VIŇÁLES
24.12. - 27.12. 2008, cestopis část V.
Proč do Viňáles jet
V okolí Pinar Del Rio je malebná krajina s vápencovými skalami připomínající trochu Vietnam a Viňáles se nachází přímo uprostřed. Zdejší tabákové farmy dodávají ten nejlepší tabák do kubánských továren.
Jak do Viňáles jet
V Trinidadu jsme si udělali rezervaci v Havanatur na autobus Transtur, který nestaví v Havaně a směřuje přímo do Viňáles. Jen jedinkrát jsme na Kubě nedali spropitné a pak jsme si to vyčítali. Autobus v daný den v danou hodinu nepřijel. Šli jsme to urgovat a zároveň nám jeden kubánský herec se snažil vnutit dojem, že je v tom s námi a ve finále nám chtěl prodat do Viňáles taxi. Nakonec jsme to nějak vyřídili, velký klimatizovaný autobus po třech hodinách přijel a nasedli jsme do něho jen my dva. Sám jsem si říkal, jestli je to pro ně rentabilní, zvlášť na vánoce. Chápal bych, že se cestovka omluví, že neprodala dostatek lístků a zajistí alternativní odvoz jen pro nás. Řidič to však bral ze zištného hlediska a stavil pod každým mostem a bral zoufalé kubánské cestující. Peníze vybíral, lístky nedával. U stopu také asistovali pracovníci s funkcí „Inspektor dopravy" a zastavovali nahodilé dostatečně nevytížené dopravní prostředky a tvarovali davy do front. Lidé poslušně poslouchali a do front se stavěli. Nakonec jsme do Viňáles dojeli po 8 hodinách, ujeli jsme 500 km a stálo to 40 CUC za lístek. Po cestě jsem dostal asi 20 SMS s přáním veselých vánoc a přišlo mi to zvlášť tady na Kubě zvláštní.
Tip na ubytování ve Viňáles
Bydleli jsme v hotelu La Ermita, který jsme společně s havanským ubytováním měli zajištěn dopředu z Čech. Byly přeci jen Vánoce a nechtěli jsme riskovat, že je strávíme nějak. Na místě jsme zjistili, že hotel je na náš vkus trochu větší. Na internetu je vidět jen část areálu, ale nakonec nám ani ten bazén nevadil. Hotel má dobrou polohu s nádherným výhledem na hory a je z vesnice dostupný pěšky (na rozdíl od všech jiných hotelů v okolí). Alternativou je ubytování dole ve vesnici v mnoha Casa Particular.
Výhled z hotelu
Co jsem ve Viňáles zažil
V hotelu jsme si koupili půldenní trek s průvodcem po okolí. Jinak se oficiální průvodce dá zajistit v městském muzeu, které je na hlavní ulici ve vesnici (10 CUC). Je samozřejmě možné jít do údolí i bez doprovodu, ale my jsme byli rádi, protože s námi šel i za místníma známýma a víc jsme se toho dozvěděli. Navštívili jsme farmáře, který pěstoval tabák. Měli domeček na bydlení a další domeček jako kuchyň, kde paní farmářová vařila na otevřeném ohni. A pak měli i bytelný hurikánový domeček, kam se schovávali před hurikánem, a velkou stodolu na sušení tabáku. Sedli jsme si do kuchyně a od táty farmáře jsem dostal domácí doutník. Nakonec jsem si jich od něho koupil 30 a musím říct, že byly bezkonkurenčně nejlepší, jaké jsem v životě kdy kouřil. Byly čerstvé, fermentované v medu a po desíti zabalené do palmového listu (1 doutník za 1 CUC). Pak jsme farmářovic rodinu opustili a pokračovali dál krásnou přírodou obklopenou vysokými mogoty. Prošli jsme jeskyní skrz horu na druhou stranu a z výšky pozorovali údolí s pasoucími se buvoly. Došli jsme k pastevci, který seděl v dřevěné chatrči, a který kouřil tlustý doutník.
Tabáková pole ve Viňáles
Další den jsme si půjčili motorku. Místní zaměstnanec půjčovny byl tvrdý borec na konec, ale až na to, že to stálo 27 CUC a motorka nebyla pojištěná, procedura dopadla dobře. Jeli jsme do jeskyní Santo Tomas. Jeskyně nejsou osvětlené, a proto nás vyzbrojili helmou s baterkou. Na jednu stranu jsem si připadal jako skutečný paleontolog, na druhou stranu jsem ty krásy tím malinkým světýlkem na hlavě nemohl až tak zaznamenat. Navíc jsem trnul z německých dětiček, které si utrhávaly krápníčky a tatínkovi s náušnicí v uchu to bylo evidentně jedno a z mexicko-japonské dvojice, která si fotila každý čtvereční milimetr jeskyně. Slečna fotila i uprostřed žebříku. Díky nim se prohlídka (10 CUC) protáhla na 2 a půl hodiny a nakonec z nich byl vyřízený i samotný průvodce, který měl co dělat, aby kvůli nim nevypadl z role. Zajímalo by mne, zda se na ty dva a půl miliony fotek doma zpětně dívají.
Viňáles
Poslední den jsem šel na túru mezi mogoty už sám. Věděl jsem už kudy a kam jít a krásnou přírodou jsem ušel asi deset kilometrů.
Ve Viňáles jsme si udělali rekord v počtu vypitých mojit. Správné mojito by mělo mít půl deci rumu a my jich měli za den každý deset. Z toho mi vyplývá, že jsme vypili každý po půl láhvi. Závěrečný příděl jsme si dávali ve vesnici na náměstí, kde večer pouštěli hlasitou reprodukovanou hudbu s hlavními hity od Dr. Albana a místní holky se u toho krásně vlnily. Šárka měla ten večer fakt veselou náladu a já jsem byl rád, že po cestě zpátky do hotelu spadla na zadek jen jednou (na památník revoluce). Když si tak vybavuji, tak jsme mojitem na Kubě vydatně nahrazovali normální pitný režim.
