CESTOPIS THAJSKO

BANGKOK

20.3. - 21.3. 2015, cestopis část I.

Proč jet do Bangkoku

Většina nezávislých cestovatelů začíná svou cestu v Thajsku v hlavním městě Bangkoku. Bangkok je sice odrazovým můstkem pro cestu na sever do hor nebo na jih k moři, ale také sám o sobě nabízí výjimečnou a exotickou atmosféru. V mém případě jsem Bangkok navštívil už před lety, proto mne navíc zajímalo, co všechno se za tu dobu změnilo.

Jak cestovat do Bangkoku

Minulý rok jsem měl cestu do Indie naplánovanou s Lufthansou. A když Lufthansa zastávkovala zrovna v den mého odletu do Dillí, zařekl jsem se, že už s ní nikdy nepoletím. A udělal jsem dobře. Přesně v den odletu mé nynější cesty do Bangkoku zastávkovala zase. A tak jsem s potěšením odletěl v pátek odpoledne s Emirates Airlines s přestupem v Dubaji. Pokud jsme posledně do Dubaje letěli přes Irák a z okénka jsem koukal na svítící Bagdád, tentokrát jsme se Iráku s oklikou vyhnuli. Proč asi… V Bangkoku jsme dosedli následujícího dne o půl jedné odpoledne na novém letišti Suvarnabhumi. Během hodiny jsem se vysoukal z letadla, vystál frontu na imigračního úředníka, na toaletě se převlékl do kraťasů, vyzvedl thajské Bahty z bankomatu (poplatek za výběr 180THB, cca 8%), na informacích si vzal mapu metra a nakonec došel k nadzemce. Tady jsem společně s oranžovým mnichem a s vyžilou transsexuálkou počkal na vlak. Za 35 Bahtů a o půl hodiny později jsem přestoupil pro změnu na podzemku a za dalších 30 Bahtů a půl hodiny jsem dojel na hlavní nádraží Hualamphong. Tady se za ta léta nezměnilo vůbec nic - jako kdybych tu nebyl naposledy před dvanácti lety, ale včera. Na nádraží jsem si našel společnost 12go.asia a vyzvedl jsem si lístek na noční vlak do Chiang Mai, který jsem si u nich rezervoval přes internet. Byly tři odpoledne a vlak mi odjížděl až v půl osmé večer, a tak mi zbyl ještě čas na rychlou inspekci Bangkoku.

Tip na ubytování

Vzhledem k tomu, že jsem Bangkok už jednou navštívil a nechtěl jsem zde trávit hodně času, naplánoval jsem si týž den noční přejezd vlakem do Chiang Mai. Pokud bych tu býval byl před tím nebyl, naplánoval bych si v Bangkoku dva dny, zahrnul i návštěvu Ayutthayie a ubytoval se v baťůžkářské čtvrti Khao San.

Co jsem v Bangkoku zažil

Bylo pekelné horko - ne nadarmo se říká, že Bangkok je město s nejvyšší průměrnou teplotou na Zemi. Stál jsem před nádražím a přemýšlel, jak se nejrychleji dostanu ke královskému paláci Wat Phra Keo. Nakonec jsem to nekomplikoval, mávl na tuktukáře a společně jsme odfrčeli horkými rušnými ulicemi do víru Bangkoku (30min, 100 THB).

Wat Phra Kaeo

Před vstupem do paláce jsem si uvědomil, že jsem byl na letišti s tím převlékáním do kraťasů příliš aktivní, protože do Grand Palace pouští jen v dlouhých kalhotách. A tak jsem si z baťůžku vytáhl zase zpátky dlouhé kalhoty a převlékl se znovu (kdo nemá dlouhé kalhoty s sebou, zoufat nemusí, za poplatek je na pokladně půjčují). Všiml jsem si, že od posledně tu přibyly hordy čínských turistů. A pokud jsem minule při vstupu platil 200 Bahtů, dnes už lístek stojí 500 THB. Ale zážitek je to stejně nakonec za všechny peníze, člověk se ocitne v neuvěřitelné pohádce uprostřed nádherných zlatých paláců, kde každý detail je umělecky ztvárněn do nejmenších podrobností. Stavbu královského komplexu zahájil v roce 1782 panovník Rama I. a do roku 1946 bylo sídlem královské rodiny. Největší stavbou je trůnní sál Chakri a nejposvátnější buddhistickou stavbou je Chrám smaragdového Buddhy Wat Phra Kaeo, kde na zlatém podstavci trůní zelená socha Buddhy. Úžasnou atmosféru navíc umocnil průvod mnichů.

Wat Phra Kaeo

Z královského paláce jsem se šel podívat k řece Chao Phraya a koukal na úzké lodě, jak brázdí kalné vlny. Na druhém břehu se honosně tyčil Wat Arun, tentokrát obsypaný lešením. Pěšky jsem pokračoval k nejstaršímu chrámu Wat Pho (tehdy 20 THB, dnes 100 THB), kde jsem si stejně jako při minulé návštěvě nejdříve zkouknul 46 metrů dlouhého ležícího Buddhu a nakonec zalezl do masážní školy, kde jsem si objednal půlhodinovou masáž nohou (280 THB). Jako naschvál nevyšla řada na mladou Thajku, ale na starého Thajce.

Wat Phra Kaeo

Pomalu se blížil večer a tak jsem znovu mávnul na tuktukáře a vydal se zpátky k nádraží (100THB). Před nádražím jsem si přímo na křižovatce dal v jedné z restaurací večeři (60 THB) a podíval se přes WiFi na internet. Na nádraží jsem pro jistotu chtěl navštívit WC, ale jediné zařízení, co tam měli, bylo mimo provoz. Místo toho byl před hlavní budovou zaparkovaný autobus, který měl zřejmě funkci toalet nahradit. Když jsem to viděl, raději jsem to oželel. Nakonec jsem si našel svůj vlak a rozvalil se na svém místě. Byl jsem rád, že jsme přistáli odpoledne a časový posun mně neskolil, a tak jsem v klidu pozoroval Korejce, jak si přes uličku sdělují zážitky, a čekal na zřízence, až mi ustele.