Bombaj je město plné kontrastů: přepych míjí chudobu, moderní výškové budovy tu v těsném spojení sousedí s šedými slumy. I s příměstskými oblastmi je Bombaj domovem pro 23 miliónů lidí a téměř polovina z nich žije v jednom ze dvou tisíc místních slumů. A největší z nich je Dharavi – slum, kde se natáčel film Milionář z chatrče. A do tohoto slumu jsem se vydal na návštěvu.
Slum Dharavi
Dharavi je také druhým největším slumem v Asii. Vzniklo už v roce 1840 a na dvou kilometrech čtverečních zde žije 1,2 miliónu lidí. Průměrná hustota obyvatel je tedy zde 600 tisíc lidí na kilometr čtvereční. Slum tvoří dvě stě tisíc malých na sebe nalepených domů, polovina z nich má jen jednu místnost o výměře 10 m2. Šťastnější druhá polovina početných rodin obývá místnosti o velikosti do 25m2. Vláda se snaží o změnu, chce redukovat počet slumů a zmírnit kontrastní ráz města. Obyvatelům proto nabízí přestěhovat se do bytů ve výškových budovách vyrůstajících přímo za slumem. Místní se však této nabídce brání, jednak proto, že pro typickou šestičlennou rodinu je nabízená velikost bytu 20m2 málo, ale především by pak přišli o své živnosti a zdroje obživy.
Slum je rozdělen na několik částí: na čtvrtě s manufakturami a na obytné čtvrtě. Obě oblasti odděluje řeka, která je spíše černou nehybnou stokou, která ústí o několik kilometrů dále bez jakékoliv filtrace přímo do moře.
Průmyslová čtvrť Dharavi
Manufaktur je v celém Dharavi přibližně deset tisíc a ročně vyprodukují obrat 665 miliónů dolarů. Dělníci pracující v těchto továrnách nepocházejí jen ze slumu, ale přijíždějí z celé Indie. V životně nebezpečném prostředí pracují 8 měsíců v roce a s měsíčním výdělkem 100USD a s nahlodaným zdravím se během monzunového období vracejí zpátky ke svým rodinám. Zřejmě největší obrat v Dharavi vytváří obchod s plastovým odpadem. Nejchudší Indové se v ulicích Bombaje živí sběrem prázdných obalů od vody a za pár Rupií je prodávají překupníkům, kteří plast ve velkém následně svážejí do Dharavi. Tady jej dělníci na strojích vlastní výroby drtí, myjí, suší na střechách domů a pak skladují do pytlů. Dharavi je také druhým největším indickým výrobcem kožených výrobků. Z místních manufaktur se výrobky z velké části vyváží i do zahraničí značkovým firmám, které si výrobek už jen označí svým logem. Ekonomika ve slumu skutečně funguje: není problém, pokud je libo roztavit hliník nebo si jen nechat ostříhat vlasy - obě manufaktury tu prosperují v těsném sousedství.
Obytná čtvrť Dharavi
Na druhé straně bublající černé stoky se nachází obytné části slumu. Zde lidé žijí v muslimských a hinduistických čtvrtích, které se zformovaly po náboženských nepokojích v roce 1992. I tady jsou manufaktury, ale nejsou natolik zdraví škodlivé, a tak se tu vedle sebe střídají výrobny mýdla, pekárny, holičství, žehlírny prádla, krejčovství. V úzkých uličkách je rušný život: je tu těsno, lidé tu pobíhají, jiní se tu po ránu myjí a mezi nimi pobíhají kozy. Voda je v Dharavi vzácná, je vedena úzkými trubkami a teče jen ze 160 kohoutků. Protože denně teče jen 3-4 hodiny, místní si ji čerpají do barelů. V Dharavi je také jen 700 veřejných toalet, takže každou sdílí 1500 obyvatel. Alespoň elektrika je k dispozici celý den a tak místní mají na svých střechách zavedeny i satelity. Uličky jsou tu mnohdy tak úzké, že jsou široké jen na šíři ramen, a pod nohami přitom teče ještě odpadová stoka. Člověk se nakonec vymotá a dostane se na větší prostranství, to je však z větší části zasypané odpadky. Skládky jsou ve slumu nebezpečné a jsou nelegální, protože jsou pro místní a zvlášť pro děti zdrojem zákeřných nemocí. A za smetištěm přímo ze slumu vyrůstají jako z jiného světa nové výškové budovy.
Více o cestě do Indie se můžete dočíst v cestopise.
