CESTOPIS IZRAEL

MASADA - MRTVÉ MOŘE

12.11. 2013, cestopis část I.

Proč jet do Masady

Mrtvé moře je nejníže položeným místem na Zemi (420 metrů pod hladinou světového oceánu) a díky své velké salinitě, která je desetkrát vyšší než např. ve Středozemním moři, je koupání v něm velkým zážitkem. Vody Mrtvého moře mají vysoký obsah minerálů, které mají léčivé účinky a pomáhají tak zejména při léčbě lupénky. Vlivem obrovského výparu Mrtvé moře vysychá rychlostí zhruba 1 metr za rok a dnes je již rozděleno na dvě části, kde jižní část je velice mělká a dosahuje hloubky jen 6 metrů. Hlavním přítokem je řeka Jordán a ta je silně využívána pro zavlažování jak na izraelské, tak jordánské a syrské straně. Hrozí tak, že Mrtvé moře z mapy světa brzy vymizí.

Masada je pro Židy národní legendou. Je to pevnost postavená v letech 103 - 76 př.n.l. a rozšířená za Heroda Velikého v roce 43 př.n.l., který si zde přistavěl i dva luxusní paláce. Je postavena na nedostupné náhorní plošině ve výšce 450 metrů nad úrovní terénu v blízkosti Mrtvého moře. Nachází se 20km severně od známého letoviska Ein Bokek. Pevnost ověnčená legendami byla znovu objevena až v roce 1838. Potvrdila se tak vyprávění o tragických hrdinstvích Židů na sklonku první židovské války. V roce 66 n.l. Židé poprvé povstali proti Římanům a po čtyřech letech odboje odolávala již jen pevnost Masada. Římané ji léta obléhali a do pevnosti nakonec vnikli tak, že vystavili val vedoucí z údolí až na samotný vrchol hory ke zdem pevnosti a po tomto valu dopravili zařízení na prorážení zdí. Židé pochopili, že se blíží konec, a než aby padli do římského otroctví, raději zvolili společnou smrt. Vylosovali mezi sebou deset bojovníků, kteří měli za úkol pobít tisíc svých občanů včetně žen a dětí. Poté mezi sebou vylosovali jednoho, který pozabíjel zbývajících devět. Sebevraždu, která odporovala víře, vykonal až poslední bojovník. Přežilo jen několik žen s dětmi, které se před masakrem ukryly v nádrži na vodu. Dnes se na místě bývalé pevnosti provádí rozsáhlý archeologický průzkum.

Jak jet do Masady

Abychom maximálně využili čas, který jsme v Izraeli měli k dispozici, zvolili jsme noční let s izraelskými aerolinkami El Al, které z Prahy odlétaly ve 22.25. Při cestování do Izraele se doporučuje být na letišti minimálně dvě až dvě a půl hodiny před odletem letadla. Před samotnými odbavovacími přepážkami jsou totiž postaveny další pultíky, ke kterým se cestující musí dostavit nejdříve. Tady zaměstnanci El Al, kteří hovoří i česky, provedou s turisty rozhovor, během kterého se zeptají na důvod cesty, itinerář apod. V mém případě tento výslech trval téměř patnáct minut. Až poté jsem se mohl odbavit na check in přepážce. Protože jsme odlétali z terminálu 1 (non Shengen lety), závěrečná prohlídka příručních zavazadel bezpečnostním rámem se konala až za obchody u samotné odletové brány. Ve 3.15 místního času jsme podle plánu dosedli na plochu Ben Gurionova letiště v Tel Avivu a očekávali jsme stejný proces výslechů a dotazů, ale k našemu překvapení se již nic zásadního nekonalo. Po vyřízení vstupních procedur jsme vytáhli z bankomatu první šekely a šli hledat kancelář autopůjčovny, kde jsme před odletem zamluvili auto. Zvolili jsme místní společnost Eldan, na kterou jsme se dočetli dobré reference. Oddělení autopůjčoven jsme podle ukazatelů našli rychle, vyzvedli jsme auto a vyrazili po Izraelských dálnicích vstříc Mrtvému moři. Protože se s vypůjčeným autem nemůže vjet na území palestinské samosprávy, nejeli jsme na východ přes Jeruzalém, ale jeli jsme na jih přes Negevskou poušť. Letovisko Ein Bokek (160km) jsme nakonec projeli v sedm ráno a v Masadě jsme byli před půl osmou.

Tip na ubytování

Měli jsme rezervaci v jednom z velkých hotelů na Tel avivské pláži. Pokud bych cestoval sám, ubytování bych zvolil např. v Hayarkon 48 hostel, který se nachází jen jednu ulici od pláže www.hayarkon48.com. Jinak viz Agoda.com nebo Booking.com.

Co jsem v Masadě zažil

Kolega, který cestoval se mnou, přiběhl na letiště se zpožděním, takže jsem frontu na výslech stál dvakrát. Když jsme se už společně dopracovali k odbavovací přepážce, paní mu nechtěla povolit vzít si své zavazadlo na palubu letadla, protože vážilo 12kg. Fajn, můj baťůžek měl 6 kg, takže teď budu opět čekat po přistání u pásu a tentokrát číhat na jeho kufr. Byl rozčilený a do zavazadla, který musel odevzdat, si dal i kameru. Upozorňoval jsem ho, že tam elektronika nepatří, ale bylo mu to jedno. Když se v letadle uklidnil, tak se mu to zase v hlavě rozleželo a byl nervózní, jestli mu ji nerozbijí.

V letadle jsme měli na spánek jen něco přes tři hodiny a i tento luxus nám pokazili dva Židé s jarmulkou na hlavě, kteří se na palubě letadla hádali jak koně a ostatní je museli uklidňovat. Vypadalo to, že se do sebe každou chvíli pustí.

Po přistání jsme si úspěšně půjčili auto a nasedli jsme. Kolegovi se zdálo, že auto smrdí a lepí.

Je dobré mít s sebou v autě GPS navigaci, usnadní to cestování, ušetří hodně času, kilometrů a nervů. Kolega měl před cestou jen jeden úkol a to vyzkoušet navigaci v našem Ipadu. Samozřejmě, že jsme ji zkoušeli poprvé až poté, co jsme vyjeli z garáží autopůjčovny. Ačkoliv trochu zpocení a lehce nervózní, nakonec jsme navigaci spustili, oddechli si a rozjeli se. Přesto jsme se i s navigací dvakrát utnuli a trochu si zajeli. Pokud člověk neveze navigaci svou, může si ji za poplatek vypůjčit v autopůjčovně (dnes pomůže offline aplikace maps.me).

Masada

Jen co jsme se vymotali z Tel Avivských dálnic, kolega usnul. Řídil jsem sám černočernou tmou, jen občas kolem projelo jiné auto. Postupně se rozednívalo a já sledoval okolní krajinu, která se postupně měnila v poušť. Za městem Arad silnice č. 31 již prudce klesala dolů k moři a my mohli podél cesty sledovat cedule, které ukazovaly, jak postupně klesáme pod mořskou hladinu.

Lanovka na pevnost Masada

V půl sedmé ráno jsme v poušti zastavili na vyhlídce, nasnídali se a udělali první fotky Mrtvého moře. V sedm jsme projeli Ein Bokek a před půl osmou jsme vystoupili na prázdném parkovišti u pevnosti Masada. Nevyspalí jsme jednoznačně preferovali lanovku a výstup po Hadí stezce jsme nechali jiným (58 NIS směr nahoru). Z vrchu je krásný pohled na Mrtvé moře a na siluety římských táborů, které před dvěma tisíci lety Masadu obléhaly. Pevnost prochází rekonstrukcí a z větší části ji tvoří rozvaliny. Dolů jsme už cupitali po klikaté Hadí stezce po svých.

Výhled z pevnosti Masada

V deset hodin jsme přijeli zpátky do Ein Bokeku a zaparkovali auto před jakýmsi obchoďákem, který sousedil s veřejnou pláží. Na pláži jsme mrkali na kusy solí, které lemovaly břeh, a celí natěšení jsme vlezli do vody. Ikdyž jsem tušil, co mne čeká, bylo to trochu překvápko, protože mne voda vyhodila zpátky na hladinu, takže jsem si připadal jak na trampolíně. Pak jsem celý zbytek dne dělal ve vodě blbosti a zkoušel, v jakých pozicích by se člověk v Mrtvém moři utopit mohl a v jakých ne.

Mrtvé moře - Ein Bokek

Bylo 31 stupňů.

Cestou nazpět jsme brali benzín (200NIS). Byl to docela porod, protože pumpy měly displej a chtěly něco zadat. Jenže návod měly jen v Hebrejštině. Po několika marných pokusech jsem dohnal nějakou obsluhu, místo ID jsme tam nacvakali SPZ a nakonec jsem i úspěšně zaplatil.

Výhled na Mrtvé moře

Měsíc po návratu z Izraele mi Eldan ještě poslal fakturu s malým poplatkem za projetí placeného úseku dálnice, aniž bych o tom věděl, že jsem ji projel. Ale asi jo.