CHICAGO
19.4. - 20.4. 2007, cestopis část III.
Proč do Chicaga jet
V Chicagu jsme měli přestup na let do Prahy, a tak jsme si tu zařídili stopover a v Chicagu přespali. Město leží na břehu Michiganského jezera a centrum se pyšní vysokými mrakodrapy, se kterými může soupeřit už jedině New York.
Jak jet do Chicaga
Z Las Vegas jsme odlétali brzy ráno (6:25 – 11:57). Jeli jsme na letiště v domnění, že máme dostatečný časový předstih. V půjčovně jsme si v klidu vrátili auto a shutlem se nechali odvézt na letiště. Ale když jsme na letišti uviděli tu kilometrovou frontu, trochu jsme znervózněli. Když jsme ji vystáli, mysleli jsme, že už máme vyhráno. To jsme ale ještě netušili, že jsme pouze postoupili do dalšího levlu, ve kterém na nás čekala další kilometrová fronta. To už jsme byli nervově skoro v bezvědomí. Už si jen pamatuji, že po nás chtěli, abychom si před detekční bránou sundali skoro všechno včetně bot, a pak jsme i s botami v ruce sprintovali na vlak odjíždějícího ke gejtu. Hrůza děs běs. Na letišti v Chicagu jsme pak nastoupili do typického taxíku (42USD), profláklého z amerických filmů: velký bourák se silným oddělovacím sklem uvnitř vozu a obrovským černochem za volantem. S respektem a velmi slušně jsme na něho špitli adresu hotelu a vydali jsme se na cestu.
Tip na ubytování v Chicagu
Ubytovali jsme se v hotelu Chicago City Centre hotel. Hotel se nachází v centru a blízko Michiganského jezera.
Co jsem v Chicagu zažil
Jestli bylo v Los Angeles a v Las Vegas horko, tak v Chicagu vládla zima. Zasněně jsem vzpomínal na Kalifornii.
Chicago
Musel jsem navázat na své asijské průzkumy nejvyšších mrakodrapů a vydal se na prohlídku nejvyšších amerických budov. Nejdříve jsem vyjel do 96. patra John Hancock Centra (337m, 100 pater), které se stále ještě drží v hitparádě deseti nejvyšších budov světa. V JHC je vyhlídka umožněna z observatoře v 94. patře nebo zdarma z restaurace v 96. patře, pokud si ovšem člověk něco objedná. Zvolil jsem restauraci, posadil jsem se a chystal si něco dát. Servírky měly ale evidentně nekvalitní den, protože si mne vůbec nevšímaly a nakonec se navzájem i před námi hosty dohádaly. Mně to nevadilo, během těch dvaceti minut, co jsem pro ně neexistoval, jsem si udělal několik fotek, a když už jsem byl výhledy na ostatní mrakodrapy nasycený, tak jsem v klidu odešel.
Výhled z Hancock centra
Pokračoval jsem dále do Sears Towers (dnes Willis Towers), který vypadá jako několik cigaret povytažených z krabičky. Ješte do roku 1996 byl nejvyšší budovou světa (i s anténou 520m, 110 pater), dokud ho nepředstihl Petronas Towers v Kuala Lumpuru. V Sears Towers vyhlídkové patro mají ve 103. patře (412m, vstup 13USD) a tak jsem se v klidu a míru kochal nádherným výhledem na jezero, na město a posílal jsem všem SMS, aby to všichni se mnou sdíleli.
Výhled ze Sears Towers
Poslední den v Chicagu jsme nasedli na loď, která lákala turisty na plavbu městem (22USD). Pluli jsme řekou mezi mrakodrapy, až jsme nakonec dopluli na samotné Michiganské jezero, odkud byl nádherný výhled na celé úžasné panorama města.
Výhled z Michiganského jezera
Došli jsme ke Cloud Gate v parku Millenium, což je obrovská do všelijakých tvarů vytvarovaná ocelová koule. Odrážel se v ní celý zakřivený svět.
Cloud Gate
Odjezd z hotelu na letiště jsem si vychutnal. Ráno po odhlášení z pokoje jsme si dali zavazadlo do Luggage roomu a objednali si u portýra na odpoledne taxi na letiště. Portýr cumlal něco v tom smyslu, že nám objedná hotelové taxi a na můj dotaz ohledně ceny odpověděl něco v tom smyslu, že je to oukej. Odpoledne jsme se na smluvenou hodinu vrátili do hotelu, uvelebili se v lobby a čekali na taxi. Po chvíli jsme byli už trochu nervózní, taxi nikde, jen před hotelem stála nějaká velká černá limuzína. Po chvíli jsem to šel urgovat a recepční mi řekli, že ten černý nablýskaný jaguár v kůži je pro nás. Polil mne mrazivý pot, jestli jsem portýrovi ráno s tou cenou dobře rozuměl a jestli na toto budu mít dostatek peněz. Protože jsme už neměli moc času, do toho černého letadla jsme tedy vlezli a černý řidič s šoférskou čepicí na hlavě nám pustil uklidňující hudbu. Ta mne ale vůbec neuklidňovala, neustále jsem počítal, kam až se asi cena může vyšplhat. Na letišti konečně došlo na placení a s obavami jsem očekával verdikt. Když mi šofér sdělil částku, která se prakticky nelišila od té směrem z letiště (60USD), a den byl najednou zase celý krásný a plný barev.
... kam dál? Prohlédněte si itinerář, fotografie z cesty nebo si přečtěte rady na cestu do USA. Pokud budete mít dotazy, napište mi.
