CESTOPIS JIŽNÍ INDIE
*** Než se začteš do tohoto cestopisu, prohlédni si itinerář a přečti si rady na cestu do Indie. Pokud v cestopise uvádím ceny, pak jsou z doby, kdy jsem cestu uskutečnil. ***
HAJDARABÁD
25.2. 2017, cestopis část I.
Proč jet do Hajdarabádu
Já se chtěl v první řadě co nejjednodušeji dostat do Hampi a Hajdarabád mi přišel jako dobrý výchozí bod. Pokud bych však při svých cestách již dříve nenavštívil pláže Goy, Hajdarabád bych vynechal a do Hampi bych jel po pár dnech strávených na pláži Palolem z blízké Gokarny, viz “Co bych dnes v itineráři změnil”.
Hajdarábád (7 mil, hlavní město státu Andhra Pradesh) bývalo mocné město muslimských dynastií, známé jako centrum obchodu s perlami a diamanty, dnes známé také jako centrum IT technologií. Městu dominuje mohutná mešita ve tvaru brány Charminar, ve městě jsou krásné hrobky dynastie Qutb Shani a za návštěvu stojí i bývalé sídlo vládců Golconda Fort.
Jak cestovat do Hajdarabádu
Při hledání letenek do Hajdarabádu jsem si málem vylámal zuby, všechny portály mi ukazovaly cenu přes dvacet tisíc korun. Nakonec mne zachránil kiwi.com, který mi nabídl letenku s cenou okolo 15 tisíc. Sice to byly letenky leteckých společností, které mezi sebou nespolupracují a podmínkou bylo nové odbavení zavazadel při přestupu v Dubaji, ale protože dnes pro návštěvu Dubaje nejsou víza již pořeba a já navíc žádná odbavená zavazadla neměl, mohl jsem ušetřit a pokračovat v plánování cesty.
Do Dubaje jsem letěl s Travel Service. Ti úspěšně prodali více letenek, než měli míst v letadle, takže mne nejdříve umístili do první třídy, aby mne záhy kontaktovali, jestli nechci letět až odpoledne. No, vyplatí se chodit na letiště s předstihem, nechtěl bych být v kůži toho dotyčného nadbytečného. V Dubaji mne na Connection Transfer Desk poslali na terminál č. 1, kde jsem si vyřídil palubenku na další spoj s India Air. Přitom jsem musel úředníkům na přepážce vysvětlovat, že v Hajdarabádu je skutečně mezinárodní letiště a ten kus papíru je opravdu elektronické vízum. Protože jsem v Hajdarabádu měl přistávat v 5:30 místního času (tzn v 1 ráno českého), chtěl jsem v letadle co nejrychleji usnout a co nejvíce toho naspat. Bohužel zůstalo jen u zbožného přání. Nejdříve nám ve dvě ráno museli servírovat teplou večeři (kdo jí ve dvě ráno?) a následně jsem se musel třikrát vzbudit a pustit souseda na toaletu, protože mu zřejmě teplá večeře ve dvě ráno nesedla.
Celý omámený jsem se ráno v Hajdarabádu vypotácel do příletové haly, kde jsem musel strpět nevýhodný kurz ve směnárně a drahé nabídky taxíků. Přestože jsem se snažil vyjednávat, nezbývalo mi nic jiného než kapitulovat a k Charminaru se nechat odvézt za 800 INR (30 min, 25km).
Tip na ubytování v Hajdarabádu
Já se neměl v plánu v Hajdarabádu dlouho zdržovat (a ani nebyl důvod) a ve stejný den večer jsem už pokračoval do Hampi. Proto následující nocleh byl v mém případě v nočním vlaku.
Co jsem v Hajdarabádu zažil
Už v sedm ráno jsem stál před mešitou Charminar, kterou nechal v roce 1591 postavit vládce dynastie Qutb Shani. Okolní ulice plné bazarů, na kterých přes den panuje čilý ruch, zely prázdnotou. A tak jsem si v klidu sedl na patník a sledoval úklidové čety, jak se snaží celé prostranství zbavit od hory odpadků.
Ráno v Hajdarabádu, před Meccou Masjid
Mešita není veřejnosti přístupná, proto jsem Charminar alespoň několikrát obešel a nespouštěl přitom oči z jeho čyř minaretů, které sahaly až do výšky 56 metrů.
Charminar
Když jsem se té velkolepé krásy muslimské architektury dostatečně naobdivoval, šel jsem se podívat do sousední mešity Mecca Masjid. Ta patří mezi největší mešity vůbec, dokáže pojmout až 10 tisíc věřících. Protože tady napnelismus mezi hinduisty a muslimy vygradoval v roce 2007 v bombový útok, při vstupu mi zabavili baťůžek i s foťákem. Telefon jsem si nechat mohl, bomba totiž byla tehdy umístěna ve fotoaparátu.
Mecca Masjid
Pak jsem měl v plánu navštívit blízký Chowmahalla Palace, ale protože byla sobota, vstup byl až od desíti. A protože v sobotu muslimové nepracují, byly zavřeny i všechny obchody s perlami a drahokamy v Laad bazaru. A tak jsem zapadl do místní malé restaurace na snídani a přitom přemýšlel o dalším postupu.
Nevymyslel jsem nic lepšího než si chytit tuk tuka (200 INR) a nechat se odvézt na Golconda Fort (vstup 200 INR). Golconda Fort býval původním sídlem sultánů, ale kvůli nedostatku vody jej vládci opustili a v roce 1590 založili současné město Hajdarabád. Vnitřní město Golcondy se rozkládá za hradbami v okolí 120 metrového kopce. Já byl ještě plný energie, a tak jsem si v plné polní vystoupal i na ten kopec a z výšky koukal na ruiny pod sebou a město v dáli.
Golconda Fort
Nedaleko od Golconda Fort se nachází hrobky dynastie Qutb Shani (vstup 100INR). Před Golcondou jsem si našel svého tuktukáře, který mezitím nechytl žadáné jiné rito, a za 40 INR mne tam odvezl. V areálu je pohřbeno 7 z 9 vládců a já byl vděčný za stín, které hrobky nabízely – v průčelí jedné z nich jsem na hodinu v sedě usnul.
Hrobky Qutb Shani
Pak jsem tuk tukem (200 INR) pokračoval směrem k chrámu Birla Mandir. Trefil jsem se zrovna do polední přestávky, a tak jsem sešel z kopce dolů na hlavní třídu a šel si také najít oběd. Po obědě jsem v nastupujícím horku vystoupal úzkou uličkou lemovanou malými obchůdky zpátky k chrámu, a když jsem tam konečně celý zmožený došel, tak mne požádali nejen o batoh, foťák, boty ale i telefon. Telefon už byl na mne moc, tak jsem jim poděkoval a šel zase z kopce zpátky dolů. Fakt bezva.
Spánkový deficit mne už těžce doháněl, proto jsem se odpoledne přesunul tuktukem (60 INR) k parku Lumbini (vstup 20 INR), který se rozléhal na břehu jezera Hussain Sagar. Tady jsem si ve stínu ustlal na trávě a usnul. V podvečer jsem se probudil a rozespale jsem zjistil, že se mezitím park zaplnil. Stal se cílem výletů místních rodin a dostaveníčkem mladých. V dáli uprostřed jezera zářila na malém ostrůvku fialově osvícená socha Buddhy, a já si krátil chvíli sledováním skupinky mladých Indů, jak se v klidu mezi sebou baví a hrají různé hry.
V devět večer jsem si před parkem odchytil tuk tuka (90 INR) a nechal se odvézt na nádraží Nampally. Za celý den jsem potkal asi pět turistů a na nádraží ani jednoho.
A hned první den jsem zjistil, že tady na jihu Indie to je jiné než to, co jsem zažil před lety na severu.
