CESTOPIS ČÍNA

Než se začteš do cestopisu, prohlédni si itinerář, pročti si rady na cestu do Číny. 

PEKING

14.10. - 16.10. 2012, cestopis část I.

Proč jet do Pekingu

Cestu jsme zahájili v Pekingu, protože jsme chtěli navštívit známá historická místa, podívat se na vlastní oči na Olympijský areál a zajet si na slavnou Velkou čínskou zeď.

Jak cestovat do Pekingu

Do Pekingu jsme odletěli z Dubaje ve čtyři ráno velkým Airbusem A380 letecké společnosti Emirates a v Číně jsme přistáli pozdě odpoledne. Protože jsme byli po dlouhém letu rozbití, po absolvování tradiční nekonečné fronty na imigračního úředníka jsme si před letištěm odchytili taxi (120CNY, 1 hod, 27km). Z letiště je sice možné dostat se k pekingským stanicím metra letištním vlakem Airport Expres (25CNY) nebo jet letištním autobusem k vlakovému nádraží (16CNY) a taxi si chytnout až ve městě, ale neměli jsme sílu věci komplikovat a chtěli jsme už být ubytovaní. Že to bude s místní angličtinou oříšek, jsme zjistili hned při naší první konverzaci v Číně právě s řidičem letištního taxíku. Ukázali jsme mu adresu psanou v latince i v čínštině, ale řidič zřejmě neměl ani potuchu, kde ta miniaturní ulička u Zakázaného města je, a tvářil se dost bezradně. Asi po pěti nervózních minutách nakonec zapnul navigaci na svém telefonu a vyrazili jsme za šedého počasí po šedých dálnicích směr Peking. Cesta trvala hodinu, ale kupodivu nás taxikář dokázal dovézt až na místo. Musel jsem nakonec uznat, že ta ulička ve starém hutongu byla opravdu maličká, sotva pro jedno auto.

Tip na ubytování v Pekingu

Měli jsme rezervaci v malém hotýlku Beijing Red Wall Garden Hotel Wangfujing v těsné blízkosti Zakázaného města a parku Jingshan, který vznikl po rekonstrukci starého domu s dvorem ve starém hutongu (je na Agoda.com i na Booking.com). Hotýlek měl atmosféru, byl v historickém centru, ale do Zakázaného města to bylo nakonec dál, než jsme mysleli, protože do areálu se vstupovalo branou na opačné straně a Zakázané město jsme tak museli nejdříve celé obejít.

Co jsem v Pekingu zažil

Poté co jsme se ubytovali a zjistili, že v říjnu je i v Pekingu docela kosa, vyrazili jsme ještě večer na první seznamovací procházku. Především jsme hledali restauraci, kde bychom si dali první čínské jídlo. Po cestě nás otravoval naháněč na motorce a nabízel nám výlet na Velkou čínskou zeď. Restauraci jsme našli a celí natěšení jsme si podle obrázků vybrali polévku, teplou zeleninu a hlavní jídlo s rýží. Donesli nám celkem 9 talířů (polévku v takřka ve svatební míse) a my pochopili, že každý z těch chodů by nám jako hlavní jídlo úplně stačil (40CNY). Polévka sice hodně divně voněla, ale všechno to bylo jinak hodně dobré.

Jiaolou tower Zakázaného města

Po cestě zpět do hotelu jsme přemýšleli, jak se dostat pozítří na Velkou čínskou zeď tak, abychom se stihli včas vrátit a bezpečně stihli noční vlak do Xianu. Protože jsme kvůli menším návalům turistů zvolili vzdálenější lokalitu Mutianyu (90km) před bližším Badalingem (70km), rozhodli jsme se nejet autobusovou linkou, ale vzít si výlet v cestovce. Vzhledem k tomu, že cestovky jsme prakticky žádné neviděli, odchytli jsme naháněče, který nás už jednou otravoval, ať prozradí, co nabízí. Zavedl nás do kanceláře a vysvětlil nám možnosti. Protože jsme se na internetu dočetli, že tyto organizované výlety spíše slouží k tomu, aby turisté viděli obchody a manufaktury než samotné památky, rozhodli jsme se pro privátní výlet s návštěvou Mutianyu, hrobek Mingů a Olympijského stadiónu. Zeptali jsme se stokrát, co je v ceně zahrnuto, co není, jestli se můžeme rozhodovat sami, co vidět a co ne, v kolik se vyjíždí a v kolik se končí, až mi Číňan vážným hlasem odpověděl "Dont worry Im not cheating you". No dobrá, sepsali jsme smlouvu na 600CNY, složili zálohu 100CNY a vydali se zpátky do hotelu. Mistr naháněč měl nakonec štěstí, že jsme pozítří po návštěvě Velké čínské zdi byli v časovém stresu, protože kdyby ne, tak bych mu šel s rozběhem vysvětlit slovo "cheating" (v Zakázaném městě stejným způsobem nabízeli stejný výlet v menším autě za 400CNY, ale v tomto případě bych už nevěřil nikomu a ničemu. Cena za hromadný zájezd je 150CNY pro jednoho, ale v tomto případě se skutečně obávám, že se většina času stráví v obchodech, ze které má cestovka provize).

Pekingské hutongy

Ráno jsme vstali a vešli jsme do parku Jingshan (2CNY), prošli kolem důchodců cvičících Tajči a vyšlápli jsme k malému chrámu na vrcholku kopce, který vznikl při hloubení příkopu kolem Zakázaného města. Z tohoto místa byl nádherný výhled na Peking a především na Zakázané město. A v tomto parku se oběsil poslední císař dynastie Ming. Sešli jsme dolů, došli k bráně Shenwu, kde jsme zjistli, že ta slouží jen pro východ ze Zakázaného města. Celé Zakázané město se dá objet autobusem, ale chtěli jsme se projít a tak jsme ho obešli pěšky až k Polední bráně. Vystáli jsme si frontu na lístky (60CNY) a vydali se na prohlídku úžasného areálu, který byl po 500 let běžným lidem uzavřený. Uprostřed velkých nádvoří a paláců jsem si občas připadal jako ve filmu. Zakázané město jsme prošli středem až k naši známé bráně Shenwu a pak se vydali bočními malebnými uličkami zpět.

Zakázané město

Došli jsme k Bráně nebeského klidu, odkud Mao vyhlásil 1.10. 1949 lidovou republiku a ze které je skvělý výhled na náměstí Tianmen (15CNY). Vystáli jsme si frontu na lístek a na prohlídku detekčním rámem. Ta byla tak důkladná, že mi zabavili i zapalovač. Po prohlídce jsme vklouzli do podchodu a prošli jím až na samotné Náměstí nebeského klidu. To je lemováno Branou nebeského klidu a na opačné straně Přední branou a z bočních stran budovami sovětského typu Palácem lidových zástupců a Národním muzeem. Na samotném náměstí se nachází Mauzoleum předsedy Maa, památník lidových hrdinů, národní vlajka, která se slavnostně každý den vyvěšuje a svěšuje, širokoúhlá projekce prezentující úspěchy čínské společnosti a spousta pouličních lamp ověšených kamerami.

Náměstí Nebeského klidu

Prošli jsme Náměstím nebeského klidu a došli jsme k monumentální Přední bráně a za ní do zrekonstruované nákupní ulice Qianmen Dajie. Ta byla opravena do podoby ulice z doby dynastie Qing a dnes na ní jezdí dvě historické tramvaje pro turisty. My jsme prolezli i boční ulice a pěšky jsme došli až ke vzdálenému Chrámu nebes (35CNY). Prošli jsme parkem a na opačné straně vyšli na rušnou ulici. Na další chození jsme už neměli sílu a taxíkem (40CNY) jsme se nechali zavézt do autentického hutongu na ulici Liulichang Dongjie. Tady jsme teprve poznali, jak se bydlí v malých starých domečcích se společnou toaletou na ulici.

Qianmen Dajie

Už se stmívalo, když jsme došli zpátky k Bráně nebeského klidu. Zrovna v okamžiku, kdy se měla stahovat státní vlajka. Vojáci zastavili provoz na silnici a udělali široký kordón na každé straně brány. Turisté i místní se shromažďovali s očekáváním, co se bude dít. Před námi stál v kordónu i jeden neuniformovaný mladík v černém obleku a v teniskách. Asi nenápadný tajný. Vojáci si pochodovali pro vlajku a pak s ní šli zpátky. V jednu chvíli se ale mladík v černém zprudka pohnul směrem k nám a vrhl se do davu. V prvním okamžiku jsem se dokonce i lekl, co jsem provedl, ale skočil vedle a popadl jednoho nebožáka zezadu za krk a táhl ho za velkého řevu pryč. Dav se rozestoupil, o slavnostní pochod s vlajkou přestal mít zájem a udělal kruh kolem obou zoufalců. Tomu spěchali na pomoc ostatní vojáci a všichni začali křičet. Mladík lapenému zakryl ústa a vlekl ho jak pytel už k přistavenému antonu. No raději jsme šli pryč...