LAS VEGAS + GRAND CANYON, ZION, BRYCE, DEATH VALLEY
14.4. - 19.4. 2007, cestopis část II.
Proč do Las Vegas jet
Je to výjimečné místo na světě, centrum herního a zábavního průmyslu. Nachází se tu polovina z padesáti největších hotelů světa. V dosahu Las Vegas jsou národní přírodní parky Death Valley, Grand Canyon, Bryce, Joshua Tree a Zion.
Jak jet do Las Vegas
Přelétávali jsme z Los Angeles, ale možná byla to chyba (20:20 – 21:28). Než jsme totiž v Los Angeles vrátili auto, vystáli si všechny fronty na odbavení a po příletu v Las Vegas zase novou frontu na nové auto (rezervace např. přes rentalcars.com), tak to dohromady dalo více, než kdybychom celou trasu přecourali autem a ještě se u toho oduševněle kochali přírodou. V letadle mne zaujal starý stevard. Starého stevarda jsem totiž ještě nikdy neviděl. V duchu jsem si říkal, jakou udělal zářivou kariéru, a asi mu mé úvahy byly jasné, protože ubrousek, který všem rozdával, po mně přímo vztekle hodil.
Tip na ubytování v Las Vegas
Měli jsme rezervaci v hotelu Palace Station Hotel and Casino. Bohužel jsem celou cestu organizoval hodně na poslední chvíli a nesehnal jsem již ubytování v některém ze zářivých hotelů na stripu. Palace Station je hotel, ve kterém si půl roku po nás O.J. Simpson udělal druhý průser (a dnes za to dostal deset či kolik let). Můj pocit frustrace umocnil hotel sám hned po příjezdu. Přijeli jsme o půl noci utahaní jak psi a na recepci nás škaredý starý a protivný recepční (nechápu, proč na takové pozice nezaměstnávají jen mladé pěkné a sympatické dvacetileté slečny) lustroval, jako kdybychom byli hledaní váleční zločinci z Bosny. Když si po půl hodině vše několikrát (a hrozně pomalu) ofotil, dal nám naštvaně klíče od pokoje. Když jsem si konečně lehl do postele, tak ve vedlejším pokoji začal takový ohňostroj vášní, že jsem měl pocit, že jsme se nevědomky ubytovali v hodinovém hotelu. Skoro jsem se chtěl stěhovat, kdyby alespoň bylo kam. No ale musím přiznat, že jsem se z toho nakonec vyspal a hotel až tak špatný nebyl.
Co jsem v Las Vegas zažil
No vždy si vzpomenu na ten příjezd do hotelu. Zdravím recepčního.
Hned první ráno v Las Vegas jsme se vydali na výlet do Grand Canyonu (Arizona). Přiznám se, že mne při přípravě cesty na první pohled zaujal let vrtulníkem, a proto jsem pro návštěvu Grand Canyonu zvolil organizovaný výlet, který jsem rezervoval již v Čechách přes cestovku www.LostWagesTours.com. Ve velkém džípu jsme nejdříve zastavili na přehradě pana Hoovera a poté jsme jeli pouští, kde rostly jen stromy Joshua a mezi nimi volně pobíhali divocí mustangové. Zastavili jsme se uprostřed pouště ve vesnici tvořenou jen přívěsy a pokecali s místními. Nakonec jsme dojeli až k úpatí kaňonu, přestoupili do koňského povozu a přicválali k vrtulníku. A ten se s námi na pět minut do kaňonu snesl. A protože jsem seděl až v druhé řadě za pilotem, tak jsem viděl hlavně toho pilota a i to málo, co jsem spatřil přes jeho rameno, trvalo jen jako párkrát mrknutí oka. No letěl jsem sice poprvé v životě vrtulníkem, ale příště jdu do Grand Canyonu po svých... Po cestě nazpět jsme zastavili na okraji Las Vegas a zvěčnili se u slavného poutače „Welcome to Fabulous Las Vegas, Nevada“.
Grand Canyon
Večer jsme se procházeli po stripu. Nutno uznat, že město předčilo mé očekávání a trvalo dlouho, než jsem se uklidnil a zvykl si. Las Vegas tvoří pět kilometrů těch největších a nejluxusnějších hotelů světa. Dohromady vytváří kulisu nějakého pohádkového prostředí. V hotelu Venetian se pluje na benátských gondolách, v hotelu Treasure Island to vypadá jako za dob pirátů, večer před hotelem vybuchuje ohnivá sopka. Římské doby připomíná hotel Ceasars Palace, Hotel Luxor je egyptská černá lesklá pyramida, hotel Paris má samozřejmě Eifelovku a uvnitř jsou pařížské uličky, krámky a chodníky. Impozantní je zelený hotel MGM Grand vlastněný stejnojmenným filmovým studiem, hotel New York New York tvoří typické newyorské budovy včetně sochy svobody. Mezi klasické známé paří hotel Tropicana, Sahara nebo Flamingo Bugsyho Siegla. A staví se další hotely, například honosný Bellagio s fontánou velkou jak Lipno, zlatý Mandalay Bay, skleněný a nejdražší Wynn. A každých pět minut přístává nové a nové letadlo.
Las Vegas z Eifellovy věže
Poprvé v životě jsem se procházel sály velkého kasina a sledoval, jak se hráči soustřeďují na hru Black Jack, jak sledují kuličku v ruletě a jak tahají za páky herních automatů. Já si alespoň koupil za jeden dolar žeton.
Nevím, co nás to napadlo, ale koupili jsme si lístky na představení Celine Dion, která koncertuje právě jen v Las Vegas v hotelu Ceasars Palace. Přiznávám, že Celine není moje krevní skupina, ale takovou velkolepou show, kde tanečníci dokonce levitovali ve vzduchu, jsem nečekal.
Další den jsme už vyrazili na výlet po vlastní ose. Navštívili jsme národní park Zion v sousedním Utahu (300km, 3hod). Vstup do parku je v městečku Springdale, návštěvnické centrum se nachází na konci města. Odtud vyjíždí zpátky směrem do Springdale „city“ shuttle a směrem do kaňonu po Zion Canyon Scenic Drive „park“ shuttle. Obě linky jsou pro návštěvníky k dispozici zdarma. My jsme shuttlem sjeli k Zion Lodge, kde jsme šli krátkou túru Emerald Pools s napojením na Kayenta trail. Na konci dne jsme dojeli ke stezce na vyhlídku Canyon overlook trail. Pod námi byla kilometrová hloubka a před námi majestátní panoramata.
Zion, Canyon Overlook Trail
Večer jsme šli tentokrát na představení samotného Davida Coperfielda do zeleného hotelu MGM. Pocit, že na něho nekoukám na televizi, ale je jen pár metrů ode mne, byl fakt zvláštní.
Další den jsme vyrazili tentokrát na trek do národního parku Bryce (Utah, 470km, 4 hod, vstup 12USD). Jeli jsme znovu přes náš známý Zion, a pokud nám Zion připadal růžový, pak Bryce byl jednoznačně celý oranžový. Skalní skulptury byly fascinující, trochu mi připomínaly naše Hřensko. Přijeli jsme na Sunset point a šli jsme túru po Navajo loop trail a užívali si jedinečnou přírodu. Utahaní po celodenní túře jsme se pak šli večer nacpat (a uspat) velkým steakem a takhle fit jsme vyrazili zpátky na noc do Las Vegas. Po dvou hodinách jízdy, kdy jsem na přímé silnici nemusel ani jednou pohnout volantem, jsem už tak usínal, že každé moje víčko vážilo pět tun a každá sekunda byla dlouhá jako světelný rok. Ještě, že dělící pruhy byly vybaveny jakýmisi retardéry, které vždycky zaúpěly, když už jsem jel šikmo... Po čtyřech hodinách jízdy mne naštěstí nakonec v dáli svítící Las Vegas vysvobodil.
Bryce
Poslední den jsme vyrazili na opačnou stranu do Death valley (Kalifornie, 200km, 2 hod) na nejníže položené místo v Americe Badwater Basin (-86m). V Death Valley pro změnu dominovala bílá, dno údolí bylo pokryté silnou vrstvou soli. Byl duben a teplota tu byla hodně přes třicet stupňů. Po cestě k Badwater basin jsme několikrát zastavili a krátce jsme se prošli po Golden Canyon Trailhead a po Devil's Golf Course. Nakonec jsme k nejnižšímu bodu dojeli a na protější skále zaregistrovali značku označující, jak hodně jsme pod hladinou moře.
Death Valley, Devil's Golf Course
Byl to náš poslední večer v Las Vegas, prošli jsme se naposledy po stripu a rozloučili se s pohádkovým městem. Doufám, že se budu moct se ještě někdy vrátit.
