HUE
20.5. – 21.5. 2007, cestopis část V.
Proč do Hue jet
Hue je bývalé hlavní město Vietnamu. Je už na jižní polovině země poblíž bývalého demilitarizovaného pásma. Městu dominuje středověká citadela s komplexem chrámů. Velkou část z nich však poničili Američané během válečného šílenství. Městem protéká široká řeka a okolo ní jsou rozesety hrobky bývalých vládců. Za pár dongů si lze pronajmout loď a hrobky navštívit. Z Hue se dá podniknout výlet i na bývalá bojiště kolem 17. rovnoběžky.
Jak jet do Hue
Nočním vlakem z Hanoje (21:00 - 9:00). Vlakové lístky jsme si tentokrát dopředu nerezervovali, koupili jsme si je s několikadenním předstihem až v Hanoji (Jízdenky se dnes dají objednat online např. na 12go.asia). Vlak byl kupodivu nejčistší, jakým jsme kdy v Asii cestovali. Měl však čtyři lůžka a proto jsme byli docela zvědaví, s kým budeme trávit noc. Přišli dva Australané, oba v bílém tričku a jen s malým ruksakem přes rameno. Hned při představování nám museli sdělit, že jsou bráchové, snad aby nedošlo k nějaké mýlce. Původně měli vystupovat až v dalším městě, ale když jsem jim vysvětlil, co se dá v Hue všechno vidět, vystoupili „na blind“ s námi. Že jim na peróně mohou zkontrolovat třeba platnost lístku, jim bylo úplně jedno.
Tip na ubytování v Hue
Měli jsme rezervaci v Asia Hotel Hue s bazénem na střeše a s krásnou vysokou Vietnamkou v národním oblečku na recepci.
Co jsem v Hue zažil
Poté, co jsme se ubytovali, vyšli jsme na průzkum města. Na nábřeží poblíž hotelu parkují na Voňavé řece dlouhé štíhlé vietnamské lodě, každá asi pro 50 turistů. Za celý den jsme tolik turistů v celém městě ani neviděli. Mladý Vietnamec nás naháněl na projížďku, a protože to dělal s úrovní slušného táty od rodiny, nechali jsme se přemluvit. Na lodi měl skutečně celou rodinku – zatímco on kormidloval, jeho mladá manželka se starala o malé mrňo. Celá loď jen pro nás dva stála na půl dne 300 CZK, ale cena se dá určitě ještě usmlouvat.
Pluli jsme po široké řece a sledovali místní dělníky, jak dolují ze dna řeky písek, děti jak se koupou a mámy, jak perou prádlo. Kolem nás ubíhala zelená krajina a my občas zastavovali a prohlíželi si starobylé památky, pagody a hrobky.
Na řece
Po hodině a půl jsme dorazili za město, kde nás místní chlapíci svezli na motorkách k hlavní hrobce dávného vietnamského panovníka (70 CZK vstup). Projížděli jsme po polní cestě, kolem rozpadlých dávných staveb, okolo nás ubíhala rýžová pole. Samotná hrobka byla velkolepá a její stavba byla tehdy tak nákladná, že kvůli marnotratnosti vládce vznikla vzpoura, která nakonec panování dotyčného panovníka ukončila.
Část komplexu hrobky
Večer jsme se šli projít městem a prošli kolem stadionu. Vietnamců je obecně hodně, ale když se vyrojej ze stadionu, tak jich je fakt mraky.
Další ráno jsme měli v plánu si prohlédnout Citadelu, odkud se kdysi řídil celý Vietnam. Byli jsme líní a vzali jsme si k Citadele rikši (50 CZK). Chlapík si se mnou asi musel máknout a určitě záviděl kámošovi, který vezl Šárku. Snažil se se mnou o konverzaci, ale jediné co anglicky uměl velice dobře, bylo „very naj".
Vstup do Citadely
Citadela je velký chrámový komplex, který jsme celé dopoledne procházeli (75 CZK vstup). Bylo velké horko, ale stálo to za to. Vietnamská architektura starých chrámů byla velkolepá, šedé zdi kamenných paláců se střídaly s oranžovými střechami a s červenozlatým dřevěným obložením.
V Citadele
Hned vedle Citadely je pod širým nebem muzeum americké a vietnamské bojové techniky. Představa, že v tom horku v tom rozpáleném tanku někdo bojoval, byla pro mne absolutně šílená.
