CESTOPIS MACAO

Než se začteš do cestopisu, prohlédni si itinerář, pročti si rady na cestu do Macaa. 

MACAO

26.10. 2012

Proč jet do Macaa

Macao leží při ústí Perlové řeky na pobřeží Jihočínského moře přibližně 70 kilometrů západně od Hong Kongu. Je zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky s ekonomickým systémem podle zásady „jedna země, dva systémy". Úředními jazyky jsou portugalština, čínština a kantonština. Macao tvoří samotný poloostrov a ostrovy Taipa a Coloane o celkové ploše 27,5km2. Dnes na území Macaa žije přibližně půl miliónu obyvatel.

První Evropané, kteří do Macaa připluli, byli v roce 1553 Portugalci. Postupně zde zřídili obchodní stanici podobně jako v sousedním Hong Kongu, kam připluli o 40 let dříve. Od roku 1699 začala v Číně působit britská Východoindická společnost, která do Evropy dovážela z Číny hedvábí, porcelán a čaj. Po evropském zboží však poptávka nebyla, proto společnost dodávala do Číny opium. V roce 1839 bylo již 2 milióny drogově závislých a Číňané začali situaci radikálně řešit. To však dalo záminku k První opiové válce, kdy Britové vyslali do Číny své válečné loďstvo a obsadili některá pobřežní města. V tomto období Portugalci využili slabosti dynastie Čching a zmocnili se i sousedních ostrovů Taipa a Coloane. V roce 1887 byla v Pekingu podepsána čínsko - portugalská smlouva, která přisuzuje Macao a sousední území Portugalsku. Ke změně tohoto stavu došlo o sto let později v roce 1987, kdy oba státy podepsaly prohlášení, že ČLR obnoví svou suverenitu nad Macaem v roce 1999.

Jak jet do Macaa

Do Macaa jsme vyrazili až z čínského Yangshua, které se nachází kousek od Guilinu a které leží na slavné řece Li obklopené stovkami kolmých vápencových skal. Nejdříve jsme se v podvečer  nechali odvézt taxíkem z našeho hotelu na autobusové nádraží v Yangshuo (30CNY) a tam jsme nastoupili na autobus do Guilinu, který v Guilinu přijíždí přímo před budovu vlakového nádraží (40 CNY, 80min, 65km). Taxíkem stejná trasa přímo z hotelu stojí 280CNY. V osm večer jsme prošli v nádražní hale detekční bránou a čekali, až na nás drážní zaměstnanec začne s amplionem v ruce hulákat, že vlak je připraven k nalodění (odjezd ve 21.18). I tentokrát jsem v čekárně koukal po číňanech upíjejících čaj z termosek a v duchu si vybíral spolunocležníky. Ve vlaku do Xianu i do Kunmingu jsme měli skvělé spolucestující, takže z hlediska pravděpodobnosti jsem tentokrát očekával horší variantu. A nemýlil jsem se, do kupé k nám přístoupil starý děda v obleku - nevím proč se valná většina vesničanů po světě pohybuje v obleku - a s malým děckem. Oba obsadili pravé spodní lehátko, takže nás bylo pět. Jen co se vlak rozjel, děda z kabely vyndal pytlík vajec a začal je loupat a jíst. Skořápky nechával na společném stolku. Všichni ostatní duchaplní jsme po sobě v kupé nevěřícně koukali a nechápali, proč si děda těch deset strašně smradlavých vajec nesnědl už na nádraží. Všichni jsme museli z kupé ven a čekali, až to dojí. Dědouš ty vajca tlačil i do děcka a sám je zapíjel levnou kořalkou. Když to po hodině dojedl a další hodině se to vyvětralo, zhasli jsme světlo. Číňan si své světýlko u postele samozřejmě rozsvícené nechal a navíc si na svém mobilu začal hrát karty. To by tolik nevadilo, ale ta hra vydávala tak strašně protivnou doprovodnou melodii, že jsme mu to museli zakázat. Všichni jsme se snažili už spát, ale malé děcko nechtělo, každou chvilku tam dělalo nějakou vylomeninu. Děda každých deset minut na něho zařval, takže jen co jsme s velkým úsilím usnuli, s velkým šokem jsme se zase probrali. Když to udělal asi po padesáté v jednu ráno, vstanul jsem, rozsvítil jsem si své světýlko a konfucianismus nekonfucianismus upřel jsem na něho  velice přísný pohled. Anglicky jsem mu vysvětlil, že tu není sám a že si všichni už přejí spát. Pochopil jsem, že mám pochopit, že dítěti jsou přeci dva roky. Tak jsem mu řekl, že dvouletému dítěti nejvíce prospěje, když mu v jednu ráno zhasne světlo. Kupodivu to udělal, skutečně to pomohlo a až do sedmi do rána jsme všichni spali. V sedm ráno to však začalo znova, tentokrát nás děda budil pravidelným odkašláváním a odchrchláváním. No ale alespoň jsme měli šest hodin spánku. Do Shenzenu jsme přijeli s dvouhodinovým zpožděním o půl jedné odpoledne. Jestliže jsme v Číně vlakem přijížděli vždy načas, tentokrát jsme asi kvůli Číňanovi dostali dvouhodinový bonus, abychom si to fakt užili.  V Shenzenu jsme konečně dědu s děckem opustili a vyšli před nádraží, zařadili se do fronty na taxi a nechali se odvézt do přístavu Shekou (cca 28km, 45min, 75CNY). V přístavu jsme po čtrnáctidenním cestování Čínu opustili, dostali výstupní razítko a o půl druhé jsme už pluli směr Macao (180CNY, 80min, rezervace 12go.asia).

Tip na ubytování

V Macau jsme nenocovali, na noc jsme pokračovali do Hong Kongu. Ubytování se dá zajistit přes rezervační stránky Agoda.com nebo Booking.com.

Co jsem v Macau zažil

Už z lodě jsme vyděli monstrózní kasino s imitací chrlící sopky, kasino připomínající středověký hrad či kasino ala Costnerův vodní svět. Postupně jsme objevovali i pobočky slavných lasvegaských MGM, Venetia či Wynnu. Macau však dominuje sci fi budova kasina Grand Lisboa.

Historické centrum Macaa s Grand Lisboa v pozadí

V Macajském přístavu jsme si vyměnili zbývající čínské peníze na hongkongské dolary a macajské pataca (v Macau platí obě měny) a nastoupili na autobus směřující do kasina Grand Lisboa, které je od historického centra Macaa už jen kousek. Věděli jsme totiž, že kasina zdarma převáží své hosty mezi přístavem a hernami. A tak ikdyž jsme byli jediní cestující s baťůžky, nasadili jsme výraz odhodlaných a zkušených hráčů a ujížděli zdarma do kasina.

Mezi herními stoly jsme se prokousali k hlavnímu východu kasina a hlavní třídou jsme došli na černobíle dlážděné náměstí Largo do Senado s kostelem sv. Dominika. Ulicí jsme pokračovali dále a nakonec jsme došli až k ruinám kostela sv. Pavla. Z kostela zůstala jen přední zeď.

Náměstí Largo do Senado s kostelem sv. Dominika

Od kostela jsme vystoupali na kopec s pevností Mont Forte a odtud jsme fotografovali celý ostrov.

Výhled z pevnosti Mont Forte

Večer se navzájem předháněly všechny záře neónů jednotlivých kasin. Prohlídku Macaa jsme nakonec opět zakončili v kasinu Grand Lisboa. S baťůžkama na zádech jsme sestoupili do přeplněné herny plné hráčů a našli východ k podzemnímu parkovišti. Tentokrát však po nás obsluha dveří požadovala lístek prokazující, že jsme hosté kasina a máme tudíž nárok na odvoz. Nenechali jsme se znejistit nenadálým požadavkem, vrátili jsme se ke karetnímu stolu a požádali krupiéra o lístek na autobus. Ten nám ho bez problémů vydal a do autobusu jsme nasedli.

Kasina

V přístavu jsme si koupili lístky na loď do Hong Kongu (174 MOP, 65min), na kterých však byl vyznačen odjezd až za dvě hodiny, protože všechny lodě, ačkoliv jezdí každou půl hodinu, už byly plné. Došlo na mou úvahu při příjezdu do Macaa, zda by nebylo lepší si koupit lístky hned na konkrétní čas. Nechtěli jsme však být omezováni určitou hodinou a nakonec se to nevyplatilo. Nechali jsme se alespoň odbavit a stoupli si do "Standby line" zkusit štěstí na dřívější loď. Stává se totiž, že někteří cestující na svou loď nedorazí a zaměstnanci přepravní společnosti z velmi dlouhé řady čekajících nešťastníků vyberou prvních 10-15 lidí a volná místa v lodi doobsadí. Stoupli jsme si tedy do nově vznikající řady na loď, která odplouvala už za 45 min, a měli jsme štěstí.

... kam dál? Prohlédněte si itinerář, fotografie z cesty nebo si přečtěte rady na cestu do Macaa. Pokud budete mít dotazy, napište je do komentářů, obvykle odpovím během jednoho dne.