HOI AN
21.5. – 23.5. 2007, cestopis část VI.
Proč do Hoi An jet
Hoi An je středověké obchodní město pod patronací organizace UNESCO. V 17. Století byl Hoi An jedním z nejdůležitějších a velice prosperujících asijských přístavů. Americkou válku přežil bez úhony a svou krásu si zachoval do dnešních dnů - chvílemi mi skutečně připadalo, že se tam zastavil čas. Ve městě se nachází okolo 800 historických budov. Kousek od Hoi An je sídliště staré Čampské říše My Son.
Jak jet do Hoi An
V poledne jsme tam cestovali autobusem z Hue (2,5hod, 150km, 7USD). Lístky jsme si objednali v Hanoji v recepci v hotelu Elegance. Po příjezdu si nás v Hoi An rozebrali místní motorkáři a z autobusové zastávky nás za úplatu rozvezli do hotelů.
Tip na ubytování v Hoi An
V hotelu Hoi An Glory Hotel & Spa. Byl sice dál od historického centra, ale za to blízko pláže.
Co jsem v Hoi An zažil
Jen co jsme se ubytovali, utíkali jsme se vykoupat do moře.
Večer jsme si dali na střeše hotelu piňacoladu. Místní klučík se sice snažil a navíc dlouho, ale stejně ji netrefil.
Další den jsme jeli na výlet k chrámům Čampské říše (My Son, 7USD, patronace UNESCO). Čampové obývali jih Vietnamu dříve než Vietnamci, ale byli vytlačeni. Přesto jejich chrámy přetrvaly tisíciletí, dokud je Američané nerozbombardovali. Mezi ruinami starodávných chrámů se dnes vystavují i dvoumetrové bomby a prochází se mezi obrovskými krátery. Ve stínu chrámu to tam vše hlídal unuděný voják v sovětské uniformě. Koupil jsem si tam vietnamské špičaté klobouky a zbytek dovolené jsem se s nimi tahal a opatroval je (40 CZK). A Šárka tam spadla na silnici, protože neumí utíkat, ale mohl jsem za to já. Zpátky do Hoi An jsme se vraceli na lodi.
Ruiny čampského sídla My Son
Odpoledne jsme se procházeli starou čtvrtí Hoi An. Do starého centra města je motorovým vozidlům vjezd zakázán a tak si člověk může tu historickou atmosféru v klidu užít. Domy jsou malé a prastaré, se šikmými střechami, po ulicích chodí staré babky s nákladem zavěšeným na váze přes rameno, lidé jezdí v rikších a na kolech.
Hoi An
V peněžence mi chyběla jedna stodolarovka. Buď jsem neuměl počítat nebo místní zaměstnanci uměli dobře otevírat pokojový sejf. Od té doby v sejfu nic nenechávám.
