SIEM REAP - ANGKOR WAT
15.4. - 18.4. 2010, cestopis část IV.
Proč jet do Siem Reap
V Siem Reapu se nachází slavné Angkor chrámy. Angkor znamená v překladu město a svého času byl Angkor skutečně největším městem světa. V dobách největšího rozkvětu Khmerská říše totiž sahala od hranic dnešního Myanmaru po Malajský poloostrov a na východě zaujímala celý jižní Vietnam (dříve Čampská říše). Ačkoliv se Angkor řadí mezi nejznámější světové památky, po dlouhá staletí byl zapomenut v neprostupné kambodžské džungli, až ho na svých cestách v 19. století znovu objevil francouzský přírodovědec Henri Mouhot. Z celkového počtu cca 200 chrámů je jich dnes 20 přístupných veřejnosti. A nejzachovalejší je slavný Angkor Wat, postavený ve 12. století.
Jak jet do Siem Reap
Rozloučil jsem se s bílými plážemi Koh Rongu a zaměstnanci resortu nás po obědě dopravili zpět do Sihanoukville (25 USD, 3 hod). Připluli jsme k městskému přístavu, který byl obsypán chudinskými oplechovanými domky na kůlech. Všechny odpadky házeli pod sebe do vody. Byl tam neuvěřitelný binec, úplná stoka. Jak v tomhle někdo může bydlet... Na silnici jsem si během sekundy stopnul motorkáře a za 2 USD se nechal dopravit do kanceláře Sokun Travel & Tour. Když jsem míjel spolucestující z lodě a sledoval, jak se vláčí se svými 70litrovými batohy, musel jsem zase ocenit, že jsem si na cesty sbalil rozumně a měl jen malý pětikilový baťůžek. V cestovce jsem si ověřil, že mne autobus opravdu vyzvedne před jejich kanceláří v půl osmé večer (lístek jsem si u nich koupil již při cestě na Koh Rong, dnes je možná online rezervace přes 12go.asia). Večer přijel krásný moderní autobus a já měl krásné místo s prostorem na nohy. Jenže autobus nás odvezl jen na shromaždiště, kde jsme museli přeskočit na podstatně archaičtější kus, s nefunkční klimatizací a s podstatně menšími sedadly. Navíc si přede mnou sedla místní rodinka se sýpajícím smradlavým pudlem. Myslel jsem si, že v tom horku jim určitě chcípne a bude smrdět ještě víc. Jeli jsme celou noc a kupodivu se mi povedlo usnout. V půl šesté ráno nás v Siem Reapu vzbudili místní tuk tukáři, kteří vtrhli do autobusu a začali nás nahlas organizovat. Rozespalý jsem vůbec netušil, která bije. Když jsem se vzpamatoval, nechal jsem se jedním místňákem odvézt do města. Neustále mi chtěl vnutit nějaké ubytování, ale já se chtěl ubytovat v resortu za městem a chvíli jsem s ním musel bojovat, než mi to dovolil.
Tip na ubytování v Siem Reap
V Palm Village Resort & Spa (30 USD, jsou na Agoda.com). Resort je to krásný s příjemnou atmosférou, ale je trochu za městem. Výhody pohodlí tohoto ubytování spíše ocení turisté, kteří se zdrží déle, ne tři dny, jak jsem to udělal já. Na kratší dobu je výhodnější ubytovat se přímo ve městě a flámovat v centru Siem Reapu.
Co jsem v Angkoru zažil
Tuk tukáře jsem si nechal na další dny. První den jsem s ním udělal velký okruh po chrámech v blízkosti Siem Reapu (20 USD) a druhý den jsme jeli spolu na motorce na vzdálenější místa (30 USD). Přehledná mapa chrámů je na webové stránce www.tourismcambodia.com/angkor-temple-map. Už v osm ráno jsem stál na nádvoří slavného Angkor Watu a obdivoval tu velkolepou krásu chrámu. A protože byl Khmérský Nový rok a místní mají vstup zdarma, obdivoval jsem ji společně s dalším tisícem lidí (3denní vstupné pro zahraniční turisty stojí 40 USD). Chrám působí, jakoby ho postavili včera a působí skutečně majestátně.
Angkor Wat
Druhou zastávkou byl chrám Bayon v komplexu Angkor Thom. Bayon je sice už v horším stavu, ale vyznačuje se velkými sochami khmérských tváří. Poté jsem už za spalujícícho žáru prošel podél sloní terasy a na druhé straně jsem si odchytl svého řidiče. Spolu jsme pokračovali na Preah Khan, který je už porostlý vzrostlými stromy s obrovskými kořeny.
Bayon
Odpoledne jsme zajeli do slavného, džunglí prorostlého Ta Prohm a nechal jsem se vyfotit s gigantickými stromy objímajícími prastaré zdi chrámu. V podvečer jsem ve zbytku sil shlédl ještě Banteay Kdei a západ Slunce shlédl na pahorku s malým chrámem Bkheng Mountain. A večer jsme s tuk tukářem skončili v hospodě, kde jsem se dozvěděl, že starý tuk tuk stojí 1000 dolarů, motorka 400 dolarů a průměrný plat tuk tukáře je 150 dolarů měsíčně.
Ta Prohm
Následující den jsme na motorce jeli nejdříve do Phnom Kulenu, kde jsem ve vedru šplhal lesní cestou do svislého kopce, abych byl po půl hodině stoupání uprostřed džungle odměněn párem „starodávných šutrů" ve vyschlém řečišti. Podstatně zajímavější byl růžový chrám Banteay Srei, který měl na svých zdech dokonale zachovalé vytesané sochy a ornamenty.
Banteay Srei
Hlavním cílem výletu však byl Beng Mealea (vstup 5 USD). Tam jsme jeli po prašných silnicích a cestách a po asi 60 kilometrech mne už pekelně bolel zadek. Projížděli jsme chudými vesnicemi, kde podle mne lidé peníze ani neznají. Beng Mealea je starý chrám zarostlý džunglí a jeho zdi se statečně zelenému porostu stále brání. Vešel jsem dovnitř a malí šoldíci se mne za jeden dolar ujali a ukazovali mi tajné chodby a popisovali jednotlivá místa. Kromě nás tam nikdo jiný už nebyl. Do té magické atmosféry se začalo mohutně bouřit a blýskat na všechny strany. Ve chvíli se spustil mohutný liják a ikdyž jsem na sebe okamžitě hodil pláštěnku, byl jsem mokrý jako myš. S klukama jsme se utíkali někam schovat a nakonec jsme skrčili do malého přístavku. Teda já byl skrčený, oni stáli. Když přestalo pršet, klučíci mi utekli a já se dvacet minut marně snažil najít v těch rozvalinách cestu ven z chrámu.
Beng Mealea
Večer jsem se celý utrmácený šel posilnit na „Pub street" v centru Siem Reapu. Je to hlavní turistická třída plná barů a hlasité muziky. Všude je miliarda popíjejících turistů, kteří většinou z Kambodže vidí pouze Siem Reap a pak zase rychle odletí zpátky do Hanoje, Bangkoku nebo Saigonu. Na konci „Pub streetu" u tržnice se dokonce nabízejí místní děvčata, které spíše vypadaly, že byly z umělé hmoty.
Cestou necestou...
