SANTIAGO DE CUBA
16.12. - 17.12. 2008, cestopis část II.
Proč jet do Santiaga de Cuba
Chtěli jsme se rychle a pohodlně dostat z Havany na opačnou stranu Kuby. Poznat další koloniální město, kde Fidel ohlásil 1.1. 1959 vítězství revoluce (a Raúl 1.1. 2009, že revoluce bude pokračovat dalších 50 let). Za městem je velká pevnost Castillo de San Pedro de la Roca, která chránila město před piráty a cizími armádami. Kolem města je pohoří Sierra Maestra s deštnými pralesy, kde místní cestovky nabízejí ekotreky. Pravdou je, že nás město příliš nenadchlo, asi především proto, že střed města je přístupný autům a je tam velký hluk a smog. Naštěstí jsme tam zůstali jen jednu noc.
Jak do Santiaga de Cuba jet
Zvolil jsem let z Havany. Tuto vnitrostátní letenku jsme měli rezervovanou z Čech a asi to bylo dobře, protože letadlo bylo plné (dnes viz Kiwi.com). Trochu jsem řešil, jestli letět starým Jakovlevem, ale nakonec jsem došel k závěru, že to může být třeba i zábavné. Jak zajímavé to bude, jsem však ani v duchu netušil. Po startu se v jednom místě z podlahy začalo tak dýmit, že z toho byli vykuleni i místní Kubánci. Museli mávat novinami, aby se dalo dýchat a turisté to natáčeli zřejmě pro případné pozůstalé. V duchu jsem si nadával do blbců, že jsem se rozhodl letět takovým vehiklem a modlil se, aby to fakt nebylo něco vážného. Ale asi nebylo, protože to přestalo a doletěli jsme v pořádku. Celou cestu jsem pak nedůvěřivě koukal z okénka přímo do motoru a zkoumal, proč se v něm netočí žádné listy. Jedna jednosměrná letenka stála 116 USD a let trval hodinu a půl.
Tip na ubytování v Santiagu de Cuba
Po příletu nás řidič taxi odvezl do města a doporučil Casa Particular v centru (25 CUC za noc, Ulice Corona 805). Naše paní domácí byla neuvěřitelně milá a pohostinná, měla nádherný koloniální dům tři minuty od centrálního historického náměstí Parque Cespedes. Uvařila nám jedno z nejlepších jídel na Kubě. Její evropský záchod sice neměl prkénko, ale nechtěli jsme paní kazit dojem.
Co jsem v Santiagu de Cuba zažil
Po příletu jsem zjistil, že si kubánští pracovníci na letišti přivlastnili z mého (už odbaveného) batohu švýcarský nůž, který se mnou chudák hodně procestoval. Když jsem s ním předchozí rok ve Vietnamu omylem chtěl jít až do letadla a zastavila mne až detekční brána, tak tehdy jsem se s ním skutečně loučil. Nechtělo se mi totiž věřit, že by si ho chudí Vietnamci nepřivlastnili, když už můj batoh putoval do zavazadlového prostoru letadla a já ho neměl kam dát. Jaké bylo mé překvapení, když mi ho znovu na přepážce dali do krabice od bot a v cílové stanici tato krabice i s mým nožem opravdu obíhala s ostatními zavazadly po posuvném páse. No a tady mi ho prostě ukradli. Dnes, když si na tu příhodu vzpomenu, musím se usmát, protože cestuji už jen s malým baťůžkem do 6kg, s tekutinami do 100ml (samozřejmě bez nože) a vše si beru na palubu letadla.
Poté, co jsme se ubytovali, došli jsme na centrální náměstí Parque Cespedes. Na něm se nachází na jedné straně katedrála a na protější straně radnice, kde Fidel Castro ohlásil 1.1. 1959 vítězství revoluce.
Tady jsme se domluvili s místním Kubáncem, který vlastnil americký koráb z padesátých let, a vyjeli jsme za město podívat se na pevnost Castillo de San Pedro de la Roca. Poprvé v životě jsem jel v letadle po silnici. Ačkoliv jsme při vstupu na pevnost platili vstupné, přitočila se k nám pracovnice a ukázala si na břicho, abychom z toho usoudili, že má doma dítě a že chce pro něj od nás peníze. Když jsme jí nějaké dali, tak chtěla víc a kamarádka pracovnice také.
V místním korábu
Pak jsme se vydali na pěší poznávací túru po městě. Zaujaly mne kubánské socialistické desetipatrové paneláky. V podobném jsem 20 let bydlel, člověk si v tu chvíli vůbec nepřipadal jako v Karibiku. A aby to bylo ještě bizardnější, projížděla kolem místní městská hromadná doprava - místo autobusů špinavé náklaďáky napěchované lidmi na korbě s plachtou.
Jedna z ulic Santiago de Cuba
Procházku po městě jsme spojili s hledáním autopůjčovny a autobusového nádraží. Že jsme si dali složitý úkol jsme zjistili záhy. Většina "pracovníků" autopůjčoven nám tvrdila, že vůbec neví, jestli auto budou další ráno mít nebo ne... Až po čase jsme pochopili, že za malý tip si "pracovníci" rozpomenou. Ve městě je naštěstí autopůjčoven několik, jedna je na samotném náměstí Parque Cespedes, další pod hotelem Casa Granda, jíná naproti recepce hotelu v cestovce Rumbos nebo v hotelu Las Americas je půjčovna Havanaautos.
V podvečer jsme se vrátili na centrální náměstí a vlezli jsme na střechu hotelu Casa Grande a dali si tam mojito. A protože ze střechy hotelu je krásný výhled na město, a vůbec nás to tam na té střeše líbilo, dali jsme si jich pět.
Výhled ze střechy hotelu Casa Grande
