CESTOPIS USA - první cesta

Proč první cesta? Protože jsem se s odstupem času do USA vrátil ještě jednou a to v dubnu 2018. Při této druhé cestě jsem naplánoval delší 17 denní klasický road trip, během kterého jsem ujel téměř 5 000 kilometrů a navštívil patnáct národních parků. Ze San Francisca jsem jel přes Yosemity, Sequoiu a Death Valley do Las Vegas. Pak následovala návštěva národních parků Zion, Bryce, Capitol Reef, Arches, Canyonlands, Dead Horse Point, Mesa Verde, Monument Valley, Antilopí kaňon, Horseshoe bend, Grand kaňon, Joshua Tree a cestu jsem zakončil v Los Angeles. Pokud se chcete inspirovat spíše touto cestou, můžete se o ní dočíst zde... .

Než se začteš do tohto cestopisu projdi si Itinerář cesty do USA a Rady na cestu do USA...

LOS ANGELES

13.4. – 14.4. 2007, cestopis část I.

Proč do Los Angeles jet

Los Angeles je po New Yorku druhé nejlidnatější město USA. Celá metropolitní oblast, která je tvořena více než 80 městy, má dnes okolo 14 miliónů obyvatel. Před sto lety přitom v oblasti žilo jen 40 tisíc lidí. Los Angeles je především Mekkou filmu. Každý už určitě zaslechl o Hollywood bulváru s chodníkem slávy, o bohatém Beverly Hills, o rušné Santa Monice, o Venice Beach a Long Beach, o Rodeo a Mullholand drive nebo Malibu Pier. 

Jak cestovat do Los Angeles

Do Los Angeles jsme letěli přes Mnichov. Ačkoliv jsme letěli celou věčnost, přistáli jsme odpoledne v ten samý den za krásného slunečního počasí (10:10 – 14:25). Při přistávacích manévrech foukal tak silný vítr, až to s letadlem smýkalo ze strany na stranu. Všichni jsme v letadle střídavě vzrušeně hekali nebo byli ticho jako pěna. Když jsme šťastně dosedli, někteří nešťastníci z toho byli úplně dojatí a ulevili si do sáčku. Na letišti jsme si vystáli frontu na imigračního úředníka. Nevím, jak to dělám, ale vždy se mi povede, že si stoupnu na konec té největší řady a po hodině zjišťuji, že jsem v ní stále poslední. Tentokrát se ke všemu naše fronta posunovala ze všech nejpomaleji. Když imigrační úředníci zjistili, že jsme pro USA nezávadní, vystáli jsme si další frontu tentokrát v půjčovně aut (rezervace např. přes rentalcars.com). Po tomto martýriu jsme se nakonec vrhli do víru čtrnáctiproudých dálnic hledat hotel.

Tip na ubytování v Los Angeles

Zarezervoval jsem Omni Los Angeles Hotel, který se nacházel přímo v centru města uprostřed mrakodrapů downtownu. Vymotali jsme se z dálnic, přijeli jsme před hotel a jeden portýr mi vzal zavazadlo a druhý klíčky od auta a odjel s ním někam pryč. Musím se přiznat, že se mi to stalo poprvé a byl jsem z toho lehce nesvůj - někdo mi sebral auto, sotva jsem si ho půjčil. Pokoj byl pěkný, televizi jsem po chvíli pátrání našel zakomponovanou v historickém nábytku, a když jsem ji zapnul, tak CNN zrovna oznamovala masakr 32 lidí na škole ve Virginii.

Co jsem v Los Angeles zažil

Bylo zvláštní procházet se večer v downtownu. Los Angeles má čtrnáct miliónů obyvatel, ale v centru v devět večer byla tma a nikde ani noha. A byli jsme rádi, že jsme alespoň někde sehnali večeři.

Před spaním jsem telefonoval domů a v Čechách se zrovna chystali do práce.

Ráno jsme nejdříve zašli na snídani do Starbucksu, pak vytáhli auto a vyrazili do víru velkoměsta. Průzkum metropole jsme zahájili návštěvou zábavného parku Universal Studios. V ohromném Disneylandu jsme nejdříve vlezli do budovy Terminátora, kde se odehrávala věrná scéna z filmu. Div, že jsme vyvázli živí. Pak jsme shlédli představení Costnerova Vodního světa, kde Američané v obecenstvu byli do děje natolik vtaženi, že sborově na padouchy ukazovali palec dolů a klaďase povzbuzovali výkřiky. Vodní město bylo postaveno skutečně do nejmenších detailů a filmaři dotáhli představení do takových podrobností, že během představení vybuchoval oheň a na vodní plochu přistálo i letadlo. Shlédli jsme film ve 4D kině, kde na mne Shrek kýchl tak, že mi oprskl celý obličej. Nakonec jsme vpluli na lodi do Jurského parku a ve vzrostlé džungli se na nás vrhali pravěké příšery. V Universal Studios parku se dá strávit celý den a přitom se nenudit, stojí to za to.

Universal Studios - Costnerův Vodní svět

Přejeli jsme k slavnému Hollywood bulváru a zaparkovali v garáži. Prošli jsme kolem Chinese theatre, kde na nás před divadlem bafal Spidermann a vesmířani z Hvězdných válek. Šlapali jsme po hvězdách slavných herců a zpěváků a hledali jsme svou oblíbenou celebritu. V sousedním Hollywood&Highland centre jsem svému psovi koupil basketbalový dres Los Angeles Lakers a z horního patra si vyfotil slavný nápis HOLLYWOOD na kopci. Došli jsme na konec bulváru a vrátili se zpátky kolem muzea voskových figurín a honosného El Capitan Theatre. A vyfotil jsem si hvězdu Marilyn Monroe.

Hollywood bulvár

Z Hollywood bulváru jsme jeli do Beverly Hills a projížděli klidné ulice s milionářskými domy, které lemovaly vzrostlé palmy. Tady jsem se naučil americké pravidlo pravé ruky, které říká, že na neoznačené křižovatce se nedává přednost vozidlu přijíždějícímu zprava, nýbrž přednost v jízdě dostane ten, který přijel na stopku do křižovatky první. Řidiči se mnou museli mít chvíli trpělivost, než mi to došlo.

Beverly Hills

Pokračovali jsme na Rodeo Drive, zaparkovali v garáži a šli nahlédnout do výloh super luxusních obchodů, jestli nezahlédneme Pretty Women.

Chtěl jsem vidět Los Angeles tak, jak se často objevuje ve filmech, kdy zamilovaný pár zastaví autem u srázu a romanticky kouká na zářící noční město. Proto jsme už pozdě odpoledne dojeli k Malibu a odbočili na Mullholand drive, který vede po hřebenu hor. Začalo se stmívat a po hodině jízdy jsme nakonec zaparkovali u jednoho parku, abychom si ten pohled na zářící město užili. Abych měl výhled ještě dokonalejší, tmavým parkem jsem proběhl, po cestě potkal siluety pasoucích se koní (v Los Angeles!), a pak už jen zíral. Dlouho jsem nevěřil vlastním očím, přede mnou v noci zářil celý středočeský kraj.

Výhled z Mullholand drive

Následující ráno jsme jeli do Malibu, po cestě pozorovali pláže a honosné domy a zaparkovali poblíž Malibu pier. Bylo krásné modré ráno, všude klid a pohoda.

Malibu pier

Vrátili jsme se do města a zaparkovali v Santa Monice. Došli jsme až na pláž, kde každých dvě stě metrů stála strážní modrá budka pobřežní hlídky. Ačkoliv jsem dával velký pozor, Pamelu jsem nikde neviděl (a ani Borata). Přestože byl duben, na pláži se opalovaly nebo jen odpočívaly spousty lidí. Věřím, že v létě musí být strážní budky v plné permanenci.

Santa Monica

Přejeli jsme se podívat na Venice Beach. Všude byly pouťové stánky, ve kterých (i tady v Americe) nabízeli zbytečné tretky. Na jednom místě byla veřejná posilovna, kde borci pod širým nebem honili své boule všem na odiv. 

Nakonec jsme dojeli na Long Beach k mastodontnímu parníku Queen Marry a vlezli do zaparkované ruské ponorky Foxtrot s kódovým označením Škorpión z dob studené války. Procházeli jsme se úzkými uličkami, nakukovali do malých kajut a sahali na torpéda.

Queen Marry

Před půl devátou nám letělo letadlo do Las Vegas, a tak jsme to pomalu otočili na letiště, vrátili auto a s Los Angeles se rozloučili.

P.S. Pokud jsem se v roce 2007 dokázal autem přemísťovat po Los Angeles, tak v roce 2018 byla situace už značně jiná. Všude neuvěřitelné zácpy, chaos a přeplněná parkoviště.