LUANG NAMTHA - NP NAM HA
26.3. - 29.3. 2015, cestopis část II.
Proč jet do Luang Namtha
Severní část Laosu je ideální pro ekotreking. Poblíž Luang Namtha se nachází národní park Nam Ha a místní cestovky zde nabízejí treky s přespáním v jedné z horských vesnic. Ti, kteří chtějí strávit v přírodě ještě více času, mohou dále pokračovat do vzdálenějšího Phongsali, které je na ekotreky také vyhlášené.
Jak jet do Luang Namtha
Autobus vyjíždějící z Huay Xai měl projet vesnicí Ban don Chai zhruba ve dvě odpoledne. Zatímco já jsem číhal, chlapna spala. Něco na ní lezlo. Když jsem po druhé hodině objevil na třetí hodině podezřelý autobus, chlapnu jsem vzbudil, bus stopl a společně jsme se nasoukali dovnitř. Autobus byl velký jako trabant a pravděpodobně byl vyroben ještě za dob Francouzů. Někdy člověk nechápe, kolik lidí se může vejít do miniaturního prostoru: chlapna sice seděla na sedátku, ale já seděl celou dobu na motoru, který byl horký. A místní seděli i v uličce na malinkých sesličkách. Po dvou a půl hodinách a sto kilometrech jsme dojeli do Luang Namtha (50LAK). S chlapnou jsem se rozloučil a songathewem (20LAK) jsem pokračoval do centra a pak došel do Tai Dam geusthouse, kde jsem měl ubytování.
Tip na ubytování v Luang Namtha
Opět jsem si v rámci přípravy provedl výběr ubytování a jako nejlepší mi vyšlo Taidam guesthouse (je na Agoda.com, 10 USD). Nachází se mimo rušné ulice a nabízí malé chatičky s výhledem na hory, rybníky a rýžová pole.
Výhled z Taidam GH
Co jsem v NP Nam Ha zažil
Když jsem se ubytoval, šel jsem vybrat nové kipy (tentokrát se správnými nulami), v cestovce jsem si koupil lístek na autobus do mé další zastávky v Nong Khiaw a šel hledat na další dva dny nějaký výlet. Prošel jsem si snad všechny cestovky a porovnával jejich nabídky a ceny. Ceny byly vesměs všude stejné, v dolarech a hodně vysoké. Dvoudenní výlet pro dva s průvodcem stál cca 120USD/os. Při větším počtu účastníků cena klesá, ale papírově nepadá pod 90USD při čtyřech účastnících. Potíž byla v tom, že bylo po turistické sezóně a cestovky zely prázdnotou. Nakonec jsem se domluvil na návštěvě Akha village hluboko v národním parku za 110USD s tím, že jsem druhý přihlášený. Zaplatil jsem zálohu a šel na drahou laoskou pizzu (80LAK).
Následující ráno mi vykuk z mé cestovky řekl, že do Akha vesnice jít nemůžeme, protože celou noc pršelo a že půjdeme do vesnice kmene Lanten. Slevil 10USD a poslal mne do sousední cestovky. Považoval jsem to za debilní výmluvu a dotyčného jsem ještě chvíli zkoušel. Jenže pokud jsem chtěl na dva dny vypadnout, nic jiného mi nezbývalo. Do sousední cestovky jsem přišel notně nabroušený a hned při vstupu jsem se ostatních zeptal, kolik za ten výlet zaplatili. Když mi řekli, že o 50 USD míň, šel jsem svého vykuka chytnout pod krk. 50USD mi raději vrátil a rozdíl dorovnal. Takže ponaučení zní: místní cestovky jsou spolčeni do kartelu, turisty si přehazují, a reálná cena je 50USD při čtyřech účastnících. Renomovaná agentura je snad jen Green Discovery.
Po cestě do vesnice kmene Lanten
Vyjeli jsme tedy na návštěvu vesnice kmene Lanten. Společně se mnou jel Ital, německý ajťák Johny s vyholenou punk hlavou a Němka Maria. Oba byli ze Stuttgartu, potkali se až v Thajsku a od té doby jeli spolu. Náklady na cestování snižovali tak, že spolu sdíleli guesthousy... Nejdříve jsme se za městem stavili na tržnici a nakoupili proviant na cestu. Tržnice nabízela všechno možné, mne nejvíce zaujaly nejnovější smartphony všech značek včetně nenakousnutého jablka, vše do 100USD. Holt jsme byli u čínských hranic… Pickupem jsme pokračovali dále do národního parku a pak se vydali na šestihodinový trek. Po třech hodinách jsme udělali u malého vodopádu přestávku, na zem jsme položili několik velkých banánových listů a na něj položili porce lepkavé rýže s různými druhy vařené zeleniny. Do vesnice kmene Lanten jsme došli pozdě odpoledne. Nejdříve jsme museli před vesnicí počkat, až přijde starosta. Ten na prašné cestě rozdělal oheň a my ho museli překročit, abychom se zbavili všech zlých duchů. Pak jsme se přivítali a vešli dál.
vesnice kmene Lanten
Vesnice byla hodně rustikální, většina domů měla jen ratanové / bambusové průsvitné stěny, slaměné střechy a hliněnou podlahu. Kromě domečku na spaní měli vesničané domeček, ve kterém na otevřeném ohni vařili, a nechyběla WC budka. Voda ve vesnici netekla, všichni se chodili umývat do řeky. Elektřinu kupodivu už měli, zavedli jim ji předminulý rok. Kmen Lantan pochází z jižní Číny, má své písmo i jazyk a lidé jsou animisté. Většina vesničanů byla oblečena do modrého úboru, vdané ženy měly vlasy stažené do drdolu a nosily děti v závěsu na zádech.
Vesnice kmene Lanten
My se ubytovali u starosty a šli si sednout před kiosek, kde prodávali BeerLao. Punk ajťák Johny po cestě do vesnice našel dutý bambus, který byl upravený jako vodní dýmka, takže to s Italem museli u piva vyzkoušet. Já s tím už měl zkušenosti, tak jsem věděl, že do toho nejdu. Taky že jo, místní jim do toho nacpali tabák a chlapům to málem urvalo plíce i s hlavou. Dali jsme si i druhé pivo a koukali na dění okolo nás: kolem po prašné cestě pobíhali volně psi i prasata, děcka se snažila uvést klacíkem do pohybu plášť od kola, chlapi posedávali u táboráku a kouřili jakýsi čibuk. Pochvíli si nás děcka oblíbila, dotáhla učebnice angličtiny a my jim předříkávali výslovnost.
Video: S dětmi
Když byl čas na večeři, šli jsme do kuchyňového domečku zkontrolovat našeho průvodce, co nám na otevřeném ohni vaří. Na večeři byla jak jinak než lepkavá rýže a vařená zelenina. Když jsme dojedli, přišel za námi táta starosty a pozval nás k němu domů na jeho večeři. My jsme byli nacpaní, ale odmítnout jsme nemohli. Tak jsme si dali další chod, tentokrát k lepkavé rýži byly pálivé říční krevetky s brouky. Alespoň myslím, že to byly krevetky, brouky jsem poznal. Bylo to od něho pěkné, ale radši jsme to pak zalili dalším Beerlaem.
Doma u místních
Když se setmělo, šli jsme si rozdělat moskytiéry na spaní. Bydleli jsme u pana starosty doma – zatímco jeho rodina měla ustláno v malinké ložničce za ratanovými stěnami, my čtyři jsme nocovali na dlouhé dřevěné palandě v hlavní místnosti. Místní se Marie ptali, zda patří k Johnovi, a když odpověděla, že ne, tak ji chtěli ubytovat jinde. Tak hned řekla, že se spletla, že patří, spát někde sama nechtěla. Dlouho jsme nemohli usnout, protože hned za tenkou stěnou mělo svůj příbytek prase a to chrochtalo dlouho do noci. Když už jsme usnuli, tak nás zase ve čtyři ráno vzbudili kohouti, protože řvali jak blázni jeden přes druhého.
Ve vesnici
Po snídani jsme se rozloučili a vydali se na další šestihodinový pochod. Bylo horko a tentokrát to bylo navíc hodně nahoru a dolů. Během cesty jsme se bavili o psech na jídelním lístku. No a dozvěděli jsme se, že ve vesnici, kde jsme měli možnost pobýt jeden den, psy běžně jedí. Tak jsem si zavzpomínal na ta roztomilá štěňátka, co jsem ve vesnici hladil. Prý je možné objednat si psí maso přímo i v restauraci v Luang Namtha, stojí to 40 kipů. Místní jedí psí maso hlavně v zimě, protože se člověku po něm zvýší tělesná teplota. Takže z toho vyplývá, že pokud se někomu po obědě udělá horko, může to znamenat, že mu kuchař do jídla místo kuřete strčil kus psa. Po cestě jsme ještě vyplašili místního lovce s puškou ze starověku a já se zamotal do pavoučí sítě. Když jsem se odmotal, koukal jsem, kde ten pavouk zůstal viset, jestli na zbytku té sítě nebo je ještě někde na mě. Naštěstí byl na síti, ale když jsem se na něho podíval blíž, tak jsem se úplně lekl, protože z něho trčely obrovské rohy. Jako kdyby k němu vůbec nepatřily. No měl jsem kliku (gasteracantha arcuata). Nakonec jsme vyšli z lesa mezi políčka farmářů, ukazovali si na horizontu, kde je Čína, a než pro nás přijelo auto, stihli jsme se vykoupat s místními dětmi v řece.
