ACTUN TUNICHIL MUKNAL
15.4. 2013, cestopis část II.
Proč jet na Actun Tunichil Muknal
Actun Tunichil Muknal je posvátná Mayská jeskyně uprostřed džungle, ve které Mayové obětovali svým bohům.
Jak jet na Actun Tunichil Muknal
Na Actun Tunichil Muknal jsem jel s Mayawalk za 85 USD.
Tip na ubytování
Po návštěvě Actun Tunichil Muknal jsem se vrátil zpět do San Ignacia.
Co jsem na Actun Tunichil Muknalu zažil
Na ATM jsme vyjeli téměř ve stejném složení jako na Caracol. Po cestě jsme vyzvedli oběd a rum punch a ten jsme hned otevřeli. Kanadský Ind se přiznal, že alkohol ještě nepil.
Kanaďana jsem zeptal, zda byl v Guatemale v jeskyních Grutas Las Marias. Jen co jsem to dořekl, rozšířily se mu oči do úžasu a řekl: "To bylo co?"
Po dvou hodinách jsme dojeli na malé parkoviště uprostřed lesa rezervace Tapir Mountain a rozdělili se do dvou skupin. Já byl přidělen k místnímu odborníkovi, který po cestě dokázal detailně popsat každý list každé rostliny. Aby to bylo zábavnější, někteří měli možnost ochutnat kůru ze stromu a zajíst to termitama.
Asi po hodině chůze otevřenou přírodou, kdy jsme několikrát přešli říčku, jsme došli k jeskyni. Než jsme do ní vstoupili, naobědvali jsme se a vykoupali se v tůni říčky, která z jeskyně vytékala. Pak jsme dostali helmu s čelovkou a místňák nás instruoval a zdůraznil, že je v zatopené jeskyni za nás zodpovědný (jaký rozdíl od Grutas Las Marias v Guatemale). Vstoupili jsme do zatopené jeskyně a začali se v ní brodit a plavat. V tu chvíli jsem zjistil, že mám asi žaludeční problémy, ale snažil jsem se sám sebe přesvědčit, že je to dočasný a že to rozplavu. Místňák měl velké znalosti nejen o přírodě, ale i o Mayské civilizaci, ukázal se v něm hrdý Mayský patriot. Během cesty nám popisoval Mayské zvyky, historii, bohy, rituály, náboženství, jeskyni uctíval jako posvátný chrám a byl z toho celý uřícený. Chvílemi jsem se bál, že sám začne obětovat. Moje indispozice se s přibývajícím časem bohužel zhoršovala. Plavali jsme už hodinu a místňák poručil zhasnout čelovky a v naprosté tmě jsme vnímali tajemné Mayské bohy. Chytli jsme se za rameno toho před námi a takhle jsme šli asi deset minut. Můj problém se ale čím dál tím víc zhoršoval a už na nepřijatelnou míru. Teď jsem se už bohužel nemohl ani vrátit a jít v jeskyni plné posvátné vody na toaletu taky nešlo. Situace se změnila z muk do hrozných muk a když už jsem si myslel, že strašně umřu, začal jsem se k Mayským bohům sám modlit. Tohohle tady ještě neměli, říkal jsem si. A stal se zázrak, během tří minut všechny mé starosti ustaly. Nechápal jsem to, ale děkoval jsem jim. Plavali jsme dál a v jednom místě byly skalní stěny těsně u sebe a nejužší místo bylo nad hladinou. Tudy člověk musel provléct krk a holka přede mnou tam strčila asi i něco jiného a zasekla se tam. Byla zaseknutá a dobrých pět minut se nemohla hnout. Nevím proč, ale přišlo mi to strašně směšný a neubránil jsem se tomu, abych se smál na plný kolo. Za další půlhodinu jsme došli k místu, kde jsme vylezli z vody a po skalách jsme vyšplhali na skalní zeď, za níž - aniž by to člověk tušil - se rozprostírala rozlehlá místnost. Podlaha v ní byla kupodivu rovná. Pomalu jsme nacházeli 1200 let staré obětní nádoby a postupovali jsme dále do vnitra jeskyně. Na konci sálu jsme vystoupali o patro výše a objevili další prostory. Zde se už nacházely lidské ostatky. V dalším patře jsme objevili lebky a v poslední komoře celou kostru mladé dívky. Tady jsme opět zhasli čelovky a místňák vážným hlasem pronesl dlouhou modlitbu. Pak jsme se stejnou cestou vrátili zpátky a po třech hodinách jsme nakonec vyplavali ven.
Kanadskému Indovi jsem popisoval, co může navštívit v České republice, protože měl v plánu z Belize přes Mexiko cestovat právě do Čech. A to prý už jednou u nás byl a to v Brně.
Po cestě nazpět jsme už za tmy načli další demižón rum punche a náš místní průvodce se začal měnit. Nakonec jsme skončili v restauraci Mayawalk. Tam se můj místňák, který celý den měl můj respekt, ožral, kecal kraviny a nabízel mi servírku...
Před odjezdem na malý ostrov k moři jsem si šel do bankomatu vybrat belizské dolary. Bankomat mi ale nic vydat nechtěl a až poté, co jsem se docela zpotil, jsem zjistil, že ATM vydává peníze jen po menších částkách a za každý výběr si účtuje 3 BZD.
Zjistil jsem, bohužel až v Belize, že české O2 nemá s Belize roamingovou smlouvu. Šel jsem si tudíž do obchodu koupit místní SIM kartu za 50 BZD s tím, že si ji v Dangrize zaktivuji a nabiji.
Dnes si nikdo do Actun Tunichil Muknal nesmí nic vzít. Platí to i pro podvodní fotoaparáty. Stalo se totiž, že jednomu mistrovi upadl právě fotoaparát zrovna na lebku obětovaného člověka a udělal mu do ní díru. Proto fotografie, které jsou zde uvedeny, jsou uveřejněny se souhlasem www.mayawalk.com.
