CESTOPIS KRÉTA

KRÉTA

12.6. – 26.6. 2004

Proč jet na Krétu

Kréta kromě nádherných pláží nabízí také nádherné hory s možností turistických túr.

Jak na Krétu cestovat

Na Krétu jsme letěli charterovým letem cestovní kanceláře, která organizovala na ostrov zájezdy a doprodávala v letadle zbylá místa. Po příletu jsme si na letišti v Heraklionu vyzvedli zarezervované auto rental-center-crete.com (20Euro/ den, malé Suzuki nebo rentalcars.com) a vydali se směr Rethymno a dále na jih do Plakiasu (120km, 1,45 hod).

Tip na ubytování na Krétě

My se rozhodli ubytovat se na jižním pobřeží Kréty - jednak jsme se chtěli vyhnout hotelovým komplexům na severu a také nám přišla příroda na jižní straně ostrova rozmanitější. Jako svou základnu jsme si zvolili ubytování v apartmánu v horské vesnici Myrthios, která leží 7km nad Plakiasem (Chrisanthi Studios & Apartments). Výhodou bylo krásné a tiché místo s nádherným výhledem na moře a hory, trochu nevýhodné by se mohlo zdát dojíždění do Plakiasu. Plakias je příjemné turistické letovisko plné rodinných taverniček, v jehož dosahu jsou tři pláže a na slavnou pláž Preveli se dá odtud doplout lodí.

Co jsem na Krétě zažil

Když jsme na Krétu přijeli, začalo mistrovství Evropy ve fotbale.

Ubytovali jsme se v prázdninovém domě v Myrthiosu. Na to, že byla půlka června, bylo parkoviště před vilou plné aut, ale kupodivu si odpoledne všichni dovolenkáři sbalili a nakonec jsme tam zůstali sami. Z terásky jsme měli nádherný výhled na moře v dáli, na Plakias pod námi a na hory okolo.

Výhled z Myrthiosu na Plakias

Vyrazili jsme na první výlet a vydali se objevit pláž Preveli. Ta je od Plakiasu vzdálená autem jen 11 km a nachází se u ní klášter. Auto jsme nechali na parkovišti a z kopce dolů k pláži jsme scházeli po kamenných schodech. Během sestupu je člověk odměněn velkolepou vyhlídkou na nádhernou pláž, do níž vtéká říčka tekoucí z rokle, obklopená zelenými palmami. Palmovým hájem se pak dá jít podél břehu říčky na krátkou procházku nebo se dá také půjčit šlapátko a šlapat po hladině. Hory tyčící se nad říčkou vytváří kouzelné místo. V té výhni jsem sebou tahal ploutve a šnorchl na potápění, abych zjistil, že kromě oblázků není pod hladinou na koukání vůbec nic.

Preveli

Už při plánování naší dovolené mne na stránkách http://www.cretanbeaches.com/ uchvátilo místo, které se jmenuje Gramvousa a vytyčil jsem si ji jako jedno z hlavních míst, které musíme navštívit. Nikde však nebylo příliš popsáno, jak se na Gramvousu jede (120km, 2,5 hod). Nechtěl jsem se ale nechat čímkoliv odradit a hned druhý den jsme na Gramvousu vyrazili. Po chvíli váhání jsme za městečkem Kissamos našli polní cestu, kterou jsme tipovali, že by mohla vést správným směrem a naším malým hrkátkem jsme se po ní vydali. Po cestě jsme však potkali jen pár ovcí a po chvíli, kdy se cesta zvedala horzivě kolmo, už ani ty ne. Jeli jsme rychlostí 5 km/hod a občas jsme se divili, že jsme nezačali spíše couvat. Šárka měla zaťaté palce i u nohou. Říkali jsme si, jací jsme to blázni. Přesto jsme vytrvali a asi po 40 minutách jsme dojeli na malé parkoviště, kde k našemu úžasu parkovaly podobně velké dva "terénní" vozy. Ulevili jsme si, že až takoví blázni zase nejsme. Vzali jsme věci na koupání včetně ploutví a šnorchlu (už zase a zase zbytečně) a šli jsme po cestičce směřující dolů k pláži. To co jsme po chvíli uviděli, stálo za tu dobrodružnou cestu. Z výšky jsme uviděli scenérii, která by spíše zapadala do některé exotiky. Pod námi se rozprostíraly dlouhé písčité pláže s mělkou tyrkysovou vodou a rozesetými ostrůvky. Na pláž se sice dá doplout výletní lodí z vesnice Kissamos, jak jsme posléze zjistili, ale výletníci jsou ochuzeni právě o tento výhled seshora. Dole na pláži jsme si našli stín a šli jsme se brouzdat do vody, která měla mělké dno, takže se dalo jít i několik set metrů.

Gramvousa

Další den jsme se vydali na průzkum další zajímavé pláže Glyka Nera. Ta je kompletně schovaná pod skalami a dá se k ní dojít jen po půlhodinové cestičce po pobřeží začínající za vesnicí Chora Sfakion (40km, 1 hod). Cestička byla v některých místech doslova zasekaná do skály, takže jsme se občas dívali pod sebe přímo do moře. Po cestě nás zastavila koza a zvědavě se na nás koukala, co tam děláme. Nakonec jsme do cíle došli a zjistili jsme, že pláž je čistě naturistická a tak jsme si našli stín někde na kraji a od všech nudistů jsme se separovali. Náš kousek stínu se líbil i místní koze, a tak si lehla přímo na naší deku a zaboha z ní nechtěla odejít. A tak jsme tam na dece leželi všichni tři.

Glyka Nera

U sledování fotbalu v taverně jsme se seznámili s mladými sympaťáky z Brna. Společně jsme se další den vypravili na výlet zdolat soutěsku Imbros, která začíná u vesnice Imbros (Impros) a po třech hodinách túry končí u vesnice Komitades. Využili jsme toho, že jsme jeli dvěma auty a jedno jsme zaparkovali u Komitades a druhým jsme dojeli na začátek soutěsky. Brňáci ocenili, že naše auto má "klimárnu" a my jsme se zase naučili nové slovo. (Místní Řekové odvoz do Improsu za úplatu nabízí, takže není třeba výlet organizovat dvěma auty.) Sestup roklí není namáhavý a samotná cesta je nádherná - skalní stěny jsou i 40-50 metrů vysoké a v některých místech jsou i jen dva metry u sebe. Ačkoliv okolní příroda byla úchvatná, po celou dobu jsme nepotkali žádného turistu, jen jeden místňák nás předběhl se svým oslem. Na závěr jsme si našli u moře pěknou oblázkovou pláž, vykoupali se a v restauraci snědli chobotnici.

V soutěsce Imbros

Jeli jsme objevit pláže u Agios Pavlos (50km, 1hod). Po cestě jsme sledovali bachratě nadýchané mraky Barta Simpsona, které se zakousávaly do vysokých hor. Samotné pláže byly zvláštní tím, že byly schovány pod svahem z písečných dun. Pohled z výšky byl nádherný. Procházeli jsme se po dlouhých opuštěných kilometrech písku a sbírali barevné kamínky. Pak jsme se vrátili na jednu z pláží, kde se pod slunečníky opalovalo pár turistů z blízkého penzionu. Byly tam vysoké vlny, ale nenechal jsem se jimi odstrašit a do moře jsem se i se šnorchlem odvážně vrhnul. Hned první vlna však se mnou švihla o zem jako bych byl pírko a sebrala mi šnorchl. Tím bylo rozhodnuto, že jsem už po zbytek dovolené nemusel šnorchlovací náčiní s sebou tahat v marné naději, že bych na Krétě něco pod vodou mohl objevit.

Agios Pavlos

Pláže u Agios Pavlos se nám líbily natolik, že jsme následující den jeli na sousední pláže Triopetra.

Naplánovali jsme si výlet do strže Samaria. Pořád jsme řešili, jak to zvládnout po vlastní ose, ale nakonec jsme to vzdali. V Plakiasu jsme našli kancelář české cestovky a od delegátky jsme si koupili organizovaný výlet. S Brňáky jsme vytvořili osvědčenou čtyřku a společně jsme vyrazili zdolat nejdelší strž v Evropě. Strž je dlouhá 18km a dolů to trvá přibližně 5 hodin. Túra vyžaduje pevnou obuv a tak jsem občas obdivoval některé expertky ve střevících. Cesta začíná na náhorní plošině Omalos u Xyloskaly ve výšce 1227 m.n. mořem a okolo se tyčí dvoukilometrové štíty (120km, 2hod). Cestou dolů se půlkilometrové skalní stěny postupně přibližovaly, až byly v místě Železná vrata jen 3 metry u sebe. Po náročné túře nás čekalo příjemné osvěžení v moři ve vesnici Agia Roumeli, a po večeři a pár pivech s námi odtud odplula loď do Chora Sfakia, kde na nás už čekaly autobusy do Plakiasu.

V soutěsce Samaria

To nejlepší nakonec. Na túru Rouvas skutečně nezapomeneme. Po Imbrosu a Samarii jsme chtěli vyrazit ještě jednou na trek do hor a vybrali jsme si Rouvas. Cesta začíná ve vesnici Zaros, kde místní mají velké nádrže se pstruhy (85km, 1.45hod). Jestli jsme v předchozích túrách šli směrem dolů, tentokrát jsme postupně stoupali nahoru. Navíc to tentokrát nebyla soutěska a my šli celou dobu v otevřené výhni. Měli jsme sice s sebou každý jednu pet láhev vody, jenže jsme pet lahve nechali prozíravě přes noc v mrazáku, abychom další den měli vodu dlouho studenou. Záměr byl dobrý, výsledek horší. Led přes veškerou výheň nestačil roztát a tak jsme po cestě zoufale olizovali jen hrdlo lahve. Místy to už byla skutečně krize, Slunce pálilo a my ne a ne se zchladit. Po třech hodinách jsme došli až nahoru na náhorní plošinu, objevili jsme kohoutek s vodou a asi osm minut jsme v kuse pili. Když už jsme nabyli pocit, že jsme zachráněni, dohonila nás jiná dvojice turistů (víc už jich tam nebylo) a ti nám sdělili, že zelené kohoutky se nacházely podél celé stezky. Ach jo... Cestou nahoru nám už dehydratací téměř opuchaly ruce, Šárka už smutně během cesty pokyvovala, že už je smířená s krutým osudem a ona ta potvora voda byla prakticky na každém metru. Po cestě dolů jsme kohoutky s vodou nacházeli, ale proč je někdo tak pečlivě maskoval, je nám doteď záhadou. Hory byly nádherný, procházeli jsme údolími plných červených květů, bílé skály se rýsovaly na modrém nebi, ale tentokrát to bylo vydřený. Odpoledne jsme ještě stihli zajet na často fotografovanou pláž Matala, abychom zjistili, že hned za tou přelidněnou krásou z pohlednic je postavené obrovské parkoviště. A nazpátek jsme ještě chtěli stihnout Knossos, ale už jsme ho nestihli.

V soutěsce Rouvas

Měli jsme v plánu vyrazit na krásné pláže Elafonisis (150km, 2.45hod). A protože jsme měli ve stejnou dobu příbuzné na dovolené v Paleochoře, naplánovali jsme to tak, abychom se tam všichni setkali. My přijeli po třech hodinách autem, oni po půl hodině lodičkou. Elafonisi je skutečně další krásný kout Kréty. Bílé jemné písky se tu střídají s růžovými jemnými písky. V písečných dunách vyrůstaly bílé květiny.

Elafonisis

Nakonec nás Řeci ve fotbale porazili a tak jsme my i fotbalisté jeli domů.

... kam dál? Prohlédněte si itinerář, fotografie z cesty nebo rady před cestou na Krétu. Pokud budete mít dotazy, napište mi.