Když jsem před lety poprvé zavítal do Indie, projel severní trasu a navštívil známá místa od Dillí přes Jaipur, slavnou Agru, duchovní Varánásí, Kalkatu, čajový Dárdžíling, Bombaj a plážovou Gou, byla to docela dobrá škola cestování - trochu náročnější, ale rozhodně stála za to. Proto jsem se do Indie vrátil, tentokrát jsem zvolil jih, a na lehce drsnější cestování jsem už byl připravený. Už mne nemůže překvapit chaos, špína, všudypřítomná chudoba, spousta bezdomovců, ohromné davy lidi, dopravní zácpy, hluk ani horko. No ale nakonec jsem překvapený byl. Není totiž Indie jako Indie.
"Drsný" sever
Že se nic ze severní "divočiny" dít nebude, mi potvrdili i místní … "North is totally different", slyšel jsem častokrát. Ano, Indii tvoří 29 svazových států na ploše téměř jako Evropská Unie a na bankovkách mají nápisy v 15 hlavních jazycích, ale hlavním důvodem rozdílu bude spíš v obrovské koncentraci lidí na severu. Především ohromné aglomerace jako je Dillí, Kalkata a Mumbai, ale také i Jaipur, Agra a Varánásí nabízí útočiště nejchudším Indům v domnění, že se jim bude v bublajících ekonomikách dařit lépe.
A tak jsem zakopával o chudáky na každém druhém rohu, okolí přelidněných nádraží sloužily jako noclehárny, nedotýkatelní byli rozpoznatelní na dálku, všude žebrající lidé. Na severu jsou společenské rozdíly velice patrné a kastovní systém je uplatňovaný v plné míře. O velké kontrasty tu není nouze, na jedné straně si indické rodiny v pestrobarevných sárí kupovaly vstupenky, aby si prohlédly pamětihodnost, a vedle bosí, polonazí a špinaví příslušníci nejnižší kasty vybírali plasty ze skládky u silnice. Jedni se jdou najíst do restaurace, jiní spí uprostřed rušné silnice na dělicím betonovém pásu.
Na ulicích plných obchodů jsem se proplétal davem, kličkoval mezi auty, cyklorikši, motorikši, motorkami a všichni se v zácpách předháněli, komu houká klakson silněji. A do toho se procházely krávy.
Tuktukáři, naháněči a chudáci jsou ve svém zoufalství silně neodbytní.
Díllí versus Madurai
Nikde odpadkové koše a volně se procházející krávy se živily tím, co našly na skládkách. Člověk musel dávat velký pozor, kudy jde a kam šlape.
Musel jsem být také na pozoru co jím a u každé zakoupené láhve vody jsem musel kontrolovat neporušené zapečetěné víčko.
"Pohodový" jih
Jakmile se ale člověk ocitne na jih od pláží Goa, vše je jakoby mávnutím kouzelného proutku jiné. Ano i tady vládne chaos, zácpy, hluk a člověk i tu narazí na žebrající bezdomovce, ale vše je to tu v daleko menší míře. Je tu podstatně méně lidí, je tu větší pořádek, mají tu odpadkové koše a dokonce i uklízí. Lidé jsou více v pohodě a i tuktukáři otravují méně.
Počasí je tu přijatelnější díky větší vlhkosti, nepanuje tu žár suchého severu.
Všeobecně je na jihu větší vzdělanost, lidé tu mají vyšší platy, neutíkají do velkých měst a v těch nevytváří odloučené slumy.
Ať se ale cestuje na severu nebo na jihu, Indie má všude svou vlastní neodolatelnou atmosféru. A jedna z cest se mi líbila více, hádejte, která…
