CESTOPIS BALI

Než se začteš do cestopisu, prohlédni si itinerář, pročti si rady na cestu na Bali.

 

 

BALI - CANDIDASA

15.8. – 18.8. 2009, cestopis část I.

 

Proč jet do Candidasy

Candidasa se nachází v relativně klidné části na západě ostrova, navíc jsme tam našli krásné ubytování. Kousek od vesnice je pěkná pláž White sand beach. 

 

Jak do Candidasy cestovat

Do Denpasaru jsme letěli přes Soul a přistáli jsme o půlnoci. Na letišti jsme si tradičně vystáli stometrovou frontu na imigračního úředníka. Proč ti úředníci jsou vždy tak otrávení a dělají svou práci tak strašně pomalu zrovna ve chvíli, když v té frontě stojím já? Nakonec na nás po půl hodině došla řada a po veledůležitých procedurách si úředník přiznal, že jsme skutečně jen bezva turisti a pustil nás na dovolenou. Na letišti nás už čekal s cedulkou v ruce řidič taxíku, kterého jsme si domluvili dopředu v resortu. Ačkoliv Candidasa je asi jen 60 km od letiště, jeli jsme tam téměř 2 hodiny (40 USD) a o půl třetí ráno místního času jsme se slavnostně ubytovali.

 

Tip na ubytování v Candidase

V Candidase jsme bydleli ve výjimečném resortu The Water garden hotel. Resort je navržen tak, že každá chatička má své malé jezírko s barevnými rybičkami, každá má své soukromí a je krásně schovaná v džungloidním porostu. K chatičkám se chodí přes vodu po soustavách malých můstků. Jediné mínus resortu bylo, že není přímo na pláži, ale až za silnící.

 

Co jsem v Candidase zažil

Hned první den ráno jsme vyrazili na místní pláž, která však nebyla na koupání nijak pěkná. Místňáci nám tam ale nabídli výlet katamaránem na pláž White sand beach, která je asi půl hodiny za vesnicí (300.000IDR). Když jsme po chvíli souhlasili, chlapi popadli jeden ze sta katamaránů, které odpočívaly na pláži, a zhorka těžka ho nainstalovali na vodu. Balijský katamarán se dá představit jako hodně úzká dlouhá lodička s postranními bambusovými plováky, vypadá jako pavouk. Tímto pavoukem jsme se museli nejdříve probít přes příbojové vlny na korálovém pásu a pak přes velké vlny uprostřed moře a nakonec přes vlny na samotné pláži White sand. Byli jsme mokří jako myši, ale šťastní, že jsme zažili spousty adrenalinu a přitom šťastně dopluli.

Katamaránem na White Sand beach

Na pláži White sand beach byly skutečně luxusní vlny. Chvíli jsem se bavil tím, jak to s borci ve vodě mlátí o dno a pak jsem se odhodlaně vypravil za nimi jim to ukázat. Vzal jsem si na to i šnorchl. Hned první vlna se na mne zřejmě hodně těšila, zvedla se těsně přede mnou do výšky tří metrů, popadla mne jako pírko a smýkala se mnou jak v nějakém bubnu. Několikrát jsem v té pračce cítil, jak se ostatní nešťastníci po mně válí a naráží do mne. Trvalo to nekonečnou minutu, ale nakonec nás to všechny na břeh vyplivlo. Vystrašený přeživší německý kolega se mi hned omlouval za to, že v té vlně na mně několikrát šlápnul a kopnul a hned druhou větou se zeptal, kde mám šnorchl s brýlemi. Já na něho udiveně zíral, o čem to mluví a šnorchl jsem si v puse pocumlal. Pak jsem ale zjistil, že v puse cucám už jen zbytek náustku a na očích nemám nic. A to jsem měl pěkné šnorchlovací dioptrické brýle na ty krásné korály, které mne tu měly čekat. Stačilo prvních půl hodiny dovolené a přišel jsem o půl potápěčského vybavení.

White Sand Beach

Nazpátek pro nás stejný místňák přijel i s bráchou na dvou motorkách, takže jsme si hned první den užili kopec srandy.

Na další den ráno jsme si se stejným kamarádem domluvili šnorchlovací výlet a katamaránem jsme vypluli prozkoumávat podvodní svět do Blue Lagoon. V jednu chvíli, v tom nejlepším, kolem nás proplula obrovská nákladní loď.

Odpoledne jsme na motorkách dojeli opět na White Sand beach. Tam k večeru z vesnice přišel velký průvod místních, kteří sebou přinesli velký bohatě zdobený sarkofág. Ten v závěru pohřební ceremonie zapálili a pustili na voru na volné moře.

Ceremonie na White Sand Beach

Poslední den v Candidase nás náš místňák předal svému příbuznému a ten nám dělal celý den řidiče (500.000IDR). Nejdříve nás zavezl do Tengananu, což je stará balijská vesnice. Tyto AgaBali vesnice se uzavřely na málo přístupných místech před Jávskou nadvládou a po staletí si tak uchovávaly své tradice a zvyky.

AgaBali vesnice Tengananu

Na konci vesnice jsme pak sami našli začátek treku a vydali se na desetikilometrovou túru po okolí a po rýžových terasách. Domluvili jsme se s řidičem, kde nás má čekat a po třech hodinách šlapání jsme se kupodivu znovu našli. Cestou jsme procházeli rýžové terasy s vyhlídkou na sopku Gunung Agung (3 142m), na kterých pracovali indonéští rolníci, a bylo to úžasné.

Rýžové terasy za Tengananu

Dále jsme pak pokračovali na vodní palác TirthaGanga, kde je možné se zchladit v bazénu. Tady jsme potkali své první a poslední Čechy.

Výhled Gunung Agung

Nakonec jsme navštívili „chrám chrámů" Besakih na úpatí Gunung Agungu. Před vstupem do chrámu Besakih jsme si museli kolem pasu omotat sarong, abychom zakryli odhalené nohy a vydali jsme se na prohlídku. U chrámu jsme se však museli ještě dohádat s místními „podnikateli", kteří mermomocí vyžadovali průvodcovné, ačkoliv jsme si žádného průvodce nepřáli. Místňáci si tady vymýšlí, že nejsou průvodci, ale „ochránci chrámu". Jsou tak otrlí, že jsem nakonec musel zvýšit převodový stupeň a po deseti minutách otravování jsem místňáka v češtině musel poslat někam. Pak už toho nechal a my se mohli v klidu projít mezi chrámy. Bylo to poprvé, co jsem na vlastní oči viděl tu krásnou architekturu několikapatrových střech hinduistických chrámů.

Besakih

 

 

 

  

 

 

 

BALI - LOVINA

18.8. - 23.8. 2009, cestopis část II.

 

Proč jet na Lovinu

Lovina je složenina slov Love Indonesia a ve skutečnosti je to několik vzájemně propojených vesnic na severu ostrova. Místní pláž je černá, široká a dlouhá. Je blíže k Jávě a místní cestovky nabízí širokou škálu výletů včetně na Kawah Ijen, který jsem obdivoval, a který jsem měl původně v plánu navštívit. 

 

Jak na Lovinu jet

Nechali jsme se převést taxíkem, který trasu z Candidasy do Loviny přefrčel za 5 hodin a 45 Eur.

 

Tip na ubytování na Lovině

Měli jsme rezervaci v resortu Puri Mangga Sea View Resort and Spa. Tento nový resort je spravován německým vlastníkem, pronajímá malé vilky, s krásným výhledem na okolí a moře. Každá vilka má svou koupelnu postavenou bez střechy a sprchování v zeleni pod širým nebem je docela zážitek. Resort je situován na klidném místě na kopci nad Lovinou a dolů do vesnice a k moři hosty vozí místní personál. Ten je velice příjemný a přátelský. je možné si tu půjčit motorky.

 

Co jsem v Lovině zažil

První den po příjezdu jsme šli na průzkum samotné Loviny a místní černé pláže. Domluvili jsme se s místním, že nás vezme na šnorchlování, ale žádná sláva to nebyla.

Odpoledne jsme si v resortu půjčili motorku (90.000IDR) a vydali se do víru místního provozu. Dojeli jsme až k městečku Pemutaran na západě ostrova, kde jsme měli podle průvodce jednoduše najít nádhernou pláž. Tu jsme bohužel nenašli ani po složitém průzkumu a tak jsme si u cesty alespoň dali oběd ve Warungu za deset korun a šli se natáhnout na černou kamenitou pláž u honosného hotelu Mata Hari Beach resort. Místní personál nás nechtěl pustit na lehátka, protože jsme nebyli hosté, a tak se jim tam na oplátku po chvíli prošly místní krávy a zanechaly tam několik velkých koleček.

Cestou na motorce

Na další den jsme si zamluvili na celý den řidiče (400.000IDR) a vydali se na průzkum širšího okolí. Nejdříve jsme dojeli na nejfotografovanější místo Bali, na chrám Ulun Danu, který se nachází na břehu jezera Beratan, a který je snad na každé balijské pohlednici.

Ulun Danu Beratan

Pak jsme dojeli k vesnici Munduk a tady si najmuli místního klučíka (150.000IDR) a společně jsme se vydali nejdříve k velkému vodopádu a pak do rýžových teras. Rýžová pole jsme už dříve na cestách viděli, ale v takto nádherných terasách jsme se ještě neprocházeli. Chodili jsme volně mezi jednotlivými zatopenými zelenými políčky a balancovali na úzkých březích mezi nimi.

Rýžové terasy v Munduku

Na závěr výletu jsme se vykoupali v horkých posvátných pramenech v Banjaru.

Banjar

Další den jsme jeli na šnorchlovací výlet (650.000IDR) na Menjangan island (Jelení ostrov). Jede se až za náš známý Pemutaratan a pak dále lodí na ostrov. Během plavby jsou vidět v dáli vysoké kužely Jávských sopek. Dělal jsem si legraci, že ostrov se jmenuje jelení zřejmě proto, že ho tu v těch tropech obývají jeleni. No ale pak jsem zíral, když si to jeden jelen vykračoval přímo proti mně. To ale nejlepší na koukání byl absolutně výjimečný korálový útes. Ostrov totiž padá kolmo dolů do hlubin a úbočí je obsypáno tisíci barevnými korály. Je to jedna z nejkrásnějších korálových lokalit, co jsem kdy viděl.

Jelenní ostrov

Poslední den v Lovině jsem se domluvil s jedním místňákem, že mne vezme s sebou na kohoutí zápasy. Jeli jsme spolu do vedlejšího města Singaraja, kde se ve spletitých uličkách zničehonic objevila velká dřevěná aréna snad pro tisíc lidí. „Cock fighting" je ilegální i v Indonésii, ale je to tu více tolerováno. Pokud na zápasy přijde policajt, dostane kohouta na polévku a pokračuje se dále. Že však navštívím tak velké „Indonéské kasino" jsem netušil. Ptal jsem se svého společníka, jestli to ostatním nebude vadit, že je tu jeden zvědavec z Evropy. Na zápasy totiž přišlo i s těmi co stáli mimo arénu skutečně několik set lidí a mezi nimi jsem byl jediný Evropan. Všichni mi byli maximálně po ramena. Seděli jsme hned v druhé „prominentní" řadě. Čím blíže k bojišti, tím více stála místenka. Kohoutům se přivazovaly na patu ostří ostré jako břitva. Když byli diváci vyzváni k sázkám, zvedl se takový řev, že jsem myslel, že jsem někde uprostřed Maracana. Sázky se přijímaly pouze očním kontaktem, nechápal jsem, jak si to místní bookmaker může pamatovat. Nechal jsem se strhnout a také jsem vsázel. Jednu chvíli jsem vyhrával i šedesát dolarů, ale v druhé chvíli to bylo už jen dvacet a ty jsem nakonec dal svému průvodci na benzín. Kohout mého průvodce vyhrál a vydělal tak svému majiteli 100 Euro (téměř měsíční plat), takže nálada byla výborná.

Kohoutí zápasy v Singiraja

Byl jsem do kohoutích zápasů tak zabrán, že jsem přijal od souseda nabízenou cigaretu. Po chvíli jsem zjistil, že z ní mám sladké rty a že cigareta celou dobu prská jako prskavka. Ptal jsem se, co to je, a odpověděli mi, že se tu do cigaret přidává hřebíček. No jo, když ho mají tady tolik - běžně jsem ho viděl, jak se sušil rozprostřený na velkých plachtách kolem krajnic silnic. Bylo to úžasné, zbytek dovolené jsem kouřil cíga s hřebíčkem jak fabrika.

 

 

   

 

 

 

 

BALI - UBUD

23.8. - 28.8. 2009, cestopis část III.

 

Proč jet do Ubudu

Všude se popisuje, že Ubud je kulturní středisko ostrova. Na mne však spíš zapůsobil jako vesnice velká jako Polsko s miliony řemeslných dílen a hustým provozem. Pokud v Česku narazím na obchod s orientálním zbožím, určitě to vyrobili tady. Kupodivu ale i tady se dají dělat treky a narazit na pěkná místa s rýžovými políčky.

 

Jak do Ubudu jet

Taxíkem z Loviny v rámci celodenního výletu (45 EUR).

 

Tip na ubytování v Ubudu

Ubytovali jsme se v jedné z vil resortu Bebek Tepi Sawah Villa And Spa. Resort je docela daleko od samotného centra Ubudu, pěšky se tam dá dojít těžko, ale personál resortu hosty do centra vozí (a podobné to je u většiny ostatních resortů, Ubud je prostě fakt velký). 

V resortu

 

Co jsem v Ubudu zažil

Každé ráno nás budilo strašné skřehotání. Až po bližším bádání jsem zjistil, že na rýžovém poli, které sousedí s naším resortem, místní rolník několik hodin vydatně ječel na ptáky, aby mu tu rýži nejedli.

První den v Ubudu jsme se dopoledne vypravili podívat se do centra na Ubud Palace. Po cestě jsme prošli Opičím lesem, což je les plný opic. Mnozí na internetu to popisují jako zážitek, nám to ale přišlo jako les dotěrných opic. Z centra jsme pokračovali na pěší výlet po okolních rýžových polích. Procházeli jsme se po venkově, jen občas jsme narazili na místního vesničana. Nakonec jsme došli k malému resortu místního Němce, který byl krásně umístěn v políčkách a dobře tam vařili. Tady jsme zbytek treku odpískali a vyvalili jsme se tam v jednom z lumbunků u jídla a ovocných koktejlů. V jednu chvíli nás přišel pozdravit samotný majitel, ale bylo evidentní, že v tom vedru je těžce pod parou a sunul se jak tank.

Ubudskými rýžovými políčky

Večer jsme se do centra vrátili a koupili jsme si vstupenku na jeden noční taneční koncert, který se odehrával v krásném prostředí Ubud Paláce.

Ubud Palace

Další den jsme jeli autobusem do Sanuru vykoupat se v moři (zpáteční 170 CZK). Po cestě z Ubudu jsme zjistili, že Ubud je nekonečný a končí až v moři. Pláž v Sanuru je obsypána velkými hotely. U jednoho z nich jsme si chtěli pronajmout lehátko, ale pracovník vycítil kšeft a řekl nám hodně vysokou cenu. Ta byla tak vysoká, že mne to přímo dožralo a pracovník se následně zase přímo lekl a rychle nabídl cenu novou. Tu jsme už akceptovali.

Sanur

Poslední den jsme se opět vypravili na pěšovýlet. Procházeli jsme se ubudskými dílnami, občas jsme zabloudili do rýžových polí a nakukovali jsme místním do zahrad a obdivovali jejich hinduistické modlitebny.

Místní modlitebny

 

 

 

 

 

 

  

BALI - MEDEWI

28.8. - 1.9. 2009, cestopis část IV.

 

Proč jet na Medewi

Je to zajímavé, klidné a hodně odlišné místo od zbytku Bali. Kvůli velkým vlnám se tu nedá moc koupat, je to spíše místo vyhledávané surfaři nebo těmi, kteří preferují naprostý klid.

 

Jak na Medewi jet

Přesouvali jsme se tam z Ubudu taxíkem (400.000IDR, 4,5 hod). Medewi je vzdálené zhruba 100km od letiště a cesta na něj trvá z Medewi 2 hodiny a stojí 55USD.

 

Tip na ubytování na Medewi

Bydleli jsme v resortu Medewi bay retreat, který se nachází poblíž vesnice. Bohužel tento resort z jakéhosi důvodu není na pláži a k moři se jde asi 15min po místní asfaltové cestičce. To by tolik nevadilo, blbé bylo, že ten resort vůbec neměl atmosféru, i když obsluha byla velice milá. Spíš bych doporučil resort Puri Dajuma Beach Eco-Resort & Spa, který je poblíž a je na pláži.

 

Co jsem v Medewi zažil

Pláž na straně Medewi je jak z kosmu. Široká, dlouhá a černá dálnice úplně bez lidí. Dá se po ní jít na túru třeba deset kilometrů a pořád to bude zajímavé. Na jednom místě jsme našli velkou mrtvou želvu. Všimli si jí i místní pejsci, protože druhý den z ní zbyl jen krunýř. A sbírali jsme tu krásné mušle.

Medewi beach

Po pěti hodinách chůze jsme došli k místu, kde se srocovali surfaři a dívali jsme se, jak jim to jde.

Medewi beach

Už se nám nechtělo jít zpět dalších 15km po svých, tak jsme došli na silnici a dali pár korun partě kluků, kteří nás odvezli zpět na motorkách a měli z toho strašnou srandu.

Pláž byla tak liduprázdná, že jsem si další den půjčil motorku a hodinu jsem po ní jezdil. Musel jsem to zkusit, ještě nikdy jsem po pláži na motorce nejezdil.

Na motorce

Jeli jsme se na motorce projet po okolí a dojeli jsme až do města Negara. Motorka (50.000IDR) neměla funkční ukazatel stavu benzínu v nádrži a zrovna v místě, kde jsme to měli asi 10km k nejbližší pumpě, nám to přestalo jet. Navíc jsem zaboha nemohl přijít na to, jak se nádrž otevírá. Když jsem se už rozhodl, že se nechám podat, odtlačil jsem motorku k nějaké babičce, která u silnice prodávala ve skleněných lahvích zřejmě olej. Rukama nohama jsem ji poprosil o pomoc a babi mi vzala klíček z ruky, nádrž během sekundy našla a odemkla, z police vzala ten jeden olej a nalila ho dovnitř. Až potom mi došlo, že ty stánky podél silnic nejsou nic jiného než soukromé čerpací stanice pro takové, jako jsme byli my. To jsem teda měl kliku ...

Poslední večer jsme na verandě naší chaty vydatně popíjeli. Já jsem se pak rozhodl, že zůstanu poslední noc venku a vyspím se na gauči na terase. Uprostřed noci mne vydatný dým upozornil, že jsem si nezhasl svíčku, kterou jsme měli v popelníku a že hoří nejen jeho obsah, ale už se pomalu chtělo hořet i židli, na které ten popelník stál. No fuj, probudil jsem se v pravou chvíli. Asi bych byl jinak celebrita ve zprávách indonéské TV.

 

... kam dál? Prohlédněte si itinerář, fotografie z cesty nebo si přečtěte rady na cestu na Bali. Pokud budete mít dotazy, napište mi.