CESTOPIS FILIPÍNY

Než se začteš do cestopisu, prohlédni si itinerář, pročti si rady na cestu na Filipíny. 

CORON TOWN

19.5. - 21.5. 2012, cestopis část I.

Proč jet do Coron Town

Filipíny jsou opravdu rozhlehlé a navíc se rozprostírají na tisících ostrovech. Protože jsem nechtěl trávit polovinu dovolené na přesunech, naplánoval jsem cca 600km cestu po Palawanu. Při této cestě byly přesuny z Manily přes Coron Town, El Nido, Port Barton, Puerto Princessa a zpět do Manily maximálně půldenní.  Coron Town je sice hlučné město, kde žije 40 tisíc obyvatel a nemá pláž, ale v okolí je hodně ostrovů s krásnými plážemi, v blízkosti je veliký krasový ostrov Coron se sladkovodním jezerem a potápěči určitě ocení možnost potápění ke 12 japonským vrakům z 2. světové války. Putování po Palawanu jsem tedy zahájil v Coron Town na ostrově Busuanga.

Jak cestovat do Coron Town

Než jsem doletěl do Manily, udělal jsem zastávku v Soulu, viz cestopis. V letadle společnosti Korean Air jsem dostal k jídlu korejské jídlo s pálivou omáčkou v tubě, ve které jsem rozpoznal stejnou hořlavinu, která mne mučila v Soulu předchozí večer. Sledoval jsem kolegu Korejce, jak si ji bez dlouhého přemýšlení vymačkává do jídla úplně celou. K tomuto výkonu se člověk zřejmě musí dopracovávat celá léta. Přistál jsem před polednem a další letadlo na ostrov Busuanga mi s Cebu Pacific letělo až ve 3 odpoledne. Měl jsem tudíž dostatek času na přesun z mezinárodního letiště na domácí, které je hned kousek vedle. Domácích terminálů je tu bohužel hned několik, z každého odlétá jiná společnost a je v tom trochu zmatek. Dopravu mezi jednotlivými terminály zajišťuje shuttle bus, ale na ten jsem čekal téměř 50 minut. Pak nás do autobusu naskládali i se zavazadly tři zaměstnanci a všechny si nás pak čtvrt hodiny sepisovali podle pasů. Přišlo mi, že se nechystáme na sousední terminál vzdálený jen 10 minut jízdy, ale někam do jugošky. Div, že nám nerozdali dotazník, jak jsme byli s jejich službami spokojeni (20PHP, 10 min). Vedle mne na sedadle seděla kapitánka María LaGuertová z Dextera. Můj spoj na Busuangu měl samozřejmě jako naschvál zpoždění, takže jsem se už viděl, jak první den na Filipínách hledám ubytování po tmě. Konečně jsme nastoupili do malého vrtuláku (odletová taxa 200PHP, letenka cca 1200CZK, 1 hod), ve kterém nám krásná Filipínka ukázala, jak si nasadit kyslíkovou masku. Sama si ji na svůj modelkovský obličej nasadila a krásně se nám v ní ze všech stran předvedla. S placatou konzervou na nose vypadala skutečně jako čuník, až mi ji bylo líto. Let vrtulí jsem raději zaspal a probral jsem se v momentě, když už jsem těsně u okénka na úrovni křídla zahlédl okolní zelené kopečky. Letiště je uprostřed ostrova, zřejmě jedině tady byla jediná trochu rovná louka. Dosedli jsme na dráhu a pěšky došli k malému letištnímu domečku. Za ním už čekal místní van směřující do Coron Town, do kterého jsem se natlačil (150PHP, 30 min) a po cestě jsem se se stejně nalisovaným sousedem bavil o tom, zda je problém najít v Coron Town ubytování.

Tip na ubytování v Coron Town

Můj odhad se mi splnil a do Coron Town jsme dojeli za tmy. Ve městě navíc svítilo pouliční světlo jen někde a ještě tak, aby se neřeklo. Otevřel jsem si průvodce s mapou a s tipy na ubytování a šel to postupně procházet. Nakonce jsem došel k Darayonan Lodge (jsou na Agoda.com), kde měli volné pokoje za 1200PHP a 1850PHP. Docela se mi tam líbilo a Village lodge&Cafe hned vedle také nebyl špatný. Podruhé bych ale stejně skončil v Sea Dive resort, protože tam byla největší koncetrace evropských turistů, kterých jinak byla jen hrstka, a mělo to tam atmosféru.

Co jsem v Coron Town zažil

Ještě tentýž večer jsem si koupil výlet na Coron Island (1500PHP) a následující ráno jsem už přešlapoval u bangky na nábřeží. Spolu se mnou na výlet jela ještě početná filipínská rodina. A tady to začalo, ohromně udiveně se mně ptali, jak to, že cestuji sám. A po celou dobu cesty po Palawanu se Filipínci divit nepřestali. Sice jsem byl v očích rodinky ze začátku podivín, ale pak jsme se skamarádili, div, že jsme si nevyměnili adresy. A na konci výletu mi dali na cestu místní kokosové dobroty zabalené v banánovém listě (bylo to zřejmě na mně vidět, že sladký kokos mi jede).

Coron Island

Coron Island je jediný krasový ostrov v souostroví Calamian. Nejdříve jsme zaparkovali v polootevřené laguně a přes kopeček jsme došli k sladkovodnímu jezeru Kayangan. Tady se člověku naskytne krásný pohled na krasové skály padající přímo do jezera, jen kdyby v jezeře neplavala stovka místňáků navlečených do oranžových záchranných vest. Připomínali topící se cestáře. Během dne jsme udělali několik šnorchlovacích přestávek a oběd si dali na pláži přímo pod skalou. Kromě ugrilované ryby jsem poprvé ochutnal grilované chobotničky a velkého kraba, který vypadal, jako by před chvíli přistál přímo z vesmíru. Odpoledne jsme dopluli k Twin Lagoon, u které měl místňák svůj slaměnný domeček. Na pěti metrech čtverečních tam choval i prase. Z jedné části laguny se dalo úzkou štěrbinou proplavat do druhé.

Coron Island - Twin lagoon

Coron Town byl na mne hlučný a tak jsem si zkoušel najít ubytování na okolních ostrovech. Jednoduché ubytování je na Banana island a Malcapuya island, ale oba ostrovy jsou docela daleko. Resort Sangat www.sangat.com.ph na stejnojmenném ostrově je zase krásný, ale drahý. Zajímavé ubytování je v Balinsasayaw resortu balinsasayawresort.wordpress.com, který je z Coron Town vidět. A tak jsem si večer ještě koupil další výlet po okolních ostrovech Malcapuya, Banana a Bulog Dos (1500PHP) s tím, že se nechám vysadit po cestě nebo skončím na Balinsasayaw.

Internet stál v Coron Town 20PHP na hodinu (9CZK) a obávám se, že tuto hranici už sotva někde překonám.

Coron Island

Elektřina jde ve městě od 18 do 24hod.

Večer jsem si zašel do baru vedlejšího resortu Village lodge&Cafe a dal si litr červeného koně. Sousední Filipínci trochu koukali, protože věděli, že toto pivo má přes 7 procent alkoholu a cucali proto třetinku. Láhev má na etiketě hlavu červeného koně a jeden kůň z basy se usmívá. Ten host, který tuto láhev dostane, se usmívá pak také, protože tato láhev je bonusová - má totiž 2x více alkoholu. Vedle seděla Filipínka, která měla krásné ruce a nádherně pěstěné nehty. V obličeji ale pěkná nebyla. S přibývajícími koňmi jsme začali kecat a já jsem záhy zjistil, že to je Filipínec. Na závěr jsem vyzkoušel ještě místní tmavé rumy Tanduay a pak jsem na všech koních odcválal do svého pokoje. Než jsem tam však došel, zapadl jsem do baru našeho resortu, kde byli ve stejné formě jako já ještě dva Filipínci a Švédka. Odpadl jsem první.