CESTOPIS BELIZE

MAYSKÝ CARACOL A PINE RIDGE

14.4. 2013, cestopis část I.

Proč jet na Caracol

Pokud je v Guatemale nejimpozantnější Mayskou památkou Tikal, pak totéž platí o Caracolu v Belize. Navíc obě městská království mezi sebou soupeřila o vliv v Mayské říši. V 6. století byl Tikal dobyt králem Caracolu Pánem vody a v 7. století se situace obrátila, když král Tikalu Pán kakaa ovládl Caracol. V době největšího rozkvětu žilo v Caracolu na 150 tisíc lidí.

Jako ideální základnou pro návštěvu Caracolu slouží městečko San Ignacio. Z něho se navíc dají podnikat další výlety např. k Mayským památkám Xunantunich u hranic s Guatemalou nebo k posvátným Mayským jeskyním Actun Tunichil Muknal a nebo do přírodní rezervace Pine Ridge, viz www.mayawalk.com.

Jak jet na Caracol

Do Belize jsem přijel z městečka Flores z Guatemaly, které jsem navštívil kvůli návštěvě Tikalu. Ve Floresu jsem si v cestovce objednal lístek na jediný autobus, který do Belize jede a vyráží už v 5 ráno (80 QTZ). O půl páté ráno jsem si tedy sedl za naprosté tmy a ticha na obrubník u silnice před hostelem - podobně jako předchozí den při výletu na Tikal - a čekal, zda mne někdo vyzvedne. Zase jsem ve tmě pozoroval sedící a čekající tiché stíny opodál, které na tom byly stejně jako já. Velký autobus tentokrát přijel na čas a já do něj naskočil. Protože guatemalská cestovka nemá oprávnění provozovat autobusovou dopravu na území Belize, smí zastavit jen na hranicích a pak až v Belize City. Na hranicích se zkontroluje seznam cestujících a ten se ověří opět v Belize City. Na hranice jsme dorazili před sedmou hodinou ráno. Vystoupil jsem a už jako pěší jsem si nechal zkontrolovat pas a zaplatil výstupní poplatek z Guatemaly 20 QTZ. V Belize jsem měl dvě možnosti, jak se dostat do 15km vzdáleného San Ignacia : vzít si za 30 USD taxi přímo do San Ignacia nebo za 6 USD se nechat zavézt jen do blízké vesnice Benque, odkud už jede běžná autobusová linka. S jedním Američanem jsme si zvolili druhou možnost a podělili se o náklady. V Benque vyjíždí autobus do Belize City v 8 ráno a za pár minut a jeden dolar jsem byl v San Ignaciu.

Tip na ubytování

Protože jsem přijel do San Ignacia brzy ráno, stihl jsem ve stejný den i výlet do Caracolu a ubytování jsem řešil až večer. S manažerem Mayawalku jsem se dohodl, že mi po návratu z výletu dá na ubytování nějaký tip. Nakonec jsem bydlel na kraji San Ignacia v pokoji v malém privátu. Nebylo to nic s exkluzivní atmosférou, ale bylo to čistý, s klimatizací a stálo to relativně málo (35 USD). Jinak viz Agoda.com nebo Booking.com.

Co jsem na Caracolu zažil

Dojeli jsme taxíkem do Benque a našli autobus, který už na zastávce čekal. I tady jezdí vysloužilé americké školní autobusy, jen nejsou tak vyzdobené jako v Guatemale. Než jsem nastoupil, dal jsem se do řeči s černým řidičem, který kouřil venku. Ptal jsem se ho, jak je Belize bezpečné a ten mi kamarádsky odpověděl, že kromě Belize City jsou tu lidi fajn. V autobuse jsem si uvědomil, že sedím už jen mezi černými a už tady na mne dýchla karibská nálada.

Z autobusového stanoviště v San Ignaciu jsem po 5 minutách došel na jedinou hlavní třídu, která ve městě je a kde se nachází cestovní kanceláře a restaurace. Před cestovní agenturou Mayawalk jsem potkal skupinku turistů a těch jsem se zeptal, na co čekají. Odpověděli, že jedou na Caracol, ale že mají zpoždění, protože se cestovce porouchalo auto. Tak jsem se jich rovnou zeptal, zda mají ještě místo, jestli bych nemohl jet s nimi. Odpověděli, že ano, ale že si to musím dohodnout se šéfem cestovky. S ním jsem se během minuty dohodl na Caracolu (65 USD), Actun Tunichil Muknalu (85 USD) a na ubytování. Kdybych Caracol v ten den nestihl, jel bych zpátky do Benque navštívit Mayský Xunantunich.

Caracol pohled z Caana

Po cestě jsem se skamarádil se sympatickým indickým Kanaďanem, jehož angličtině jsem dokonale rozumněl. Prozradil mi, že cestuje s přestávkami už čtyři roky a až na vyjímky chce navštívit všechny státy světa. To jsem se divil, někdo má v plánu objet celý svět, ale objet svět úplně celý, to jsem ještě neslyšel. Zeptal jsem se, která země je tou vyjímkou a on mi odpověděl, že pro něho sousední Pakistán.

Do Caracolu jsme vyjeli nakonec až v 9 hodin. Nejdříve jsme jeli po asfaltové silnici a pak zahnuli mimo civilizaci do rezervace Pine Ridge a po prašné cestě jsme jeli další hodinu a půl. V půl jedenácté jsme minuli policejní kontrolu a pokračovali hlouběji do přírody. Do Caracolu jsme dorazili po jedenácté a první co jsme udělali bylo, že jsme snědli oběd, památka počká. Na parkovišti bylo celkem asi 10 džípů - bylo to zvláštní, že takové mystické místo je tak málo navštěvované. Návštěvní hodiny jsou od půl desáté do dvou, ale my jsme se zdrželi déle a odpoledne jsme už tam byli úplně sami. V pěti lidech jsme se tam procházeli a užívali si tu tajemnou atmosféru, která v tu chvíli byla jen pro nás.

Na vrcholku Caana

Na internetu jsem četl případy, že na opuštěné prašné cestě vedoucí přes Pine Ridge do Caracolu docházelo dříve k incidentům a přepadům. Dnes je bezpečnost posílena a nemělo by se nic stát. Když se k nám však v opuštěném Caracolu blížili dva civilisti s brokovnicema velkými jako dělo, trochu ve mně hrklo. Naštěstí to zřejmě byli ochránci, jen nás pozdravili a šli dál.

Pohled na Plaza A

Koukali jsme do korun stromů. Blízko nad našimi hlavami byla početná rodina howler monkeys - vřešťanů, tentokrát však neřvaly jak stádo tiráků v Tikalu, ale byli z ticha. Průvodce mne lehce upozornil, abych šel dál a nestál pod nimi. Ještě jsem se stačil blbě zeptat proč, ale než mi stačil odovědět, rychle jsem pochopil, že ta otázka byla skutečně blbá a zbytečná. Celý peleton opic začal jako na povel z té výšky na nás čurat a kakat. Dali tak najevo, že nejsme u nich doma vítáni.

Bylo velké horko a v té výhni jsme vystoupali na nejvyšší budovu Belize na Sky Place (Caana), na pyramidu, která je 48 metrů vysoká. Byl z ní krásný výhled na město na jedné straně a na džungli na druhé straně. Procházeli jsme se mezi jednotlivými budovami. V pyramidě A6 jsme viděli původní kus dřevěného překladu i s původní barvou. Opodál v koruně stromů křičelo snad padesát tukanů. Ačkoliv bylo vedro jak v peci, Kanaďan poletoval po všech pyramidách, jako kdyby fungoval na jaderné palivo.

Pine Ridge - Rio Frio Cave

Po cestě nazpátek jsme se v Pine Ridge nejdříve zastavili v obrovské jeskyni Rio Frio Cave a pak se vykoupali v Rio on Pools. Rio on pools je řeka s bazénky, která postupně padá z kopce dolů. Toto místo je oblíbené i mezi místními.

Pine Ridge - Rio Frio pools

Večer jsem se ubytoval a pak jsme si všichni dali sraz v restauraci Mayawalk. Šéf se chtěl omluvit za ranní zdržení a nabídl všem večeři zdarma. Takže nejenže jsem díky zdržení chytil výlet, ale dostal i večeři.