TROU AUX BICHES
15.11. – 21.11. 2006, cestopis část II.
Proč jet na Trou Aux Biches
Chtěli jsme se přemístit, abychom probádali jinou část ostrova.
Jak jet na Trou Aux Biches
Pronajatým taxíkem. Z přesunu jsme si udělali výlet a celé odpoledne jsme strávili na jedné vesnické pláži.
Tip na ubytování na Trou Aux Biches
Měli jsme rezervaci v resortu Coralia Mont Choisy. Zvolili jsme tento hotel i z důvodu, abychom ulevili našemu rozpočtu. Bohužel jsme se nepodívali na Tripadvisor a tak až na místě jsme zjistili, že tento resort nemá vůbec atmosféru. Raději jsme chodili na velkolepou sousední pláž Trou Aux Biches u luxusního resortu Trou aux Biches Beachcomber Golf Resort & Spa nebo na pláž Mont Choisy beach. (Od doby naší návštěvy už prošel hotel Coralia Mont Choisy rekonstrukcí. Levnější variantu ubytování lze na Mauriciu najít v apartmánech, které lze rezervovat na globálních rezervačních portálech.
Co jsem na Trou Aux Biches zažil
Chodili jsme na dlouhou pláž Trou Aux Biches a užívali si krás mauricijského moře.
Pláž Trou Aux Biches
V našem resortu byli animátoři, kteří se starali o večerní program. Ačkoliv se jim to vůbec nedařilo, chovali se jako mistři. Zvlášť jejich kápo byl úplný borec na konec.
Pronajmuli jsme si taxi (1800MUR) a jeli jsme se podívat do muzea cukru (vstup 210CZK), které je u města Pamplemousses. Prošli jsme celou továrnou cukrovaru, která nás vrátila o pár století zpátky, nechali si vysvětlit tehdejší proces výroby a na chvíli se vtáhnout do života tehdejších otroků. Hned za dálnicí je také nádherná botanická zahrada Sira Seewoosagur Ramgoolama (vstup volný).
Cukrovar v Pamplemousses
Na závěr prohlídky cukrovaru jsme si koupili přírodní vanilku a skleněnou dózu naplněnou barevnými cukry. Ty byly sypány tak, že vytvořily ve sklenici úplný obraz. Tuto dózu jsme pak celou cestu opatrovali a rozbil jsem ji až doma, když jsem nešikovně vybaloval batoh.
Navštívili jsme hlavní město Port Louis. Město má moderní čtvrť, která je situována u pobřežní promenády a starší část, která je dále od přístavu za centrální poštou a ve které se nachází stále hodně domů z koloniální doby. Tam se nachází také hlavní tržiště. Ve staré čtvrti jsem se připletl do jakési demonstrace a v nové čtvrti jsme se byli podívat na známku Modrý Mauricius.
Port Louis
Modrý Mauricius je vystaven v muzeu Blue penny (110 CZK). Na známku svítí světlo kvůli ochraně barev jen 15 minut během každé hodiny. My jsme samozřejmě přišli zrovna ve chvíli, kdy světlo zhaslo. Domluvili jsme se s paní na vstupu, že se se vstupenkou vrátíme znovu, až známka bude zase osvětlena. Modrý Mauricius byl vydán v roce 1847, když místo Post Paid bylo chybně vytištěno Post Office. Známky byly proto rychle staženy z oběhu, ale paní guvernérová stačila pár dopisů s pozvánkou na ples odeslat do Francie. Dnes má známka hodnotu okolo dva a půl miliónu dolarů.
Jeli jsme na výlet katamaránem na ostrov Gabriel (1500MUR). Ten je po moři vzdálený asi hodinu a půl od Grand Baie. Cestou tam byly pěkně velké vlny a cestou zpět už asi nebyly, protože nás posádka lodi hostila po domácku vyrobeným rumem. Na ostrově jsou krásné liduprázdné pláže, po kterých se dá jít klidně hodinu. Kolem ostrova je tak silný mořský proud, že když jsem vlezl do vody, proud mne během chvíle odnesl o tři sta metrů dál. Připadal jsem si, jako kdybych plul z kopce. Naštěstí proud měl směr kolem břehu, takže jsem mohl kdykoliv vystoupit.
Výlet na ostrov Gabriel
Při odletu z Mauricia jsme si za poslední peníze koupili na letišti rum s vanilkou zasunutou uvnitř v láhvi. Při přestupu v Paříži nám ji Francouzi zabavili, protože jsme si ji koupili mimo Evropskou Unii. Logický důvod, vždycky jsem ty Francouze měl rád. Láhev jsem před odevzdáním alespoň odzátkoval a jednou si pořádně upil.
... kam dál? Prohlédněte si itinerář, fotografie z cesty nebo si přečtěte rady na cestu na Mauricius. Pokud budete mít dotazy, napište mi.
