OSTROV MALCAPUYA
21.5. - 23.5. 2012, cestopis část II.
Proč jet na Malcapuyu
Původně jsem jel na ostrov v rámci jednodenního výletu s tím, že bych na Malcapuye vysedl, pokud by se mi tam líbilo. Nechtěl jsem zůstat v hlučném městě Coron Town a hledal jsem proto nějaké ubytování na ostrovech.
Jak jet na Malcapuyu
Na ostrov jsem tedy připlul v rámci jednodenního výletu po ostrovech Malcapuya, Banana a Bulog Dos (1500PHP). Během tohoto výletu se dalo zůstat na Banana, Malcapuye a případně bych se po cestě nazpět nechal zavést do Balinsasayaw resortu.
Tip na ubytování v Malcapuye
Když jsme na Malcapuyu připluli, zjistil jsem, že na pláži jsou 3 hodně jednoduché slaměné chatičky bez oken, bez palandy a bez vody (700PHP). Kromě těchto chatiček na ostrově už nic jiného není, jen za kopcem je pár příbytků místních. Ale při představě, že jednodenní návštěvníci za chvíli zmiznou zpět do Coron Town a ostrov bude jenom můj, rozhodl jsem se, že na ostrově zůstanu přes noc.
Co jsem na ostrově Malcapuya zažil
Když jsme připluli, bylo modro. Během chvíle se ochladilo o 10 stupňů a zvedl se ohromný vítr. V momentě byl nad námi černočerný mrak, začalo hřmít a spustila se ohromná průtrž. Utíkal jsem do vody, protože tohle jsem ještě nezažil. Okolo silně burácelo a provazce vody dopadaly na hladinu pod úhlem 45 stupňů, proti směru kapek se nešlo ani otočit. Déšť byl ledový, moře horké. Kapky odlamovaly kousky hladiny a s odrazem dopadaly zpět.
Malcapuya
Domluvil jsem si s místními nocleh a Filipínka mi do chatičky donesla na podlahu matraci, prostěradlo a moskytiéru. Protože na ostrově není žádný obchůdek, před odplutím naší lodičky jsem ještě zašel za mým boatmenem s prosbou, jestli mu nezbyla voda, že bych ji odkoupil. Věnoval mi 5litrovku a kousek toustového chleba.
Večerní hygiena byla trochu sparťanská: toaleta byla u úpatí kopce v čisté budce a sprcha se odbyla poléváním naběračkou ze sudu v přístřešku s pumpou kousek vedle. Stejné ubytování jsem měl i na Koh Rongu v Kambodži, takže mi to nevadilo, tam však WC a sud s vodou byli v chatičce. Tady jsem měl navíc větrák, ale generátor vyrábějící elektřinu místní vypnuli už po dvou hodinách v 8 večer.
Šel jsem se projít po pláži a užíval si dramatické západy Slunce. Byl jsem krásně úplně sám.
V noci jsem si pověsil moskytiéru, pracně jsem ji připevnil k matraci a snažil se usnout. Pět minut poté, co jsem usnul, jsem se musel znovu rozbalit a jít na WC. Jako naschvál. Jen co jsem vylezl z moskytiéry a rozsvítil baterku, uviděl jsem obrovského brouka, jak přede mnou zdrhá do škvíry v podlaze. No šlápnout bych na něj nechtěl. Nebo ještě aby on šlápl na mne. Zařekl jsem se, že už se podruh0 vymotávat z moskytiéry nebudu. Za další chvíli, co jsem zase usnul, mne vzbudil rachot myší, které mi vlezly nejen do chatky, ale přímo do batohu, kde mi hodovaly nad toastovým chlebem. Asi jim šmakovalo, protože mi tam nechali památku. Takže jsem se zase vysoukal, dal si pozor na brouka a dovřel jsem batoh. V noci byly bouřky a ráno jsem byl bez snídaně.
Malcapuya
Ráno jsme si šel zaplavat sám do moře a popálila mne potvora medůza. Pak jsem houkl na místňáka a za 200PHP jsme pluli na lodičce šnorchlovat. Ukazoval mi obrovské lastury, ve kterých na Botticelliho obraze stála Venuše. Varoval mne, abych tam nestrkal ruku, nohu nebo něco jiného, jinak bych o to přišel. Kus vedle zase bylo celé pole bez jakýchkoliv korálů, protože místní chudí rybáři před dvaceti lety praktikovali rybolov pomocí dynamitu nebo kyanidu. Dnes je sice tato praxe zakázaná, ale korály se jen velice pomalu oživují.
Šel jsem nenápadně okouknout mé sousedy na druhé straně kopce. Místní žili v jednoduché chatičce s verandou. Jedna strana verandičky sloužila jako kuchyň, kde na černém uhlí páleného z mangrovníkového dřeva máma připravovala jídlo, a druhá strana verandičky sloužila jako obývák. Jediná místnost 3x2 metry byla ložnice.
Místní na Malcapuye
Přes den přijeli oranžoví výletníci v bangkách a s jedním z boatmanů jsem si za 500PHP domluvil odpolední odvoz do Coron Town. Ale nechtělo se mi. Proto jsem řekl místňákovi, se kterým jsem ráno šnorchloval, že bych zůstal ještě jednu noc, ale že už nemám nic na jídlo a navíc se potřebuji dostat do Coron Town kvůli trajektu do El Nida už ráno. "To není problém" a nastoupili jsme na úzkou bangku a dal mi do ruky pádlo. Pádlovali jsme půl hodiny přes moře na sousední ostrov, pak jsme vyskočili a šli po břehu kolem mangrovníků. V místě, kde bych to nečekal, jsme našli chatrné domečky na dřevěných kůlech. Určitě jsem tam byl první turista. S tátou devíti dětí jsme se domluvili, že mne za 1500PHP vyzvedne se svou motorovou lodičkou v 7 ráno a do Coron Town zaveze. Pro jeho děti jsem byl atrakce a ony pro mne taky a tak jsem je vyfotil.
Ostrovní děti
Pak jsme se vrátili k lodičce a pádlovali na další ostrov, kde jsme zase objevili jiné místňáky, kteří prodávali čerstvě chycené ryby. Např. kilo výtečného red snapperu stálo 50PHP! Nakoupili jsme ještě rýži a místní pálenku, která byla také skoro zdarma, a pádlovali jsme zpět. Večer jsme na pláži položili mezi dva kameny malý rošt, v kotlíku uvařili rýži a ugrilovali ryby. Nejlepší ryba v životě.
Na nákupech
