CESTOPIS IZRAEL

  

 

 

MASADA - MRTVÉ MOŘE

12.11. 2013, cestopis část I.

 

Proč jet do Masady

Mrtvé moře je nejníže položeným místem na Zemi (420 metrů pod hladinou světového oceánu) a díky své velké salinitě, která je desetkrát vyšší než např. ve Středozemním moři, je koupání v něm velkým zážitkem. Vody Mrtvého moře mají vysoký obsah minerálů, které mají léčivé účinky a pomáhají tak zejména při léčbě lupénky. Vlivem obrovského výparu Mrtvé moře vysychá rychlostí zhruba 1 metr za rok a dnes je již rozděleno na dvě části, kde jižní část je velice mělká a dosahuje hloubky jen 6 metrů. Hlavním přítokem je řeka Jordán a ta je silně využívána pro zavlažování jak na izraelské, tak jordánské a syrské straně. Hrozí tak, že Mrtvé moře z mapy světa brzy vymizí.

Masada je pro Židy národní legendou. Je to pevnost postavená v letech 103 - 76 př.n.l. a rozšířená za Heroda Velikého v roce 43 př.n.l., který si zde přistavěl i dva luxusní paláce. Je postavena na nedostupné náhorní plošině ve výšce 450 metrů nad úrovní terénu v blízkosti Mrtvého moře. Nachází se 20km severně od známého letoviska Ein Bokek. Pevnost ověnčená legendami byla znovu objevena až v roce 1838. Potvrdila se tak vyprávění o tragických hrdinstvích Židů na sklonku první židovské války. V roce 66 n.l. Židé poprvé povstali proti Římanům a po čtyřech letech odboje odolávala již jen pevnost Masada. Římané ji léta obléhali a do pevnosti nakonec vnikli tak, že vystavili val vedoucí z údolí až na samotný vrchol hory ke zdem pevnosti a po tomto valu dopravili zařízení na prorážení zdí. Židé pochopili, že se blíží konec, a než aby padli do římského otroctví, raději zvolili společnou smrt. Vylosovali mezi sebou deset bojovníků, kteří měli za úkol pobít tisíc svých občanů včetně žen a dětí. Poté mezi sebou vylosovali jednoho, který pozabíjel zbývajících devět. Sebevraždu, která odporovala víře, vykonal až poslední bojovník. Přežilo jen několik žen s dětmi, které se před masakrem ukryly v nádrži na vodu. Dnes se na místě bývalé pevnosti provádí rozsáhlý archeologický průzkum.

 

Jak jet do Masady

Abychom maximálně využili čas, který jsme v Izraeli měli k dispozici, zvolili jsme noční let s izraelskými aerolinkami El Al, které z Prahy odlétaly ve 22.25. Při cestování do Izraele se doporučuje být na letišti minimálně dvě až dvě a půl hodiny před odletem letadla. Před samotnými odbavovacími přepážkami jsou totiž postaveny další pultíky, ke kterým se cestující musí dostavit nejdříve. Tady zaměstnanci El Al, kteří hovoří i česky, provedou s turisty rozhovor, během kterého se zeptají na důvod cesty, itinerář apod. V mém případě tento výslech trval téměř patnáct minut. Až poté jsem se mohl odbavit na check in přepážce. Protože jsme odlétali z terminálu 1 (non Shengen lety), závěrečná prohlídka příručních zavazadel bezpečnostním rámem se konala až za obchody u samotné odletové brány. Ve 3.15 místního času jsme podle plánu dosedli na plochu Ben Gurionova letiště v Tel Avivu a očekávali jsme stejný proces výslechů a dotazů, ale k našemu překvapení se již nic zásadního nekonalo. Po vyřízení vstupních procedur jsme vytáhli z bankomatu první šekely a šli hledat kancelář autopůjčovny, kde jsme před odletem zamluvili auto. Zvolili jsme místní společnost Eldan, na kterou jsme se dočetli dobré reference. Oddělení autopůjčoven jsme podle ukazatelů našli rychle, vyzvedli jsme auto a vyrazili po Izraelských dálnicích vstříc Mrtvému moři. Protože se s vypůjčeným autem nemůže vjet na území palestinské samosprávy, nejeli jsme na východ přes Jeruzalém, ale jeli jsme na jih přes Negevskou poušť. Letovisko Ein Bokek (160km) jsme nakonec projeli v sedm ráno a v Masadě jsme byli před půl osmou.

 

Tip na ubytování

Měli jsme rezervaci v jednom z velkých hotelů na Tel avivské pláži. Pokud bych cestoval sám, ubytování bych zvolil např. v Hayarkon 48 hostel, který se nachází jen jednu ulici od pláže www.hayarkon48.com. Jinak viz Agoda.com nebo Booking.com.

 

Co jsem v Masadě zažil

Kolega, který cestoval se mnou, přiběhl na letiště se zpožděním, takže jsem frontu na výslech stál dvakrát. Když jsme se už společně dopracovali k odbavovací přepážce, paní mu nechtěla povolit vzít si své zavazadlo na palubu letadla, protože vážilo 12kg. Fajn, můj baťůžek měl 6 kg, takže teď budu opět čekat po přistání u pásu a tentokrát číhat na jeho kufr. Byl rozčilený a do zavazadla, který musel odevzdat, si dal i kameru. Upozorňoval jsem ho, že tam elektronika nepatří, ale bylo mu to jedno. Když se v letadle uklidnil, tak se mu to zase v hlavě rozleželo a byl nervózní, jestli mu ji nerozbijí.

V letadle jsme měli na spánek jen něco přes tři hodiny a i tento luxus nám pokazili dva Židé s jarmulkou na hlavě, kteří se na palubě letadla hádali jak koně a ostatní je museli uklidňovat. Vypadalo to, že se do sebe každou chvíli pustí.

Po přistání jsme si úspěšně půjčili auto a nasedli jsme. Kolegovi se zdálo, že auto smrdí a lepí.

Je dobré mít s sebou v autě GPS navigaci, usnadní to cestování, ušetří hodně času, kilometrů a nervů. Kolega měl před cestou jen jeden úkol a to vyzkoušet navigaci v našem Ipadu. Samozřejmě, že jsme ji zkoušeli poprvé až poté, co jsme vyjeli z garáží autopůjčovny. Ačkoliv trochu zpocení a lehce nervózní, nakonec jsme navigaci spustili, oddechli si a rozjeli se. Přesto jsme se i s navigací dvakrát utnuli a trochu si zajeli. Pokud člověk neveze navigaci svou, může si ji za poplatek vypůjčit v autopůjčovně (dnes pomůže offline aplikace maps.me).

Masada

Jen co jsme se vymotali z Tel Avivských dálnic, kolega usnul. Řídil jsem sám černočernou tmou, jen občas kolem projelo jiné auto. Postupně se rozednívalo a já sledoval okolní krajinu, která se postupně měnila v poušť. Za městem Arad silnice č. 31 již prudce klesala dolů k moři a my mohli podél cesty sledovat cedule, které ukazovaly, jak postupně klesáme pod mořskou hladinu.

Lanovka na pevnost Masada

V půl sedmé ráno jsme v poušti zastavili na vyhlídce, nasnídali se a udělali první fotky Mrtvého moře. V sedm jsme projeli Ein Bokek a před půl osmou jsme vystoupili na prázdném parkovišti u pevnosti Masada. Nevyspalí jsme jednoznačně preferovali lanovku a výstup po Hadí stezce jsme nechali jiným (58 NIS směr nahoru). Z vrchu je krásný pohled na Mrtvé moře a na siluety římských táborů, které před dvěma tisíci lety Masadu obléhaly. Pevnost prochází rekonstrukcí a z větší části ji tvoří rozvaliny. Dolů jsme už cupitali po klikaté Hadí stezce po svých.

Výhled z pevnosti Masada

V deset hodin jsme přijeli zpátky do Ein Bokeku a zaparkovali auto před jakýmsi obchoďákem, který sousedil s veřejnou pláží. Na pláži jsme mrkali na kusy solí, které lemovaly břeh, a celí natěšení jsme vlezli do vody. Ikdyž jsem tušil, co mne čeká, bylo to trochu překvápko, protože mne voda vyhodila zpátky na hladinu, takže jsem si připadal jak na trampolíně. Pak jsem celý zbytek dne dělal ve vodě blbosti a zkoušel, v jakých pozicích by se člověk v Mrtvém moři utopit mohl a v jakých ne.

Mrtvé moře - Ein Bokek

Bylo 31 stupňů.

Cestou nazpět jsme brali benzín (200NIS). Byl to docela porod, protože pumpy měly displej a chtěly něco zadat. Jenže návod měly jen v Hebrejštině. Po několika marných pokusech jsem dohnal nějakou obsluhu, místo ID jsme tam nacvakali SPZ a nakonec jsem i úspěšně zaplatil.

Výhled na Mrtvé moře

Měsíc po návratu z Izraele mi Eldan ještě poslal fakturu s malým poplatkem za projetí placeného úseku dálnice, aniž bych o tom věděl, že jsem ji projel. Ale asi jo.

 

 

  

 

  

 

  

CAESAERA

14.11. 2013, cestopis část II.

 

Proč jet do Caesaery

Caesarea byla ve starověku jedním z nejdůležitějších přístavů na Blízkém Východě. Postavil ji v roce 22 př.n.l. Herodes Veliký v římském stylu a pojmenoval ji po císaři Augustu Caesarovi. Po smrti Heroda Velikého zde sídlili římští místodržící, mezi nimi i Pilát Pontský. Vlivem zemětřesení a válek velkolepá krása Caesareje postupem času uvadala. V roce 1101 n.l. ji dobyli Křižáci a našli zde zelený kalich, který považovali za Svatý grál (nádobu, ze které pil Ježíš Kristus při poslední večeři). Z křižáckých dob je zde postavena křižácká pevnost. Podobně jako v případě Masady, nakonec Caesareu zavál písek a antické město bylo znovu objeveno až po druhé světové válce.

 

Jak jet do Caesaery

Do Casarey jsme jeli z Tel Avivu vypůjčeným autem (50km, 45min).

 

Tip na ubytování

Vraceli jsme zpátky do našeho hotelu v Tel Avivu.

 

Co jsem v Caesaeře zažil

Nejdříve jsme navštívili římský akvadukt, který postavili Římané ve 2. století n.l. Akvaduktem zásobovali město pitnou vodou ze 17 km vzdálených hor.

Římský akvadukt

Přejeli jsme autem na parkoviště před jižní vstup a vstoupili jsme do archeologického parku (36 NIS). Koukli jsme na zrenovovaný amfiteátr, kde zrovna skřehotala školní třída Palestinek. Od amfiteátru jsme došli ke zříceninám paláce na skalnatém útesu a dále k obrovskému hipodromu. Ten byl původně tak velký, že umožňoval sledovat vozatajské závody až deseti tisícům diváků. Nad hipdoromem se nacházejí pozůstatky lázní.

Hérodovský hipodrom

Postupně jsme došli k severní části parku do křižáckého města. A když se odtud člověk podíval zpátky směrem k amfiteátru, uviděl na horizontu antického města kilometrové komíny elektrárny.

Římský amfiteátr

Před bosenskou mešitou se fotila svatba, ale nevěsta byla škaredá.

Navštívili jsme i budovu s nápisem Caesarea Experinece a shlédli krátký film o historii Caesareje. Tady jsem pochopil, jak byla původní Caesarea nádherná.

 

 

  

 

 

 

  

JAFFA

15.11. 2013, cestopis část III.

 

Proč jet do Jaffy

Město Jaffu založil syn Noema Jáfet a je tak jedním z nejstarších měst na světě.  Za krále Šalamouna byla jedním z nejdůležitějších přístavů Středozemního moře a propojovala obchodní trasy mezi Egyptem a Mezopotámií. Dnes je Jaffa poklidné a malebné město sousedící s Tel Avivem.

 

Jak jet do Jaffy

Jaffa je od Tel Avivu vzdálená asi jen půl hodiny pěší chůze po plážové promenádě.

 

Tip na ubytování

Večer jsme se do našeho ubytování Tel Avivu zase pěšky vrátili.

 

Co jsemv Jaffě zažil

Do Jaffy jsme šli pěšky podél pláže a cestou jsme minuli zchátralou nízkopodlažní budovu diskotéky, kterou před lety navštívil i nějaký radikál a vyhodil ji do povětří.

Výhled z Jaffy na Tel Aviv

Prošli jsme kolem hodinové věže a ponořili se do starých uliček s bleším trhem. Koupit se tu dalo prakticky cokoliv, od plastových židlí po umělecké starožitnosti. Mne se líbily staré stříbrné cetky, ale neměl jsem čas ani náladu se handrkovat o cenu. Jediné co jsem si nakonec koupil, byly přívěšky na klíče. Jenže i v tomto případě mne babajaga natáhla a navíc jsem se přehlédl a vybral ty s ruským místo hebrejským nápisem. Takže jsem to musel ještě složitě vyměňovat.

Tržnice v Jaffě

Ve tři odpoledne začínal šabat, takže se spěchalo, zavíralo a rychleji smlouvalo.

Vklouzli jsme do nejstarších částí Jaffy a procházeli se starobylými uličkami, až jsme došli na vrchol kopce do zahrad Ha Pisga. Odtud byl krásný výhled na slunný Tel Aviv, jeho mrakodrapy i pláže. V zahradách jsme viděli archeologické vykopávky, které odkryly základy římských, řeckých i egyptských staveb.

Jaffa

Prošli jsme uměleckou čtvrtí a došli k domu Šimona Koželuha, který hostil po krátkou dobu i svatého Petra.

Nakonec jsme došli do přístavu, na nábřeží jsme si dali jedno pětipivo a pozorovali západ Slunce. Vedle nás tančili na jednu melodii do zblbnutí svědci Jehovovi. Nechápal jsem ten jejich neustále blažený výraz, který při tom hopsání měli.

Přístav v Jaffě

Cestou zpátky do hotelu jsme už po tmě fotili zářící siluetu mrakodrapů nového Tel Avivu. Večer jsme byli v Tel Avivu pozváni na večeři do restaurace, která byla jako naschvál na opačném konci města než Jaffa, až ve starém přístavu Namal. A tak mi nakonec přišlo, že jsem ten den musel ujít alespoň třicet kilometrů. 

 

 

 

  

 

  

 

JERUZALÉM

16.11. 2013, cestopis část IV.

 

Proč jet do Jeruzaléma

Jeruzalém je městem tří náboženství - judaismu, křesťanství a islámu. Dle Židů si Jeruzalém vybral Hospodin, aby zde přebýval, byl zde ukřižován Ježíš Kristus a Mohammed se na zdejší Chrámovou horu přenesl z Mekky, aby odtud vstoupil na nebesa.

Historie města je velice barvitá, nejstarší zmínky o Jeruzalému jsou téměř pět tisíc let staré. V roce 997 př.n.l. jej podle biblických zpráv dobyl král David. Přenesl do něj Archu úmluvy a učinil z něho hlavní město Izraelitů. Jeho syn Šalamoun pak na Chrámové hoře postavil První chrám. Po smrti Šalamouna se království rozpadlo na dvě části a Jeruzalém se stal hlavním sídlem jižního Judského království. V roce 598 př.n.l. byl obsazen Babyloňany. Po následné neúspěšné vzpouře nechal babylonský král Nebukadnesar II. První chrám zničit a Židy odvléct do otroctví. Po dobytí Babylonie Peršany se mohli Židé vrátit a kolem roku 520 př.n.l. postavili Druhý chrám. V roce 332 př.n.l. obsadil zemi Alexandr Veliký a v roce 63 př.n.l. Římané. Ti ustanovili vládcem Heroda Velikého, který významně rozšířil Chrámovou horu i samotný chrám. Po jeho smrti se ujímali vlády římští prefekti a za vlády Piláta Pontského byl v Jeruzalémě v roce 30 n.l. ukřižován Ježíš Kristus. Na konci prvního protiřímského povstání Římané v roce 70 n.l. Jeruzalém znovu dobyli a zničili jej včetně chrámu, ze kterého zbyla jen západní zeď. Na konci druhé židovské války v roce 132 n.l. byl Jeruzalém zničen znovu. Za vlády Konstantina I. bylo v roce 313 n.l. zrovnoprávněno křesťanství. Matka císaře Helena v Jeruzalémě objevila zbytky Ježíšova kříže a na místě ukřižování byla vybudována Bazilika svatého hrobu. V roce 638 vtrhli do města vojska Umara II. a započalo 1300 let dlouhé muslimské období. Na Chrámové hoře byla postavena mešita Al Aksa a Skalní dóm. V roce 1099 byl Jeruzalém pro změnu dobyt křižáky. Ti ztratili Jeruzalém v roce 1187, kdy je porazil Saladin. Od roku 1517 byl Jeruzalém součástí Osmanské říše. Od Turků bylo město osvobozeno až po první světové válce a oblast spravovali Britové. V roce 1948 Britové z Izraele odešli a v zápětí se během arabsko izraelské války zmocnili Východního Jeruzaléma a Starého města Jordánci. Během 6denní války v roce 1967 bylo město opět sjednoceno.

Dnes je Jeruzalém hlavním městem Izraele. Ale protože jej za hlavní město považují i Palestinci, většina států má své zastoupení v Tel Avivu. A Palestinci sídlí v Ramallahu. V Jeruzalémě žije více než 800 tisíc obyvatel a je tak největším městem Izraele.

 

Jak jet do Jeruzaléma

Pronajatým autem z Tel Avivu (75km, 1hod).

 

Tip na ubytování

V rámci cesty do Izraele jsme neměli jinou možnost, než se vrátit zpátky do Tel Avivu. Jeruzalém je však natolik vyjimečné město, že by tu člověk mohl strávit 2-3 dny a pořád by byl v údivu.

 

Co jsem v Jeruzalémě zažil

Překvapilo mne, jak je Jeruzalém kopcovitý. Ale není divu, město se nachází v Judských horách v nadmořské výšce 809 m.n.m. na okraji Judské pouště. Bylo tu sice nepatrně chladněji než u moře v Tel Avivu, ale protože jsme měli nádherný slunečný den, bylo nám příjemně teplo.

Město je rozděleno do 4 čtvrtí. Kromě židovské, křesťanské a muslimské tu je i čtvrť arménská. To proto, že Arméni byli před 2 tisíci lety velkou říší a jako první národ na světě přijali křesťanství.

V údolí Olivové a Chrámové hory

Po cestě jsme občas na střechách domů viděli malé střílny a bunkry. Ve Starém městě zase střechy občas lemovaly ostnaté dráty a zdi zkrášlovaly důlky po kulkách.

Nejdříve jsme zastavili u Getsemanské zahrady. Byl krásný den a z údolí jsme na jedné straně hleděli na východní zeď Chrámové hory se zazděnou Zlatou bránou a na druhé straně svahy Olivové hory. Vstoupili jsme do Baziliky všech národů (Bazilika agónie). Ta sousedí se zahradou, ve které se nacházejí olivovníky, které mohou být i 2 tisíce let staré (nebo alespoň jejich kořeny) a pamatovat si tak události ohledně zatčení Ježíše Krista.

Hrobka Panny Marie

Pěšky jsme došli k Hrobce Panny Marie. Z venku byzantská stavba vůbec nenapovídala, co se ukrývá uvnitř. V kostelíku se nachází schody vedoucí do tmavých pochmurných podzemních prostor, ověnčených lampami visících ze stropu a vonících po kadidle. Je to jedna z mála míst, o které se stará současně několik církví. V tomto případě řecká pravoslavná, syrská, arménská a koptská. Tady na mne poprvé dýchla starodávná mystika Jeruzaléma.

V Hrobce Panny Marie

Pak jsme objeli celé staré město a přijeli na samotnou Olivovou horu. Odtud je nejkrásnější výhled na Chrámovou horu s mešitou Al Aksa a se zlatě zářícím Skalním dómem, na celé Staré město a zbytek Jeruzaléma. Celý svah Olivové hory a i kus protější Chrámové hory pokrývají už od pradávna hrobky Židů. Ti totiž věří, že právě na Olivově hoře se má v soudný den zjevit Mesiáš a chtějí tak být vzkříšeni mezi prvními. Nachází se tu kolem 150 tisíc hrobek.

Pohled na Chrámovou horu z Olivové hory

Vrátili jsme se k hradbám Starého města a zaparkovali v parkovišti Jaffa gate (50 NIS) a Jaffskou bránou jsme prošli dovnitř. Staré město je obehnáno mohutnými hradbami, které byly postaveny za vlády Sulejmána Nádherného v letech 1537-1542. Do města se dá projít 8 branami. Turisté nejčastěji vcházejí právě Jaffskou bránou. U ní je v hradbách průlom, který si vymínil císař Vilém I. při své návštěvě Jeruzaléma v roce 1898. Hnojná brána je zase nejblíž Zdi nářků a Chrámové hory. Zlatá brána je neprůchozí, protože Židé věřili, že tudy projde Mesiáš, a tak jim ji muslimové zazdili. Herodovou branou vnikli do Jeruzaléma v roce 1099 křižáci, Sijónskou branou se zase snažili neúspěšně projít v roce 1948 Izraelci a Štěpánovou branou se jim to v roce 1967 povedlo. Největší bránou je Damašská a nejnovější je Nová brána postavená v roce 1887.

Prošli jsme kolem Citadely - Davidovy věže, ve které se nachází muzeum, a došli do Arménské čtvrti. Tady jsme nahlédli do několika kostelů a šli se najíst do restaurace.

U Davidovy věže

Šel jsem si koupit pohlednice a známky, ale mistr výslednou cenu vypočítal tak bravurně, že aniž bych si něčeho všiml, zaplatil jsem za pohledy jednou tolik. Dvakrát jsem si v Izraeli něco koupil a dvakrát jsem z toho vyšel jak hubka. Už si tu nic nekoupím.

Ze Starého města jsme na chvíli vyšli ven Sijónskou branou, poničenou kulkami z války roku 1948. Je docela úzká a cesta za ní vede do zatáčky, takže projet tudy větším autem je docela oříšek. A zrovna se tu zasekl mercedes. Památky nepamátky všichni turisti s velkým pobavením sledovali, jak se pán za volantem celý zpocený snaží. Vytvořil docela slušnou zácpu a asi napodvacáté se mu to povedlo vytočit se ven. Všichni jsme mu sborně zatleskali. Pán z nás nervózní nebyl a naopak nám zamával. Na hoře Sion byla naším cílem Davidova hrobka. Tu postavili křižáci dva tisíce let po jeho smrti a je to jedno z nejposvátnějších míst judaismu. Nachází se tu i místnost, kde Ježíš se svými učedníky naposledy večeřel.

Via Doloresa - Křížová cesta

Stejnou branou jsme se vrátili do arménské čtvrti a starými bazarovými uličkami jsme došli k sedmému zastavení křížové cesty Via Doloresa. Tady se křížová cesta ze súku zvedá do kopce a my jsme po cestě potkali pestrobarevně oděné poutníky z Konga, jak nesou velký dřevěný kříž. Po cestě jsme minuli etiopský a koptský klášter a já jsem si připadal jako ve filmu. Nakonec jsme došli k Chrámu Božího hrobu.

Chrám Božího hrobu

Chrám Božího hrobu vypadal jako stavba zaklesnutá do množství jiných historických budov okolo. Jsme na pahorku Golgota, tady křížová cesta končí posledními 5 zastaveními. Tady byl Ježíš ukřižován, pohřben a následně vstal z mrtvých. Ve 4. století tady matka císaře Konstantina, Helena, našla dřevěný kříž, na kterém byl Ježíš ukřižován, a nechala zde postavit chrám. Ten byl stržen muslimy v roce 1009. Současná podoba je z 12. století, kdy jej znovu postavili křižáci. Jen co jsme vešli dovnitř, dýchla na nás neuvěřitelně mystická atmosféra. Lidé klečeli na kolenou a líbali kámen, na který byl Ježíš Kristus sňat z kříže. Kostel je rozdělen mezi šest církví, které se v pravidelných intervalech střídají v bohoslužbách. V chrámu jsme zůstali minimálně hodinu, a když jsme vyšli ven, tak už byla tma.

V Chrámu Božího hrobu

Starými uličkami jsme prokličkovali do židovské čtvrti k vyhlídce na Chrámovou horu a Zeď nářků. Do teď jsem zeď nářků viděl jen v televizi a teď to vidím na vlastní oči. Protože byl šabat, u zdi se to hemžilo velkým počtem modlících. Seběhli jsme dolů, prošli bezpečnostním rámem a před vstupem na prostranství jsme si dali na hlavu papírovou jarmulku. Zeď nářků je nejsvětější židovské místo - je to jediná původní část Druhého chrámu, který byl zbořen Římany v roce 70 n.l. Židé se tu modlí a vkládají svá psaníčka s přáním do mezer obrovských herodových kamenů. Modlitební část je rozdělena zvlášť pro muže a ženy. Procházel jsem se mezi ortodoxními věřícími a připadal si jak v jiném světě. Došel jsem až k samotné zdi a dotkl se jí rukou.

Zeď nářků

Samotnou Chrámovou horu jsme už navštívit nestihli a tak jsme návštěvu Jeruzaléma zakončili v Citadele v Davidově věži. Uvnitř komplexu jsme na stěnách hradeb večer shlédli velkolepé světelné představení vyprávějící o dějinách města www.tod.org.il (55 NIS).

Zeď nářků při šabatu

Zážitek z Jeruzaléma byl tak silný, že se vůbec nedivím, že některé návštěvníky postihne tzv. Jeruzalémský syndrom a po návštěvě svatého města zblbnou a považují se za jednu z Biblických postav.

 

  

  

 

 

 

 

TEL AVIV

17.11. 2013, cestopis část V.

 

Proč jet do Tel Avivu

Tel Aviv znamená v překladu Kopec jara, a ačkoliv se to nezdá, město teprve nedávno oslavilo 100 let od svého založení. Teprve na začátku 20. století 60 židovských rodin koupilo několik hektarů pláží v těsném sousedství Jaffy, přizvalo architekty a v roce 1909 Tel Aviv oficiálně vznikl. Dnes je to živé město, ve kterém žije přes 400 tisíc obyvatel. Je lemováno městskými plážemi, podél kterých vyrostly honosné skleněné hotely.

 

Jak jet do Tel Avivu

V Tel Avivu jsme přistáli a měli jsme k dispozici auto z autopůjčovny Eldan, která má pobočku na letišti nebo právě na ulici Hayarkon.

 

Tip na ubytování v Tel Avivu

Měli jsme rezervaci v jednom z velkých hotelů na Tel avivské pláži. Pokud bych cestoval sám, ubytování bych zvolil např. v Hayarkon 48 hostel, který se nachází jen jednu ulici od pláže www.hayarkon48.com. Jinak viz Agoda.com nebo Booking.com.

 

Co jsem v Tel Avivu zažil

Tel Aviv se mi líbil, díky svému podnebí a dlouhým městským plážím mi připadal jako prázdninové město.

Ráno jsme šli na průzkum města: přes Jemenskou čtvrť jsme přišli na tržiště Carmel a pokračovali jsme po Sheinken, Rotschield, Ben Zion třídě až jsme nakonec došli do Dizengoff centra. Tam jsem nakoukl do obchoďáku, kde nic zajímavého neměli, jen mne při vstupu prošacoval bezpečák, a tak jsme se vrátili a šli se koupat.

Pláže Tel Avivu

V Tel Avivu jsme trávili každý večer. Jeden večer jsme se šli projít do nejstarší čtvrti Neve Cedek a prošli jsme živou ulicí Sabazi s bary a restauracemi. Navštívili jsme i staré železniční nádraží, které v letech 1892 - 1948 spojovalo Jaffu s Jeruzalémem. A ulehčilo život velbloudům.

Pláže Tel Avivu

Zaslechl jsem rozhovor dvou svých kolegů, kteří nezávisle na sobě tvrdili, že se uprostřed noci s hrůzou vzbudili, protože v jejich hotelovém pokoji stál člověk. Ten prý sice tvrdil, že je z bezpečnostní agentury, ale na recepci přitom neměli v systému žádný záznam, že by někdo při vstupu do obou pokojů použil vstupní kartu. Hotel se omluvil a noc dotyčným neúčtoval. Od té chvíle jsem si dával ke dveřím sandály a každé ráno sledoval, jestli jsou na svém místě nebo je někdo dveřmi odsunul.

Tel Aviv

Bydleli jsme v hotelu, který podával jen Košér jídlo. Jednou z hlavních charakteristik kašrutu je, že se nesmí mísit masité a mléčné pokrmy, a tak jsme po obědě kávu s mlékem nedostali.

Poslední den jsme ukecali slečnu na recepci, aby nám pokoje podržela do druhé hodiny odpoledne, a v deset jsme odešli na pláž naposledy se před odletem vykoupat...

 

... kam dál? Prohlédněte si itinerář, fotografie z cesty nebo si přečtěte rady před cestou do Izraele. Pokud budete mít dotazy, napište mi.