RADY NA CESTU NA KUBU

Kdy jet na Kubu

Kuba spadá do hlavního karibského hurikánového pásu. Nejvhodnější doba pro příjezd je mezi listopadem a květnem. Nejsušší měsíc je březen, nejvydatnější srážky spadnou od července do října.

Pokud se chcete dozvědět, kdy je ideální letět na Kubu, detailní informace o počasí se dozvíte na https://www.sunheron.com/

Co na Kubě vidět a navštívit

Dvě třetiny turistů, kteří na ostrov přijíždí, jsou z Kanady a valná většina z nich zůstane na plážích Varadera. V dosahu Varadera je velkolepá Havana a na jihu koloniální Trinidad.

Nezávislí cestovatelé se dostanou do vzdálenějších míst, směrem na západ například do krasové oblasti Viňáles, která je také známá svými tabákovými plantážemi, ze kterých se vyrábějí vyhlášené kubánské doutníky, do plážového letoviska Cayo Levisa nebo do přímořské přírodní rezervace Maria La Gorda. Na východě ostrova turisté navštěvují Santa Clara, Cienfuegos, Camaguey, Santiago de Cuba a odlehlou exotickou Baracou.

Cestování na Kubu na vlastní pěst

Na cestu na Kubu jsme si tehdy ještě zabalili do velkého batohu. S přibývajícími cestami jsem však zjistil, že spoustu věcí člověk na cestách nepotřebuje a je možné cestovat jen s malým baťůžkem a pohybovat se svobodněji. Dnes cestujeme jen s malým cyklistickým baťůžkem, který neváží více jak 6kg. Protože hygienu máme v balení do 100ml, nastupujeme s ním rovnou i na palubu letadla. Jak si zabalit na cesty popisuji v článku "Co s sebou na cesty".

Vstupní formality

Pro vstup na Kubu se vyžaduje vízum, které vydává kubánská ambasáda se sídlem v Praze na Jinonické 14 ve formě turistické karty. Odbavení v Havaně je rychlé: imigračním úředníkům se předloží pas a 1/2 víza, vyzvednou se zavazadla a nakonec se předloží celní prohlášení (bílá karta z letadla). Při odletu je však odbavení podstatně delší, mnohdy trvá přes dvě hodiny. Při odletu se odevzdává druhá polovina víza.

Kubánská měna

Kubánci mají dvojí měnu: Kubánské Peso (cca 1CZK) a Konvertibilní Peso CUC (cca 1 USD, výhodnější je však měnit Eura). Měnu lze vyměnit v bankách nebo ve směnárnách (Cadeca), kurz je v obou případech stejný, stejně tak dlouhé fronty. Při výměně je nutné předložit pas. Jako turisté jsme se ke kubánské měně a cenám dostávali jen sporadicky. Často se nám totiž stávalo, že v obchodě či pouličním občerstvení prodávající zaměstnanci „přepnuli" cenu z kubánského na konvertibilní pesos a rozdíl si vzali do vlastní kapsy.

Ti Kubánci, kteří mají to štěstí a pracují v turistickém odvětví (mluví anglicky) nebo mají jinou šanci dostat se k tvrdší měně formou provizí či spropitného, vytváří v komunistické Kubě v podstatě novou třídu. Běžní lidé totiž berou průměrný měsíční plat 20 CUC a doslova platí následující rčení: Fidel se tváří, že Kubánce platí a Kubánci se tváří, že pracují. Od vlády sice místní lidé dostávají formou přídělů základní potraviny, ty jim však vystačí jen na 14 dní a zbytek si musí dokupovat za CUC. Pokud tedy někdo dostane všimné či provizi 5 konvertibilních pesos, dostane týdenní plat. Když v takovém zaměstnání vydrží několik let, věřím, že je to na Kubánské poměry kapitalista.

Cestování po Kubě

Díky obrovským vzdálenostem je náročné a také docela drahé projet celý ostrov autem. My jsme na naší cestě projeli Kubu celou od východu na západ a během cesty jsme proto zkombinovali auto, motorku, autobus, rikšu, taxi a jednou vnitrostátní leteckou linku. Nejsnadnější doprava po Kubě je pomocí autobusů společností Viazul, Astro a Transtur. Ty jezdí mezi turistickými destinacemi, jsou moderní a klimatizované. Jízdné je v CUC a pasažéři jsou proto z valné většiny jen turisté. Jízdné zakoupené přes internet se vymění za klasické jízdenky v den odjezdu cca hodinu před odjezdem (ne dříve).

Místní lidé to mají s dopravou komplikované, autobusů na Kubě moc nejezdí, představují pro kubánskou ekonomiku velké investice. Místní lidé proto nejčastěji jezdí na korbách náklaďáků a hodiny čekají na stopu. Na výpadovkách velkých měst usměrňují stopaře tzv. inspektoři dopravy a projíždějící nedostatečně vytížená osobní auta zastavují. Nejčastějším dopravním prostředkem na vesnicích jsou koňské povozy. Rikši na Kubě také nejsou turistickou atrakcí, ale rovněž váženým dopravním prostředkem. Nová auta se na Kubě neprodávají a je opravdu zážitek vidět peletony amerických veteránů a sovětských žigulů. Pokud na silnici jede přeci jen nové auto, pak má červenou značku, je z autopůjčovny a sedí v něm turista. Při cestování pronajmutým autem je nutné si dát velký pozor na díry ve vozovce.

Ubytování na Kubě

Na Kubě se dá bydlet nejen v turistických resortech a hotelech, ale také v soukromí. „Casa particular" je velice výhodné ubytování u místních, protože jednak není drahé (obvykle stojí okolo 25 CUC za pokoj na noc) a také je to skvělá příležitost dozvědět se více o běžném životě Kubánců. V mnoha „Casa particular" nabízí domácí i jídlo a v mnoha případech i poradí (španělsky). Po uvolnění vztahů s USA se nabídka těchto ubytování objevila i na globálních rezervačních stránkách jako je AirBnb nebo Booking.com. Rezervace však většinou není nutná, protože nabídka je vyšší než poptávka. Kde je ubytování v soukromí poskytováno, se dá jednoduše zjistit podle symbolu ve tvaru A na dveřích domů. Pokud ubytování zprostředkuje naháněč (jinetero) nebo taxikář, obvykle se platí v ceně i jeho provize (v průměru 5 CUC).

Stravování

Na Kubě se turista levně moc nenají. Soukromé restaurace (paladary) mají ceny shodně okolo 6 – 12 CUC za jídlo. Když si však člověk poručí rybu, pak to není zase tak hrozné, když si uvědomí, kolik ryby stojí u nás. A kromě ryb jsou v nabídce často také kalamáry, krevety nebo třeba i langusty (8-12 CUC). Jen občas se nám podařilo najíst se v zapadlé vesnické jídelně za normální pesos a oběd pak stál 5 korun. Pivo Bukanero stojí 1,5 CUC, velká voda 1,5 CUC, mojito 3 CUC a úžasná je cena rumu - Havana Club stojí v každém obchodě 3.85 CUC, zatímco u nás ji kupujeme za 380 CZK, tzn. za čtyřnásobek. (6.95 za litr 3letého HC, 19.45 za litr 7letého HC a 150 CUC za 15letý HC rum).

Kubánské doutníky

Těšil jsem se, jak si nakoupím zásobu Cohib, ale realita je taková, že na Kubě jsou značkové doutníky levnější jen „dvakrát". Zkusil jsem doutníky všech cenových kategorií od 1 koruny až po 150 korun. Nejlepší doutníky jsem však pořídil od farmáře tabákového pole ve Viňáles (1 CUC). Správný doutník musí mít bílý odpalek, který neupadne. U těchto doutníků jsem odklepl jen jednou nebo dvakrát. V žádném případě se nedoporučuje reagovat na místní naháněče, kteří se snaží vnutit originálně zabalenou krabici s banánovými listy.

Ostatní zvláštnosti

Na Kubě je elektrická síť převážně 110V/60 Hz, v menší míře 220V (dnešní adaptéry na mobily a fotoaparáty by měly fungovat jak na 110V, tak na 220V). Zásuvky jsou všehochuť, nejčastěji americké.

P.S. "Che" znamená "kámo"