CESTOPIS BALI

Než se začteš do cestopisu, prohlédni si itinerář, pročti si rady na cestu na Bali.

BALI - CANDIDASA

15.8. – 18.8. 2009, cestopis část I.

Proč jet do Candidasy

Candidasa se nachází v relativně klidné části na západě ostrova, navíc jsme tam našli krásné ubytování. Kousek od vesnice je pěkná pláž White sand beach. 

Jak do Candidasy cestovat

Do Denpasaru jsme letěli přes Soul a přistáli jsme o půlnoci. Na letišti jsme si tradičně vystáli stometrovou frontu na imigračního úředníka. Proč ti úředníci jsou vždy tak otrávení a dělají svou práci tak strašně pomalu zrovna ve chvíli, když v té frontě stojím já? Nakonec na nás po půl hodině došla řada a po veledůležitých procedurách si úředník přiznal, že jsme skutečně jen bezva turisti a pustil nás na dovolenou. Na letišti nás už čekal s cedulkou v ruce řidič taxíku, kterého jsme si domluvili dopředu v resortu. Ačkoliv Candidasa je asi jen 60 km od letiště, jeli jsme tam téměř 2 hodiny (40 USD) a o půl třetí ráno místního času jsme se slavnostně ubytovali.

Tip na ubytování v Candidase

V Candidase jsme bydleli ve výjimečném resortu The Water garden hotel. Resort je navržen tak, že každá chatička má své malé jezírko s barevnými rybičkami, každá má své soukromí a je krásně schovaná v džungloidním porostu. K chatičkám se chodí přes vodu po soustavách malých můstků. Jediné mínus resortu bylo, že není přímo na pláži, ale až za silnící.

Co jsem v Candidase zažil

Hned první den ráno jsme vyrazili na místní pláž, která však nebyla na koupání nijak pěkná. Místňáci nám tam ale nabídli výlet katamaránem na pláž White sand beach, která je asi půl hodiny za vesnicí (300.000IDR). Když jsme po chvíli souhlasili, chlapi popadli jeden ze sta katamaránů, které odpočívaly na pláži, a zhorka těžka ho nainstalovali na vodu. Balijský katamarán se dá představit jako hodně úzká dlouhá lodička s postranními bambusovými plováky, vypadá jako pavouk. Tímto pavoukem jsme se museli nejdříve probít přes příbojové vlny na korálovém pásu a pak přes velké vlny uprostřed moře a nakonec přes vlny na samotné pláži White sand. Byli jsme mokří jako myši, ale šťastní, že jsme zažili spousty adrenalinu a přitom šťastně dopluli.

Katamaránem na White Sand beach

Na pláži White sand beach byly skutečně luxusní vlny. Chvíli jsem se bavil tím, jak to s borci ve vodě mlátí o dno a pak jsem se odhodlaně vypravil za nimi jim to ukázat. Vzal jsem si na to i šnorchl. Hned první vlna se na mne zřejmě hodně těšila, zvedla se těsně přede mnou do výšky tří metrů, popadla mne jako pírko a smýkala se mnou jak v nějakém bubnu. Několikrát jsem v té pračce cítil, jak se ostatní nešťastníci po mně válí a naráží do mne. Trvalo to nekonečnou minutu, ale nakonec nás to všechny na břeh vyplivlo. Vystrašený přeživší německý kolega se mi hned omlouval za to, že v té vlně na mně několikrát šlápnul a kopnul a hned druhou větou se zeptal, kde mám šnorchl s brýlemi. Já na něho udiveně zíral, o čem to mluví a šnorchl jsem si v puse pocumlal. Pak jsem ale zjistil, že v puse cucám už jen zbytek náustku a na očích nemám nic. A to jsem měl pěkné šnorchlovací dioptrické brýle na ty krásné korály, které mne tu měly čekat. Stačilo prvních půl hodiny dovolené a přišel jsem o půl potápěčského vybavení.

White Sand Beach

Nazpátek pro nás stejný místňák přijel i s bráchou na dvou motorkách, takže jsme si hned první den užili kopec srandy.

Na další den ráno jsme si se stejným kamarádem domluvili šnorchlovací výlet a katamaránem jsme vypluli prozkoumávat podvodní svět do Blue Lagoon. V jednu chvíli, v tom nejlepším, kolem nás proplula obrovská nákladní loď.

Odpoledne jsme na motorkách dojeli opět na White Sand beach. Tam k večeru z vesnice přišel velký průvod místních, kteří sebou přinesli velký bohatě zdobený sarkofág. Ten v závěru pohřební ceremonie zapálili a pustili na voru na volné moře.

Ceremonie na White Sand Beach

Poslední den v Candidase nás náš místňák předal svému příbuznému a ten nám dělal celý den řidiče (500.000IDR). Nejdříve nás zavezl do Tengananu, což je stará balijská vesnice. Tyto AgaBali vesnice se uzavřely na málo přístupných místech před Jávskou nadvládou a po staletí si tak uchovávaly své tradice a zvyky.

AgaBali vesnice Tengananu

Na konci vesnice jsme pak sami našli začátek treku a vydali se na desetikilometrovou túru po okolí a po rýžových terasách. Domluvili jsme se s řidičem, kde nás má čekat a po třech hodinách šlapání jsme se kupodivu znovu našli. Cestou jsme procházeli rýžové terasy s vyhlídkou na sopku Gunung Agung (3 142m), na kterých pracovali indonéští rolníci, a bylo to úžasné.

Rýžové terasy za Tengananu

Dále jsme pak pokračovali na vodní palác TirthaGanga, kde je možné se zchladit v bazénu. Tady jsme potkali své první a poslední Čechy.

Výhled Gunung Agung

Nakonec jsme navštívili „chrám chrámů" Besakih na úpatí Gunung Agungu. Před vstupem do chrámu Besakih jsme si museli kolem pasu omotat sarong, abychom zakryli odhalené nohy a vydali jsme se na prohlídku. U chrámu jsme se však museli ještě dohádat s místními „podnikateli", kteří mermomocí vyžadovali průvodcovné, ačkoliv jsme si žádného průvodce nepřáli. Místňáci si tady vymýšlí, že nejsou průvodci, ale „ochránci chrámu". Jsou tak otrlí, že jsem nakonec musel zvýšit převodový stupeň a po deseti minutách otravování jsem místňáka v češtině musel poslat někam. Pak už toho nechal a my se mohli v klidu projít mezi chrámy. Bylo to poprvé, co jsem na vlastní oči viděl tu krásnou architekturu několikapatrových střech hinduistických chrámů.

Besakih