NÁRODNÍ PARK DEATH VALLEY
11.4. - 12.4. 2018, cestopis část IV.
Proč jet do Národního parku Death Valley
Údolí smrti (NV) je nejsušší a nejteplejší místo Severní Ameriky, byla tu naměřena teplota 56,7°C ve stínu. Zároveň je i nejníže položeným místem – solná pánev Badwater leží 86 metrů pod hladinou moře.
Jak jet do Národního parku Death Valley
Z národního parku Sequoia se do Death Valley objíždí celé pohoří Sierra Nevada. V mém itineráři to byl jeden z delších přejezdů, celkem jsem ten den ujel 690 km. Do Death Valley jsem se těšil – po letech znovu na místě činu. Tentokrát jsem vjel do Údolí smrti ze západu po opuštěné Trona Wildrose Road a Panamint Valley Road. A protože obě cesty neměly zatáčky a hodinu jsem nepotkal žádné auto, mohl jsem si při řízení číst noviny a pít kapučíno… Na tohle řízení jsem se těšil. K Mesquite Flat Sand Dunes jsme přijeli v jednu odpoledne.
Tip na ubytování v Národním parku Death Valley
Ubytování jsem rezervoval v K7 Bed and Breakfest v městečku Pahrump, které je už jen 90km od Las Vegas. Je to čisté ubytování s restaurací v americkém zapadákově, uprostřed ničeho. Možná bych to zvládl doklepnout až do Las Vegas, ale vzhledem k tomu, že jsem musel projet ze Sequoia přes celé Death Valley, dojel bych do Las Vegas pozdě večer a asi bych hned zalehl. A za podstatně jiný tarif.
Co jsem v Národním parku Deat Valley zažil
Když jsme na parkovišti u Mesquite Flat Sand Dunes vystoupili, narazila do nás pořádná vichřice a ohromný žár, na teploměru bylo 41°C ve stínu. Písečné duny se mi líbily, nepřihodí se každý den, že se člověk může po nich projít.
Mesquite Flat Sand Dunes
Minuli jsme ceduli označující hladinu moře a dál jsme pokračovali už „pod vodou“. Další zastávkou k Badwater byl Golden Canyon, kde jsme se prošli, a já si zavzpomínal na poslední cestu.
Golden Canyon
Krátkou procházku jsme udělali i po solných pánvích v Badwater. Když se člověk otočí směrem ke skále, uvidí na ni ceduli označující hladinu moře a může si tak udělat představu, jak hluboko pod ní se zrovna prochází.
Badwater
Když jsme se vraceli, odbočili jsme i na Devils golf course, což je místo, na kterém by mohl hrát golf snad jedině jen ďábel. Okolní krajina je tak zvrásněná, jakoby po ní projel traktor s pluhem.
Devils golf course
Nazpět jsme se vraceli po Artist drive a zastavili se na Artist´s pallete. Aby člověk viděl škálu barev na okolních skalách, musí v jednom místě vyjít na kopec. A protože v ten den v údolí vládla vichřice, byl docela problém ten kopec vyjít. Každou chvíli jsem měl dojem, že vážím jen pět kilo, a že mne to sfoukne někam do pryč.
Artist Drive
Poslední zastávkou byla vyhlídka na Zabriskie Point, kde jsem se s Death Valley pohledem na údolí rozloučil a odjel hledat motel v Pahrump.
