CESTOPIS MAURICIUS

LE MORNE

8.11. – 15.11. 2006, cestopis část I.

Proč jet na Le Morne

Le Morne je poloostrov na jihovýchodním cípu ostrova se čtyřmi kilometry krásných pláží. Dominuje mu obrovská skála Le Morne Braband (556 m), která připomíná skálu na Gibraltaru. Celé to dohromady vytváří neskutečně nádhernou tropickou kulisu. Povídá se, že na vrcholek skály se schovali uprchlí otroci. Jednou se k hoře v roce 1835 blížil oddíl vojáků a uprchlíci ve strachu a zmatku raději skočili z útesu. Netušili však, že mezitím bylo otroctví zrušeno.

Jak na Le Morne cestovat

Le Morne byla naše první zastávka na Mauriciu. Letěli jsme po trase Praha-Paříž-Mahebourg, poprvé přes rovník (13:05 – 5:50). V noci jsme se nad Madagaskarem dostali do takových vzduchových vírů, že jsme půl hodiny poskakovali na sedadlech jako joja, dokonce jsem měl i obavu a křečovitě se držel područky. Na letišti jsme si museli vystát nekonečnou frontu, protože i tady v tropickém ráji brali místní imigrační úředníci svou práci velmi vážně a každého znaveného nebohého turistu podrobovali velmi přísné kontrole. Odevzdaně jsme čekali, a během fronty několikrát usnuli. Nakonec jsme procedurou prošli a v hlavním vestibulu jsme objevili malého klučíka s velkým autem a s našimi jmény. Odvoz jsme měli zajištěný dopředu z resortu (60km).

Tip na ubytování na Le Morne

Měli jsme rezervaci v resortu Les Pavillons. Přijeli jsme do hotelu a chtěli se ubytovat. Místo toho nás ale posadili a nechali čekat. Už je to tady, říkal jsem si, zase bude nějaký problém a všechny mé zákony schválnosti se mi připomenou i tady. Za chvíli přišla paní a velice radostně nám sdělila, že resort je již plně obsazen a nemají pro nás místo, ale že je to pro nás šťastný den, protože nás ubytují v sousedním resortu. Nechápal jsem, proč má být pro nás výhra ubytování v resortu, který jsme si nevybrali a o kterém nic nevíme. Proč ten den byl pro nás opravdu šťastný, jsme pochopili záhy. Paní nás vedla do luxusního resortu Dinarobin Beachcomber, do jedné z jeho obrovských vil, kde jedna noc stojí i 400Euro. Přiznávám se, že když jsme vcházeli dovnitř, nemohl jsem tomu pořád nějak uvěřit. Byl jsem rád, že jsem si prozřetelně do batohu přibalil jedny slušné kalhoty, protože bych si jinak u večeře mezi tou smetánkou lidstva připadal jak trouba. (Les Pavillons je dnes zrekonstruovaný, dostal pátou hvězdu a hrdě konkuruje Dinarobinu, viz LUX Le Morne. Levnější variantu ubytování lze na Mauriciu najít v apartmánech, které lze rezervovat na globálních rezervačních portálech.

Co jsem na Le Morne zažil

Nádherné ubytování v Dinarobinu nám zůstane v paměti napořád. Resort má nádhernou palmovou pláž a přímo za ní vyrůstá strmá hora. Při pohledu z moře celý tento výjev vytváří neopakovatelný životní zážitek.

Le Morne

Pláž byla bílá, moře tyrkysově modré a na modrém nebi se převalovaly mraky Bárta Simpsona. Pozorovali jsme místní rybáře, jak chytají ryby, sledovali jachtaře a surfaře, jak zápolí s plachtami a poslouchali jsme burácející bariérový útes. Půjčovali jsme si šlapátka, jezdili na šnorchlovací výlety, v ceně resortu byly i vodní lyže. A tak jsem si poprvé v životě na vodní lyže stoupl a nakonec jsem zjistil, že jsem o nic nepřišel.

Le Morne

Poprvé a asi také v životě naposledy jsem v resortu jedl vanilkovou zmrzlinu vyrobenou z pravé vanilky.

Večer jsme v hotelu sledovali představení pestrobarevných místních tanečníků Ségy.

Jeden den jsme jeli na výlet pronajatým taxíkem (2300 MUR) navštívit vodopády a barevnou zemi u Chamarelu. Po cestě nás fascinovaly lány s cukrovou třtinou, poprvé jsme spatřili čajové plantáže. Samotné vodopády padají ze skály zasazené do tropické vegetace z výšky 83 metrů a je možné je shlédnout z vyhlídky umístěné na protější straně kaňonu. Sedmibarevná země je tvořena vyvřelými horninami, které se objevily po odstranění vrchního porostu. Poté jsme vstoupili do národního parku Black River Gorges a šli asi na tříhodinovou túru. Bohužel nás okolní flóra moc nenadchla, deštné pralesy byly kvůli pěstování cukrové třtiny vykáceny již za dob kolonialismu. Když jsme se vrátili, vzbudili jsme na parkovišti našeho řidiče a pokračovali na posvátné hinduistické jezero Grand Basin, kde se nachází chrám.

Vodopády u Chamarelu

Při cestě nazpátek do Le Morne jsem neunikl nákupní terapii Šárky a ve Florealu jsme se museli zastavit v obchodech a podívat se na ty značkové věci za ty zlomkové ceny. Na Mauriciu se totiž vyrábějí takové značky jako jsou např. Peirre Cardin, Ralph Lauren, Next, Gap a další. Oblečky však neměly cenovku a tak jsme museli smlouvat. Šárka smlouvala jako o život a když po dlouhém a těžkém boji vyhrála, paní prodavačka se zeptala, kde na ostrově bydlíme. Odpověděli jsme, že v Dinarobinu a to jsme neměli dělat, protože to s paní málem seklo. Těmhle ustoupila s cenou … Už jsme jí nevysvětlovali, jak jsme k Dinarobinu přišli a raději urychleně zmizeli.

Barevná země u Chamarelu

Jeden den jsme jeli na výlet na ostrůvek Isle Aux Cerfs blízko Trou d´Eau Douce ve východní části ostrova (2500MUR taxi + 900MUR/os). Lodičkou nás vezli kolem mangrovů a vysadili nás na pláži s borovicemi. Ostrov byl zvláštní tím, že má v jednom místě prakticky písečnou lagunu.

TROU AUX BICHES

15.11. – 21.11. 2006, cestopis část II.

Proč jet na Trou Aux Biches

Chtěli jsme se přemístit, abychom probádali jinou část ostrova.

Jak jet na Trou Aux Biches

Pronajatým taxíkem. Z přesunu jsme si udělali výlet a celé odpoledne jsme strávili na jedné vesnické pláži.

Tip na ubytování na Trou Aux Biches

Měli jsme rezervaci v resortu Coralia Mont Choisy. Zvolili jsme tento hotel i z důvodu, abychom ulevili našemu rozpočtu. Bohužel jsme se nepodívali na Tripadvisor a tak až na místě jsme zjistili, že tento resort nemá vůbec atmosféru. Raději jsme chodili na velkolepou sousední pláž Trou Aux Biches u luxusního resortu Trou aux Biches Beachcomber Golf Resort & Spa nebo na pláž Mont Choisy beach. (Od doby naší návštěvy už prošel hotel Coralia Mont Choisy rekonstrukcí. Levnější variantu ubytování lze na Mauriciu najít v apartmánech, které lze rezervovat na globálních rezervačních portálech.

Co jsem na Trou Aux Biches zažil

Chodili jsme na dlouhou pláž Trou Aux Biches a užívali si krás mauricijského moře.

Pláž Trou Aux Biches

V našem resortu byli animátoři, kteří se starali o večerní program. Ačkoliv se jim to vůbec nedařilo, chovali se jako mistři. Zvlášť jejich kápo byl úplný borec na konec.

Pronajmuli jsme si taxi (1800MUR) a jeli jsme se podívat do muzea cukru (vstup 210CZK), které je u města Pamplemousses. Prošli jsme celou továrnou cukrovaru, která nás vrátila o pár století zpátky, nechali si vysvětlit tehdejší proces výroby a na chvíli se vtáhnout do života tehdejších otroků. Hned za dálnicí je také nádherná botanická zahrada Sira Seewoosagur Ramgoolama (vstup volný).

Cukrovar v Pamplemousses

Na závěr prohlídky cukrovaru jsme si koupili přírodní vanilku a skleněnou dózu naplněnou barevnými cukry. Ty byly sypány tak, že vytvořily ve sklenici úplný obraz. Tuto dózu jsme pak celou cestu opatrovali a rozbil jsem ji až doma, když jsem nešikovně vybaloval batoh.

Navštívili jsme hlavní město Port Louis. Město má moderní čtvrť, která je situována u pobřežní promenády a starší část, která je dále od přístavu za centrální poštou a ve které se nachází stále hodně domů z koloniální doby. Tam se nachází také hlavní tržiště. Ve staré čtvrti jsem se připletl do jakési demonstrace a v nové čtvrti jsme se byli podívat na známku Modrý Mauricius.

Port Louis

Modrý Mauricius je vystaven v muzeu Blue penny (110 CZK). Na známku svítí světlo kvůli ochraně barev jen 15 minut během každé hodiny. My jsme samozřejmě přišli zrovna ve chvíli, kdy světlo zhaslo. Domluvili jsme se s paní na vstupu, že se se vstupenkou vrátíme znovu, až známka bude zase osvětlena. Modrý Mauricius byl vydán v roce 1847, když místo Post Paid bylo chybně vytištěno Post Office. Známky byly proto rychle staženy z oběhu, ale paní guvernérová stačila pár dopisů s pozvánkou na ples odeslat do Francie. Dnes má známka hodnotu okolo dva a půl miliónu dolarů.

Jeli jsme na výlet katamaránem na ostrov Gabriel (1500MUR). Ten je po moři vzdálený asi hodinu a půl od Grand Baie. Cestou tam byly pěkně velké vlny a cestou zpět už asi nebyly, protože nás posádka lodi hostila po domácku vyrobeným rumem. Na ostrově jsou krásné liduprázdné pláže, po kterých se dá jít klidně hodinu. Kolem ostrova je tak silný mořský proud, že když jsem vlezl do vody, proud mne během chvíle odnesl o tři sta metrů dál. Připadal jsem si, jako kdybych plul z kopce. Naštěstí proud měl směr kolem břehu, takže jsem mohl kdykoliv vystoupit.

Výlet na ostrov Gabriel

Při odletu z Mauricia jsme si za poslední peníze koupili na letišti rum s vanilkou zasunutou uvnitř v láhvi. Při přestupu v Paříži nám ji Francouzi zabavili, protože jsme si ji koupili mimo Evropskou Unii. Logický důvod, vždycky jsem ty Francouze měl rád. Láhev jsem před odevzdáním alespoň odzátkoval a jednou si pořádně upil.

... kam dál? Prohlédněte si itinerář, fotografie z cesty nebo si přečtěte rady na cestu na Mauricius. Pokud budete mít dotazy, napište mi.