RADY NA CESTU DO INDIE - KERALA

Kdy jet do Indie

Turistická sezóna začíná na začátku listopadu a trvá do konce března. V tomto období převládá pěkné počasí s příznivými denními teplotami. Od dubna začíná období horka a teploty šplhají nad 40 stupňů ve stínu. Ve městech je vyčerpávající horko, turistů v Indii ubývá a resorty na plážích Goy se zavírají. Od června do září nesnesitelné vedro střídá déšť a přichází sezóna monzunových dešťů. Kdo míří do hor k nepálským hranicím, pak ideální doba na cestování je během jarních a podzimních měsíců.

Co v Indii vidět a navštívit

Vzhledem k velikosti Indie existuje nepřeberné množství tras. Jedna z hlavních tras vede z Díllí přes Jaipur a do Agry se slavným Tádž Mahálem, dále pak do hinduistického posvátného města Váránasí a přes Kalkatu do čajové oblasti Dardžíling. Z Kalkaty se dá přeletět na jih na pláže Goy a cestu zakončit v Bombaji, kde se dá navštívit slum Dharavi, ve kterém se odehrával film Milionář z chatrče.

Jiná klasická trasa vede po státě Rádžastán. Navštěvuje se Zlatý trohúhelník Díllí - Agra - Jaipur a pokračuje se do Pushkaru, Udaipuru, Jodhpuru a okruh se ukončuje přes Jaisalmer.

Hodně turistů volí trasu do severních států do Sikkimu nebo Ledakhu s cílem strávit týden na horských pěších túrách.

Jižní trasa vede z Bombaje na pláže Goy a dále jižněji do státu Kerala přes místa Hampi, Mangalore, Majsúr, Kochi, čajové plantáže v Munnaru, Marudai, národní park Periyar, backwaters Allepey, pláže Varkala až do města Trivandrum.

Cestování do Indie na vlastní pěst

Při mé první cestě po severní Indii mne trochu překvapil chaos, hluk, dopravní zácpy, davy lidí a extrémní nepořádek, protože toto vše je ve srovnání s ostatními asijskými zeměmi na vyšším levlu. Na severu Indie se navíc koncentrují nekonečné davy lidí. Na ulicích a silnicích se mísí chodci, cyklorikšové, autorikši, auta, krávy a každý kdo má klakson, tak ho zaaretuje a použije. V kombinaci s horkem proto může být cestování po severní Indii trochu náročnější než v jiných zemích Asie. Ale při mé druhé cestě po jižní Indii se vše již vrátilo do "normálu", takže cestování na jihu není až tak náročné jako na severu, více v blogu.

Na cestu jsem si vzal elektronickou verzi Lonely Planet a nainstaloval si ji do telefonu a mapy všech měst jsem si stáhl do aplikace maps.me. Po vzoru posledních cest jsem si potřebné věci zabalil jen do malého cyklistického baťůžku – viz Rady "Co s sebou na cesty", který nakonec nevážil více než 7 kilogramů. Opět jsem měl hygienu v balení do 100ml a tak jsem si baťůžek mohl vzít s sebou na palubu letadla. Před odjezdem jsem zvažoval, zda si do horka vzít dlouhé kalhoty. Indové považují krátké kalhoty za znak nižší kasty, u turisty je však tolerují (u turistek ne). Do muslimských památek však nikoho v šortkách nepustí.

Vstupní formality

Víza do Indie se dají získat na Velvyslanectví Indické republiky v Praze na adrese Milady Horákové 93/60 a od března 2016 lze zažádat i o elektronické vízum eTV, viz online-víza (aplikační proces se nachází na spodní části stránky, 4 - 34 dní před cestou). Vyřízení klasického víza trvá týden za předpokladu, že žadatel zvládne podat žádost správně dle pokynů ambasády. Na webové stránce velvyslanectví se vyplní formulář a nahraje aktuální fotografie na bílém pozadí o rozměrech 5x5 cm. Formulář se následně musí vytisknout, podepsat a společně s fotografií, 6 měsíců platným pasem a jeho kopií, itinerářem a rezervací letenek zanést na velvyslanectví. Víza se žádají v dopoledních hodinách mezi 09:30-12:00 hod a vyzvedávají se o týden později mezi 16:00-17:00 hod.

Cestování po Indii - rezervace vlakových jízdenek

Během mé druhé cesty po jižní Indii jsem nacestoval celkem 2 600 kilometrů. Tuto trasu jsem procestoval 4 vlaky a 3 autobusy.

Při první cestě do Indie jsem se přesouval i vnitrostátními lety. S online rezervací letenek je minimální práce a funguje to stejně jako u nás, např. u www.jetairways.com nebo www.airindia.com (dnes jednoduše český kiwi.com). Těsně před odletem je lepší si rezervaci znovu zkontrolovat, v mém případě se změnily časy odletů u všech vnitrostátních letů.

Dnes se vlakové jízdenky dají rezervovat podstatně jednodušeji přes stránku 12go.asia, tzn. bez vytváření účtu u indických železnic www.irctc.co.in (jak to bývalo v minulosti). Společnost 12go.asia pokrývá zhruba tisíc spojení a požadované vlakové jízdenky zašle formou e-ticketu do emailu. Jediným omezením je, že zašle jen rezervace "Confirmed" (CNF), takže cestu je nutno plánovat s velkým předstihem.

Indické železnice mají propracovaný rezervační systém. Pokud se jízdenka objedná zavčas (mnohdy s několikatýdenním předstihem, jízdenky se dají objednávat 120 dní dopředu) pak je rezervace "Confirmed" (CNF). Pokud je vlak obsazený, pak je rezervace proti zrušení "Reservation against cancelation" (RAC). S těmito typy jízdenek může cestující nastoupit do vlaku. Pokud jsou i tyto lístky vyprodány, pak je rezervace na "Waiting list" (WL) a cestující musí čekat, jestli se posune na pozici RAC. Určitý počet míst se nechává pro tzv. "Tatkal" kvótu, tzn. pro cestující, kteří neplánují cestu dopředu a tyto jízdenky jsou k dispozici na přepážkách den před odjezdem. Turisté mají na přepážce také možnost koupit jízdenky z tzv. "Foreign tourist quota" a navíc mohou využít přepážky Turistické rezervační kanceláře a nemusí se tlačit v nevyzpytatelných frontách s místními.

V zásadě se vlakové třídy dělí na AC a Sleepery. AC mají okna, jsou klimatizované a dělí se na 1. třídu se 2/4 lůžky a kupé se dá zavřít (AC1), na 2. třídu se 4 lůžky a 2 podélnými přes chodbičku bez dveří (AC2) a 3. třídu se 6 lůžky a 3 podélnými rovněž bez dveří a i bez závěsů (AC3). Sleepery nejsou klimatizované, v oknech mají mříže a spí se po 6 + 3. Sice jsou lehce ponuré, jsou však levnější. Většina turistů cestuje třídou AC2 nebo AC3, cestování je zde pohodlné a např. čtrnáctihodinový noční přejezd v této třídě stojí 1200 INR. Klimatizovaných vagónů však není mnoho, odhadem z 25 vagónů má vlak jen 3-4 klimatizované vozy. Vše o indických železnicích se dá nastudovat na stránce www.seat61.com/India.

Tuktuk stojí cca 20 INR na kilometr, cena jízdného v autobusech je cca 1 INR na kilometr.

Jak jsem cestoval po jižní Indii

Ubytování

Vzhledem k tomu, že jsem měl dopředu zarezervované vlakové jízdenky i letenky a s itinerářem jsem už nemohl hnout, rezervoval jsem si dopředu i ubytování. Udělal jsem si domácí úkol a každé místo svého pobytu jsem pečlivě podrobil recenzemi. Ubytování se dá samozřejmě najít až na místě a to již třeba od 300 INR za noc, kdo však preferuje lepší ubytování nebo lepší lokalitu, může se inspirovat dále v cestopise. Já jsem volil střední cestu a platil jsem okolo 1500 INR za noc se snídaní.

Stravování v Indii

Indická kuchyně je něco úžasného a na jídlo jsem se vždy těšil. Protože hinduisté nejí hovězí maso a muslimové vepřové, převládala nabídka vegetariánské kuchyně. Ta byla však i díky nepřebernému množství druhů indického koření tak dobrá, že bych se klidně stal vegetariánem. Respektive kdybych byl vegetariánem, už bych po návratu z Indie nechtěl jíst nic jiného než indickou kuchyni.

Vzhledem k tomu, že znám případy turistů, kteří po návštěvě Indie dlouhodobě trpěli různými problémy pramenícími z kontaminovaného jídla nebo vody, dbal jsem na výběr restaurací a na ulici jsem téměř nejedl. U balené vody jsem kontroloval, zda je neporušené víčko.

Postupně jsem vyzkoušel Mughali, Bengali, Nepali a Kerali kuchyni. Výborné jsou indické chlebové placky, např. butter naan nebo chapati. Turista dostane k jídlu příbor, ale místní jí jen rukama. Občas bylo zajímavé pozorovat, jak si poradí např. s rýži s omáčkou nebo jak jí jídlo podobné našemu bramborovému guláši. Jí se jen pravou rukou a jídlo se často nabírá právě chlebovou plackou. Cena za jídlo v restauraci se pohybovala od 100 INR do 250 INR dle úrovně restaurace a kvality jídla (na ulici cca 30 INR). Pivo bylo drahé a stálo 70-200 INR, balená voda stála 20 INR.

Ostatní zvláštnosti

V Indii se používá běžný typ elektrických zásuvek a není nutné používat adaptéry. Řídí se na opačné straně než u nás. Peníze jsem vybíral z ATM bankomatů nebo měnil americké dolary. Za výběr z ATM se strhává 180 INR, ale mění se dle devizového kurzu. U směnáren si případný kurz a poplatky může zkontrolovat každý sám. Doklad o výměně se doporučuje ponechat si u sebe.

Na cestách jsem byl místními pravidelně podrobován výslechu ohledně mého zaměstnání, rodinných poměrů, náboženského vyznání a dotazů proč vlastně cestuji sám. Zřejmě to byl pokus zařadit si mne do nějaké své kasty. Indická společnost se totiž dělí do systému varen/kast. Do nejvyšší vrstvy patří bráhmani, do nižší pak např. úředníci, válečníci a politici. Následují kasty, kam patří obchodníci, řemeslníci a zemědělci a příslušníky nejnižší třídy jsou služebníci a dělníci. Mimo systém stojí tzv. nedotýkatelní, kteří vykonávají tu nejšpinavější práci a žijí pod hranicí chudoby. Kasty tak definují způsob života a obživy, manželské svazky se mohou zakládat jen v rámci stejné kasty. Díky tomuto třídnímu rozdělení chudí navždy zůstanou chudí a v Indii je také chudoba znát na každém kroku. Bezdomovců a lidí spících na holé zemi je tu daleko více než kdekoliv jinde, kde jsem zatím byl (ale je rozdíl mezi severní a jižní Indií).

Nezvyklé je indické přitakání hlavou. Místo pokývnutí s ní mávají ze strany na stranu a člověk v první chvíli neví, zda to znamená ano nebo ne.