CESTOPIS DUBAJ

DUBAJ

12.10. – 14.10. 2012

Proč jet do Dubaje

Dubaj je proslulá svými mrakodrapy, moderními obchodními středisky, nejvyšší budovou světa, slavnými hotely, umělými ostrovy a plážemi.

Jak do Dubaje cestovat

Do Dubaje jsme odletěli z letiště Václava Havla ve čtyři odpoledne. Letělo se přes Irák a tak jsem koukal z okénka, jestli neuvidím, co je nového v Bagdádu. Přistáli jsme přesně o půlnoci a na teploměru bylo teď v polovině října 31 stupňů. Nastoupili jsme do přistaveného autobusu, který nás od letadla zavezl k letištní hale. Ale jel s námi více jak dvacet minut, přišlo mi, že s námi objížděl celou Dubaj. Na letišti jsme se nevydali směrem k tranzitu, ale k východu a hledali jsme agenturu Arabian Adventures, kterou jsme měli za úkol po příletu kontaktovat. Agenturu jsme našli docela jednoduše poblíž pasové kontroly. Od zaměstnanců jsme obdrželi balíček s informacemi a s voucherem na ubytování a na transfer a vydali se k imigračním úředníkům. Bez fronty a bez jakýchkoliv zvláštních procedur jsme prošli a v příletové hale jsme opět vyhledali stánek Arabian Adventures. Tam jsme po chvíli byli vyzváni, abychom následovali řidiče, který nás odvezl do hotelu. Jestliže jsme cestovali po letišti na stojáka dvacet minut, do hotelu to taxíkem trvalo už jen deset.

(V roce 2017 jsem přistál na terminálu 1, víza obdržel na imigrační přepážce "Visa on arrival" a nastoupil na blízké metro.)

Tip na ubytování v Dubaji

Protože jsme Dubaj navštívili v rámci stopover programu letecké společnosti Emirates, ubytování jsme si museli vybírat z trochu dražší nabídky této letecké společnosti. Na druhou stranu Emirates v rámci tohoto programu nabízí při pobytu do 36 hodin víza zdarma a vyšší cena za ubytování se tím částečně kompenzuje (update: od 7.5.2015 vízová povinnost odpadá a celá procedura se tak může zjednodušit). My jsme se ubytovali v hotelu Towers Rotana, který je u stanice metra Financial Centre ve čtvrti Al Satwa přímo v centru dubajských mrakodrapů na dvanáctiproudé Sheikh Zayed Road. Pokoj měl dvě koupelny, kromě ložnice i obývací místnost a v každé z těchto místností velkou plazmovou televizi. Na stropě pokoje byla šipka ukazující směr, ve kterém se nachází Mekka. Ubytování přes Emirates se dá porovnat s rezervačními stránkami Agoda.com nebo Booking.com.

Co jsem v Dubaji zažil

Než jsme se dostali do postele, byly čtyři hodiny ráno místního času. A ačkoliv jsme věděli, že budeme mít perný den, úspěšně jsme zaspali. Poté, co jsme se vykopali z postele a posnídali, došli jsme na zastávku metra, která je hned u hotelu. Tam jsme si koupili celodenní jízdenku (42 AED, rok 2017) a požádali o plánek trasy metra a vyrazili jsme směrem ke Creeku (stanice Khalid Bin Al Waleed, taxíkem to od hotelu stojí cca 30 AED). Dubai Creek vypadá jako řeka, ale ve skutečnosti je to hodně zakouslá úzká zátoka. Na druhý břeh do staré čtvrti Deira plují starobylé dřevěné loďky, tzv. Abry. Za jeden Dirham se člověk posadí na lavici, která je připevněna k palubě, a která je už bez dalšího hrazení, takže hladina ubíhá těsně u nohou pasažérů. Protože se nám plavba líbila, s kapitánem jedné takové Abry jsme se domluvili na delší projížďce do zátoky (30 minut, 60 AED). Sledovali jsme kontrast staré typické arabské architektury s novými skleněnými budovami, které se staví i tu ve staré čtvrti, a míjeli jsme archaické dřevěné lodě vystřižené jako z filmu.

Dubai Creek

V Deiře jsme nakoukli do tržiště s kořením a na památku jsme si koupili sušený citrón, který vypadal jako šedý pingpongový míček a vydali se dál na tržiště se zlatem. V jednom zlatnictví měli za výlohou vystavený největší zlatý náramek na světě. Klidně jsem věřil, že je největší, byl totiž větší než pneumatika. Vzhledem k rostoucí ceně zlata to od majitele obchodu nebyl špatný nápad - s dobrou investicí si zároveň vytvořil skvělou reklamu. Kolem poledne jsme Abrou přejeli zpátky, prošli jsme opět rušnými uličkami plných stánků a pozorovali kolemjdoucí v arabských a afrických hábitech. Nakonec jsme našli na břehu zátoky restauraci a dali si oběd (30 AED).

Souky v Deiře

Nastoupili jsme na červené metro a jeli na druhou stranu do Dubai Mariny. Metro jezdí po Dubaji většinou nad povrchem a při projížďce je z něho krásný výhled na okolí. Vlak je bezobslužný, řízený počítačem, a tak jsme se natlačili do prvního vagónu k přednímu oknu (občas je ale první vagón vyhrazený pro držitele Golden pass, jinak pokuta 100AED) a sledovali jsme, jak vlak před námi polyká koleje a ujíždí střídavě mezi mrakodrapy, pouští a zase mrakodrapy. Kolem nás projela v jednu chvíli nejvyšší budova světa Burj Khalifa, pak za chvíli Mall of Emirates s lyžařskou sjezdovkou, která vypadala, jako kdyby se jednalo o panelák sesunutý na okolní budovy. Vpravo se zase mihl hotel Jumeirah s plachetnicí Burj Al Arab a nakonec jsme dojeli až do Mariny. Tady jsme po půlhodinové jízdě vyskočili a šli se projít po promenádě s restauracemi a fotili se s jachtami zaparkovanými mezi skleněnými mrakodrapy.

Cestování nadzemkou

Metrem jsme se vraceli zpátky k Burj Khalifa, protože jsme měli na pátou hodinu zarezervovaný vstup na vyhlídku. Po cestě jsme ve stanici Mall of Emirates vystoupili a snažili si stopnout taxi, které by nás ještě stihlo zavést k hotelu Burj Al Arab. U hotelu je pláž přístupná veřejnosti, ale k samotnému hotelu se dá přiblížit maximálně na 500 metrů (tedy za předpokladu, že člověk v hotelu nebydlí nebo nemá rezervaci v jedné z luxusních restaurací). Nám však žádný taxík zastavit nechtěl a čas nám ubíhal. Nakonec jsme se rozhodli, že hotel navštívíme až večer a raději nebudeme riskovat, že zmeškáme návštěvu Burj Khalify. Dojeli jsme tedy na stanici Burj Khalifa / Dubai Mall a do obchodního střediska jsme šli pěšky, protože nadzemní tunel s jezdícími schody se teprve ze stanice budoval. Do obchoďáku jsme nakonec díky tomu museli vlézt garážemi (dnes je tunel hotový, cesta trvá cca 15 min). Po cestě jsme dělali první fotky této nádherné budovy, která vypadá jako úzký hrot šípu. Nákupní centrum má kolem 1200 obchodů a uvnitř je obrovské akvárium, které se také pyšní zápisem ve Guinessově knize rekordů, protože má nejdelší jednolitý kus stěny (33x8 metrů). Uvnitř akvária plavaly obrovské ryby včetně žraloků. Burj Khalifa s obchoďákem sousedí a našli jsme tedy recepci se vchodem na vyhlídku. Lístky (100 AED, dnes vstup do 124. patra stojí 125 – 200 Dirhamů dle denní hodiny návštěvy, pokud je vstupenka rezervovaná přes internet, jinak 300 AED na místě. Do nejvyššího 148. patra se vstupenka kupuje jen na místě a stojí závratných 500 AED (rok 2017)) jsme si zaplatili přes internet s velkým předstihem a měli možnost si tak zvolit preferovanou hodinu www.burjkhalifa.ae. My jsme zvolili pátou odpoledne, protože jsem si zjistil, že se bude v Dubaji 13.10. stmívat o tři čtvrtě na šest a chtěl jsem vidět Dubaj ve dne i v podvečer se zářícími mrakodrapy. Pravdou bohužel je, že dubajské mrakodrapy neony neoplývají, takže večer moc nesvítí. Českými výtahy jsme vyjeli do 124. patra a vystoupili jsme na vyhlídce. Ta se dá projít celá dokola a téměř hodinu jsme se kochali výhledy.

Výhled z Burj Khalifa ze 124. patra

Po vyhlídce jsme sjeli dolů zpátky na zem a před Mall of Dubai jsme si v jedné z restaurací dali večeři. Při tom jsme sledovali velkolepé představení dubajské fontány. Na pozadí skleněných mrakodrapů a tónů hudby vystupovaly z hladiny osvětlené stometrové sloupce vody.

Mall of Dubai - Dubai Fontain

Z obchoďáku jsme se snažili dostat zpátky k metru, ale byl to větší oříšek, než jsme tušili. Bez přímého chodníku se metro prakticky nedalo najít a tak jsme tam chodili dokolečka jako joja. A nebyli jsme sami, podobných turistů bylo více. Chvíli jsme se jimi nechali vést určitým směrem, a když spoluzoufalci zjistili, že jsou také v koncích, nechali se zase chvíli vést oni námi. A tak jsme se střídali skoro hodinu - už aby ten chodník měli hotový.

Dubai Mall

V metru jsme nastoupili na vlak a užívali si opět pohledu, který obvykle má jen řidič soupravy. Chtěli jsme se vrátit k hotelu Burj Al Arab, ale když jsme dojeli ke stanici Dubai Mall, zjistili jsme, že hotel není ve tmě prakticky vidět a že fotit tmu asi nemá význam. No teď nevím, jestli jsme neudělali chybu.

Do Pekingu nám letadlo letělo ve čtyři ráno a hotel nám dovolil zůstat na pokoji až do půl druhé - prakticky o půl dne déle. Pak pro nás přijel sjednaný taxi od letecké společnosti Emirates a odvezl nás na letiště. Zbyly mi nějaké dubajské peníze, a protože jsem si nechal účtenku ze směnárny, ve které jsem dirhamy kupoval, vyměnil jsem zbylé dirhamy za dolary ve stejném kurzu. Emirates vypravuje do Pekingu Airbus A380, takže poprvé v životě jsme nastoupili do tohoto supermoderního obra a vznesli jsme se směr Čína.

Příhoda z roku 2017: Při návratu z města na letiště jsem nevěděl, ze kterého terminálu mi letí letadlo. Tipnul jsem si a metrem jsem dojel na Terminál 3. Samozřejmě jsem se netrefil, tak jsem se metrem vrátil na Terminál 1. Až tam mi konečně dokázali říct, že mi to odlétá z Terminálu 2. Ten ale není nijak s oběma terminály propojený, metro tam nejezdí a musí se jen taxíkem. Musel jsem si tedy nejdříve vybrat v ATM peníze, protože celý den jsem v Dubaji platil jen kartou a taxikáři berou pouze hotovost. Když jsem našel bankomat, vytvořila se těsně přede mnou fronta. Potom jsem musel hledat stanoviště taxi a pak volného taxikáře. Čas se mi krátil, a abych si toho adrenalinu užil ještě víc, taxikář mi sdělil, že jsou na silnicích velké zácpy a cesta bude trvat minimálně 45 minut. To už jsem si svůj stres mohl pomalu krájet. Takže rada nad zlato: bacha na Terminál 2.

... kam dál? Prohlédněte si itinerář, fotografie z cesty nebo rady na cestu do Dubaje. Pokud budete mít dotazy, napište mi.