Odměnou nezávislého cestování je svoboda, dobrodružství, cestovatelský adrenalin a především poznání cizích krajů a kultury místních lidí. A život místních se dá poznat nejlépe tehdy, když se s nimi podaří strávit alespoň několik společných dní.
Když jsem kdysi jako student cestoval do kdysi bezpečné Sýrie navštívit své kamarády z kolejí, byl jsem překvapený pohostinností místních lidí. Tenkrát jsem si nenaplánoval dopředu ani jeden den a veškeré plány nechal otevřené… A nakonec právě díky vstřícnosti místních Syřanů jsem nemusel řešit základní starost každého cestovatele, tj. kde příští noc složím hlavu. Když jsem se totiž v Sýrii s někým seznámil, byl jsem hned pozvaný na návštěvu domů, a tam představen všem příbuzným, přátelům, sousedům a známým, kteří mne zase pozvali na návštěvu k sobě. Na vesnici jsme jedli společně ze země, kdy jsme si sesedli kolem ubrusu rozprostřeného na podlaze, a spali nejčastěji pod hvězdami na matracích umístěných na střeše rodinného domu. Takto to pokračovalo, až jsem nakonec tímto způsobem strávil na cestách pět týdnů a Sýrii objel dvakrát dokola. A během této doby jsem do každodenního života běžných Syřanů nakoukl docela dobře.
Takhle jednoduše jako tehdy to však ne vždy funguje. Jednak závisí na destinaci - na turisticky vyšlapaných trasách jsou místní na cestovatele zvyklí – a také svou roli hraje i to, jestli se cestuje „pomalu“ nebo se jedná jen o dvou nebo tří týdenní cestu. A protože dnes už nemám tolik času a cestuji jen „rychle“, při plánování cest se alespoň spoléhám na webové stránky nabízející ekoturistiku, a když najdu vícedenní trek s přespáním u místních, neváhám. A při hledání ubytování je vždy mým prvním výběrem homestay.
A na který pobyt u místních rád vzpomínám?
Kambodža - Kardamomové hory
Cesta do Kambodži patří mezi mé nejoblíbenější. Užil jsem si Mekongu, Angkoru, krásných pláží a nádherné přírody v Kardamomových horách. A tady jsem strávil pár dní ve vesnici Chi Phat.
Ve vesnici Chi Phat
Během cesty jsem zkontaktoval společnost Wildlife Alliance, která ve vesnici působí, a dohodl si ubytování u místních. Když jsem do vesnice dorazil, přišla si mne vyzvednout starší paní na ještě starší motorce. Já si mezitím vypůjčil kolo a snažil se jí stíhat. Po patnácti minutách usilovného šlapání po oranžově prašné cestě jsme dorazili k domu její rodiny. Dům stál na kůlech a byl rozdělený na několik částí: měli domeček na obývání, domeček s otevřeným ohněm na vaření a malý domeček s velkým sudem a naběračkou na umývání. Já bydlel v oddělené komůrce, která byla malá, ale útulná. Vstávalo se v pět a usínalo v osm večer. Voda se čerpala ze studny, odpad byl ekologický, elektřina se výjimečně využívala z nabitých 12V autobaterií s měničem na 220V. Nikdo neuměl anglicky, a tak jsme se na sebe jen pěkně usmívali. Ubytování mne stálo 3 dolary na noc.
Na jídlo jsem dojížděl na kole do kanceláře agentury. Když jsem se vracel večer zpátky, byla už naprostá tma, ve vesnici nebyla tehdy elektrika a na kole mne svítilna nesvítila. A tak mi nezbývalo, než se orientovat jen pomocí rozzářených hvězd. Občas jsem míjel vesnické rádoby kavárny, kde se místní sesedli a při upíjení čaje sledovali tři televize. V každé hrál jiný film, a každá měla nahlas puštěný zvuk, takže jsem nechápal, jak se dokáží soustředit jen na svůj pořad. Když jsem dorazil „domů", rodinka už spala. Jenom táta Kambodžan poslouchal potichu rádio, a když mne uslyšel, vstal, aby mi velkou svítilnou posvítil. Nabídl jsem mu cigaretu a naznačil, že není nutno svítit. Tak jsme tam tak spolu mlčky kouřili a koukali na hvězdy.
Indie - Dárdžíling
V Indii jsem nacestoval přes devět tisíc kilometrů a jednou ze zastávek byl i slavný čajový Dárdžíling. Ten se nachází na dostřel himalájských osmitisícovek a já si tu po dnech strávených ve městech jel odpočinout a poznat kouzlo čaje. A protože mne zajímalo, jak čaj sbírají a zpracovávají místní drobní pěstitelé, vybral jsem si Zimba´s homestay ve vesnici Mineral Spring (31USD/den včetně stravování).
Ve vesnici Mineral Springs
Když jsem do Mineral Spring dorazil, přivítal mne pan domácí, mladý chlapík Pason. Společně jsme se spolu vydali do strmého svahu a mezi čajovými keříky jsme se prokličkovali až k němu domů. Tam mne uvítala jeho mladá žena a její bratři. Dostal jsem útulný pestrobarevný pokoj s velkou postelí, zrcadlem a skříní. Když jsem se vybalil, šel jsem si povídat s rodinkou do dřevěného domečku s kuchyní a jídelnou a pozoroval jsem, jak oba mladí manželé svorně připravují večeři na peci s otevřeným ohněm. Po dobré večeři jsem pak na dvorku pozoroval ve tmě hřeben hory, na kterém zářil rozsvícený Dárdžíling. Vypadal tam jako mléčná dráha na noční obloze.
Ráno jsem vstal a šel se umýt do koupelnového domečku. Z většího džberu jsem si přelil vodu do kýblu a naběračkou se pak poléval. Tady v horách to za chladného rána člověka pořádně probralo. Pason se mezitím modlil. Na dvorku měl na dřevěných stožárech zavěšené buddhistické barevné modlitební vlaječky a sám odříkával nepřirozeně hlubokým hlasem modlitby. Přitom chodil se zapálenou vonnou svíčkou po místnostech.
V Mineral Springs mne to bavilo. Buď jsme chodili na ryby nebo na menší túry nebo jsem pomáhal sbírat čaj. Ten jsme pak společně s Pasonem odpoledne hnětli a nad ohněm sušili (jak se dělá čaj u místních popisuji na jiném místě v blogu). Když jsme se po třech dnech loučili, odvážel jsem si kilo prvotřídního čaje, které jsem si sám vyrobil.
Laos - národní park Nam Ha
Severní část Laosu je ideální pro ekotreking. Poblíž Luang Namtha se nachází národní park Nam Ha a místní cestovky zde nabízejí treky s přespáním v jedné z horských vesnic (cca 50 USD dvoudenní výlet s průvodcem s ubytováním a stravou). Já se společně se třemi dalšími baťůžkáři vydal do hor do vesnice kmene Lanten.
Ve vesnici kmene Lanten
Po šesti hodinách horské túry jsme se i s průvodcem konečně doškobrtali do cíle našeho výletu. Před vesnicí jsme se museli zastavit a počkat, až přijde starosta. Ten na prašné cestě rozdělal oheň a my ho museli překročit, abychom se zbavili všech zlých duchů. Až pak jsme se přivítali a vešli dál.
Vesnice byla hodně rustikální, většina domů měla jen ratanové / bambusové průsvitné stěny, slaměné střechy a hliněnou podlahu. Kromě domečku na spaní měli vesničané domeček, ve kterém na otevřeném ohni vařili, a nechyběla WC budka. Voda ve vesnici netekla, všichni se chodili umývat do řeky. Elektřinu kupodivu už měli, zavedli jim ji předminulý rok. Kmen Lanten pochází z jižní Číny, má své písmo i jazyk a lidé jsou animisté. Většina vesničanů byla oblečena do modrého úboru, vdané ženy měly vlasy stažené do drdolu a nosily děti v závěsu na zádech.
My se ubytovali u starosty, šli si sednout k místním a přitom pozorovali dění okolo nás: kolem po prašné cestě pobíhali volně psi i prasata, děcka se snažila uvést klacíkem do pohybu plášť od kola, chlapi posedávali u táboráku a kouřili jakýsi čibuk. Pochvíli si nás děcka oblíbila, dotáhla učebnice angličtiny a my jim předříkávali výslovnost.
Když byl čas na večeři, šli jsme do kuchyňského domečku zkontrolovat, co nám na otevřeném ohni vaří. Na večeři byla jak jinak než lepkavá rýže a vařená zelenina. Když jsme dojedli, přišel za námi táta starosty a pozval nás na další večeři k němu domů. My jsme byli nacpaní, ale odmítnout jsme nemohli. Tak jsme si dali další chod, tentokrát k lepkavé rýži byly pálivé miniaturní říční krevetky a brouci. Alespoň nebyl na večeři pes, což je v těchto končinách docela běžné.
Když se setmělo, šli jsme si rozdělat moskytiéry na spaní. Rodina pana starosty měla ustláno v malinké ložničce za ratanovými stěnami, my čtyři jsme nocovali na dlouhé dřevěné palandě v hlavní místnosti. Dlouho jsme nemohli usnout, protože hned za tenkou stěnou mělo svůj příbytek prase a to chrochtalo dlouho do noci. Když už jsme usnuli, tak nás zase ve čtyři ráno vzbudili kohouti, protože řvali jak blázni jeden přes druhého.
