PORT BARTON
27.5. - 30.5. 2012, cestopis část IV.
Proč jet do Port Bartonu
El Nido je sice krásné, ale docela turisticky rušné místo. Proto jsem se těšil na změnu a naplánoval jsem zastávku v Port Bartonu. Udělal jsem dobře a kdybych býval tušil, jaký klid a pohoda v této vesnici bude, vyšetřil bych 2 dny navíc a navštívil bych i sousední vesnici San Vincente, kde se nachází 14kilometrová pláž.
Jak jet do Port Bartonu
V Boutique & Art Cafe v El Nidu jsem si koupil lístek na van směřující do Puerto Princessa (6 hod) s tím, že se nechám vyložit za městem Roxas na křižovatce na Port Barton (450PHP, 3 hod, dnes možná rezervace přes 12go.asia). Dobrá polovina cesty je jen po prašné silnici bez asfaltového povrchu. Řidiči to ale vůbec nevadilo, řítil se hlava nehlava. Po cestě jsme udělali čurací zastávku a já se zaposlouchal do měkké angličtiny turistů, kteří nadšeně konverzovali s Filipíncem. "Nejste z České republiky?" zkusil jsem. "Jooo jsme" a už jsme si povídali v češtině. Mladý sympatický pár cestoval po celých Filipínách a já byl první Čech, kterého potkali - a zkazil jsem jim tak dojem jedinečnosti. Odpověděl jsem jim, že budu určitě i poslední, ať se nebojí. Povídali jsme si tak urputně, že jsem si nevšiml, že si těsně za mnou sedl pejsek na bobek a já mu nechtěně stoupl na nohu. Strašně zaúpěl a já se na oplátku strašně lekl. Po chvíli jsme se rozloučili, oni pokračovali do El Nida a já na opačnou stranu. Za Roxas jsem na křižovatce vystoupil a zeptal se řidiče, jak tu asi budu dlouho čekat na jeepney, které do Port Bartonu jede z Roxas. Odvětil, že asi tak dvě hodiny. Čekat se mi nechtělo a tak jsem se šel zeptat lidí stojících u stánku s občerstvením, zda by mne někdo do vesnice nevzal na motorce. Kupodivu se jeden našel a tak jsme za chvíli spolu ujížděli prašnou cestou a míjeli buvoly a rýžová políčka (300PHP, 20km, 1 hod).
Tip na ubytování v Port Bartonu
Palawan Greenviews Resort www.palawandg.clara.net jsem si našel V El Nidu na internetu a z Boutique & Art Cafe jsem si tam nechal zavolat (1250PHP).
Co jsem v Port Bartonu zažil
Sesedl jsem z motorky a došel na pláž. Nikde nikdo, žádný turista ani místní... super. Bylo nádherné modré počasí jen s pár mraky Barta Simpsona.
Port Barton
Došel jsem do resortu a objednal si oběd. Zeptal jsem se Filipínky, zda se ve vesnici náhodou neprovozují kohoutí zápasy, že jsem po cestě viděl cedule nabízející prodej bojovných kohoutů. Řekla mi, že jo, že v neděli. Nevěděl jsem, co je za den, zda neděle nebo čtvrtek, a tak dodala, že zrovna dnes je neděle. Tak jsem oběd zase zrušil a nechal se dovést na místo činu. Na Filipínách jsou zápasy legální, dávají se i v televizi. V Port Bartonu se provozují ve stínu stromů, nebyla tu žádná aréna s tisícem řvoucích sázejících jako na Bali, ale napětí ve vzduchu tu bylo cítit také. Vsadil jsem si 300PHP na kohouta pána ve žlutém tričku, protože tento pán měl o hodně přísnější výraz v obličeji než jeho protivník. Jeden místňák mi ale důvěrně poradil, abych sázku otočil a já ho tedy poslechl. No a samo, že jsem prohrál.
Kohoutí zápasy
V noci mne i tady budili myši, kterým ve střeše něco nármaně chutnalo. Vrčel jsem na ně jak na psa, ale nepomáhalo to.
Každý večer jsem chodil do Jambalaye na milkšejky (140PHP) a piňacolady (150PHP), protože tady je dělali úžasné a poctivé - i led vyráběli z balené vody. S kočičkou jsem koukal na západy Slunce. Jeden večer se oranžová rozlila po celém nebi a západ byl tak neskutečný.
Místní děti
S místňákem jsem se domluvil na výletě po okolních ostrovech (1250PHP). Po cestě jsme šnorchlovali a na jednom místě jsem objevil dvě želvy. Jedné z nich jsem nevadil a tak jsme plavali těsně vedle sebe, téměř jsem se jí mohl dotknout. Na Paradise Island jsme grilovali ryby a po chvíli tam doplul i německý vlastník resortu ze San Vincente. Poradil mi, abych ostrov obeplaval, že není tak velký, že na druhé straně jsou často vidět manty. Tak jsem nasadil šnorchl a šel do toho. Ostrov ale velký byl - na opačný konec jsem doplaval až za půl hodiny. Narazil jsem tam však na želvu, která zrovna obědvala. Vůbec mne neviděla a jen si cosi spokojeně uždibovala z korálu. V jedné chvíli zvedla hlavu k hladině a v jejích očích bylo možné spatřit upřímný úlek a zděšení a s nastupujícím infarktem vystřelila jako z praku pryč do hlubin.
Paradise Island
S mým místňákem jsme se domluvili, že si další ráno dáme sraz na pláži už v 6 ráno a od rybářů nakoupíme ryby (100PHP) a poplujeme do mangrovů (600PHP) pozorovat hady a ptáky. Mangrovy byly opravdu husté, vzrostlé a propletené - skrz tento les by neměl šanci projít ani Rambo. Na hady jsme při pádlování dávali pozor, protože spali ve větvích jen kousek nad našimi hlavami.
V mangrovech
Výlet jsme zakončili na White beach, na které má jeden filipínský vlastník postavený soukromý resort, a ugrilovali jsme si tady ryby. Po obědě jsme se rozloučili, protože se mi tu líbilo a nechtělo se mi ještě zpátky do vesnice. Přešel jsem na sousední pláž, která byla ještě pěknější, s palmovým hájem a s pasoucí se krávou a teletem. Večer jsem šel zpátky do vesnice po polní cestě a pozoroval jsem zelenou okolní stěnu přiléhající jungle.
White Sand Beach
