SOUTĚSKA SKÁKAJÍCÍHO TYGRA
20.10. - 21.10. 2012, cestopis část VI.
Proč jet na Soutěsku skákajícího tygra
Protože jsme se chtěli dostat do přírody a trochu poznat čínský venkov, soutěsku skákajícího tygra jsme měli naplánovanou jako jednu z prvních. Jedná se o dvou nebo třídenní túru po úbočí hory, kde se na dně údolí dere velká řeka úzkým korytem. Jedná se o jednu z nejhlubších soutěsek na světě, která je dlouhá 16km, a štíty se nad hladinu řeky zvedají do výšky 3900 metrů.
Jak jet na Soutěsku skákajícího tygra
V Lijiangu jsme se ráno sbalili a šli si k hlavní silnici stopnout taxi, který by nás zavezl na autobusové nádraží (10CNY). Tam jsme si před sedmou koupili lístky do Qiaotou (90km, 35CNY) a vyrazili jsme. Autobus nás po dvou hodinách vyplivl uprostřed vesnice a na směr do Tiger Leaping Gorge jsme se museli zeptat. Bylo nám řečeno, že musíme o kousek dál zahnout doprava, kde o dalších sto metrů najdeme pokladnu (65CNY). Po dalších dvou stech metrech jsme došli k Jane´s guesthause. Tady jsme si dali snídani (25CNY) a za 5CNY si nechali do dalšího dne uschovat baťůžek, který jsme nepotřebovali.
Tip na ubytování
Měli jsme v plánu si během tůry nějaké ubytování najít a to buď v Tea Horse guesthause nebo v Halfway guesthouse. Nakonec jsme zvolili Tea Horse guesthause a udělali jsme dobře (150CNY). GH měl atmosféru, dobře tam vařili, měl velkolepé výhledy na hory (lepší než Halfway, ikdyž průvodce tvrdí opak) a do konce naší túry do Tina´s guesthause to právě tady bylo halfway.
Co jsem na Soutěsce skákajícího tygra zažil
U Jane´s jsme potkali mladou španělskou dvojici. Bylo vidět, že ženská u nich hraje prim a chlap je silně submisivní. My jsme si v guesthausu nechali jeden z našich cyklobaťůžků a na cestu jsme se vydali s druhým. Oni si tam také nechali jeden bágl a na cestu se vydali také s jedním, ale ten byl obrovský jako skříň. Totální nesmysl, vždyť na přespání v soutěsce si myslím stačí vzít jen pyžamo, nebo se mýlím? Chlapec s batohem po cestě supěl a ženská byla ještě na něho nepříjemná.
Vstup do soutěsky
Od Jane´s jsme chvíli hledali začátek cesty do hor, ale pak jsme to našli. Musí se jít ještě tak kilometr dál po silnici a za vesnicí pak odbočit doleva na menší cestu. Pak už jsme se zorientovali a šli přírodou vstříc k zasněženým horám. Po chvíli jsme došli do soutěsky a postupně stoupali nad řeku. Po dvou a půl hodinách jsme došli k Naxi guesthause. Nádherný čínský dům, uprostřed nádvoří měl násypku s kukuřičným zrnem a rostl jim tam nádherný fialový keř.
Naxi guesthouse
Ti, kteří se vydali na cestu s těžší batožinou nebo neměli tolik sil, si mohli najmout místní Číňany s osly. S jedním, který byl bez práce, jsme se fotili a byl to zajímavý kontrast.
Po cestě
Došli jsme pod nejhorší stoupání, které se jmenuje 28 zatáček. Pod ním je poslední občerstvovna, kde stará Číňanka všechny informuje, že je to poslední možnost se napít. Zároveň se nás se strašnou srandou ptala, jestli nechceme koupit marihuanu. Já jsem to moc nechápal a ukázal jí, že já cigarety mám. Toho si všiml její manžel a hned jednu chtěl. No a já si zase všiml, že ona zase opravdu má tu marihuanu. Měla ji vystavenou na stole v průhledném sáčku. Ale stejně jsem tomu pořád moc nevěřil.
Když jsme si odpočinuli, vydali jsme se vzhůru k výšinám. Nakonec jsme ty prokleté zatáčky zvládli lépe než jsme mysleli a dosáhli nejvyššího místa treku, odkud ten tygr kdysi skočil. Místo bylo krásně ověšeno spousty červených fáborů. Najednou na mne vybafl manžel té staré prodejkyně, jestli nechci za 10CNY vyfotit přímo u útesu nad řekou. Bylo mi divné, jak se tam objevil, když jsme ho neviděli nás nikde předběhnout. Zaplatil jsem mu, Číňan popadl foťák a začal s ním skákat po balvanech nad propastí a hledal nejlepší pozici. Mně se z toho udělalo šoufl, ani ne proto, že by on mohl spadnout, ale že by tam mohl spadnout s mým novým drahým foťákem. Nakonec nic nikam nespadlo a já měl zdokumentováno, že Severní pól byl dobyt. Od Naxi to sem přes 28 zatáček trvalo dvě hodiny.
Severní pól dobyt
V zatáčkách jsme přeběhli jednoho západního turistu, který nám připadal srandovní. Osamocený mladý tlustý kluk s batohem na zádech, ale hlavně s velkým sáčkem jídla ze supermarketu v ruce.
O půl páté – tzn. po hodině z tygrova místa - jsme lehkým klesáním došli k Tea horse guesthause. Zrovna zapadlo Sluníčko a bílé zasněžené hory ostře kontrastovaly se žlutými kukuřičnými poli. Výhled tu byl velkolepý a rozhodli jsme se, že tady zůstaneme přes noc. Vybrali jsme si dražší pokoj s koupelnou a dostali jsme i elektrické deky (150CNY). Pak jsme si objednali večeři (30CNY) a 4 piva (40CNY) a bylo nám fajn. Na tabuli se vzkazy jsme nechali pozdrav i my.
Tea horse gusthouse
Další den jsme ráno vstali a po snídani jsme se rozloučili a vydali se na cestu. Po cestě jsme procházeli podél kukuřičných polí a u nich ta marihuana fakt rostla. Koukali jsme jak na zjevení, tak baba dole nekecala…
Po hodině jsme došli k Halfway guesthouse a já šel hned zkontrolovat průvodce, jestli tu opravdu mají ty nejlepší výhledy na hory a neměli. Prošli jsme nádherným vodopádem. Po dalších dvou hodinách jsme v poledne došli do cíle naší trasy - do Tina´s guesthouse. Tam jsme se natáhli, dali jídlo a pivo. Protože autobus do Lijiangu odjížděl až o půl čtvrté, myslel jsem, že zvládnu po obědě sejít až úplně dolů k řece. Tam totiž stezka podél řeky soutěskou pokračuje. Stezka dolů začíná za mostem vpravo a vybírá se tam další vstupné. Tam mi ale řekli, že během dvou hodin se nezvládnu vyškrábat zpátky. Proto jsem šel o půl kilometrů dál a tam našel jinou cestičku, která vedla alespoň do poloviny sešupu na vyhlídku.
Tiger leaping gorge
Celkem jsme ušli 27km.
