za 24 USD (už bylo pozdě stávající lístek vyměnit s doplatkem za dražší, pomalejší loď stojí asi 12 USD). Lístky se dají ve městě běžně koupit v několika hotelích a turistických kancelářích. Udělal jsem nakonec dobře, plavba byla příjemná, do hlavního města Kambodže jsem přijel po poledni a ne až večer a měl tak spoustu času na zařizování ubytování a prohlídku města.

 

Z MÝCH CEST

web

ZDE NAJDEŠ

44

zeme 100

NAVŠTÍVENÝCH ZEMÍ

436

dny 100

DNÍ NA CESTÁCH

54 630

km 100

KM NA CESTÁCH