CESTOPIS MAROKO - Cesta do země z pohádek tisíce a jedné noci

*** Než se začteš do tohoto cestopisu, projdi si Itinerář cesty do Maroka a Rady na cestu do Maroka. Pokud v cestopise uvádím ceny, pak jsou z doby, kdy jsem cestu uskutečnil. ***

Maroko má bohatou historii. Po pádu Kartága v roce 146 př. n.l. získali v této části země vliv Římané a správním městem provincie Mauretania Tingitana se v roce 42 n.l. stal Volubilis. V 7. století do země přišli Arabové a Moulay Idriss I založil v roce 788 první státní muslimský útvar. Postupně v zemi vládly dynastie Almohadů, Merínovcú, Ouatsiddů, Saádovců a Alouitů.

FES

13.10. – 15.10. 2018, cestopis část I.

Proč do Fesu jet

Fes je střediskem arabsko islámské kultury. Historické jádro Fes el Bali bylo založeno již v 9. století a od té doby se tu jakoby zastavil čas. V Medině žije stále přes půl miliónů lidí, je celá obehnána zdmi a je prošpikována deseti tisíci uliček. Ty jsou tak úzké, že se jimi nedá projet auty a veškerý náklad je přenášen na oslích. Nachází se tu 320 mešit a bezpočet medres, paláců, hammámů a obchůdků.

V dosahu Fesu se nachází Meknes a Volubilis. Já jsem tato místa navštívil již během své první cesty do Maroka, proto jsem je tentokrát vynechal. Ale protože rozhodně stojí za návštěvu, doporučuji si pobyt ve Fesu prodloužit.

Meknes byl přestavěn v 17. století vládcem Moulayem Ismailem na nejmocnější město Severní Afriky. Meknes dodnes obepínají v délce 40 kilometrů mohutné hradby a do města se vjíždí největší bránou Maghrebu Bab El Mansour. Uvnitř se nachází prostorné náměstí Place El Hédim, palácová čtvrť Moulaye Ismaila a stará Medina.

Volubilis byl v římských dobách (42 – 285 n.l.) hlavním městem provincie Mauretánia Tingatana. Ve Volubilisu je mnoho zachovalých částí budov a jedinečné jsou mozaikové podlahy, které i po staletích hrají všemi barvami. A nedaleko Voulubilisu se nachází svaté městečko Moulay Idriss.

Jak cestovat do Fesu

Letenky jsem si na svůj termín napasoval přes Kiwi.com a výsledkem byl let s Ryanair s přestupem v Barceloně. Přiznám se, že s nízkonákladovkami létám jen se sebezapřením. Nevadí mi, že létají v divných hodinách a přistávají pět kilometrů od gejtu, ale vadí mi jejich cenová politika... Říkají si low cost, ale cestující si stejně většinou musí připlatit i za příruční zavazadlo, za místenku (když chce sedět ve dvojici) a když ho chytne hlad, tak i za rohlík. Ještě že dávají alespoň tu trochu vody zdarma.

Z Prahy jsme odlétali v sobotu ve dvě odpoledne a ve Fesu jsme přistáli před devátou večer. V příletové hale bylo liduprázdno, všechny stánky, kanceláře a směnárny byly zavřené. Jediná směnárna, která byl otevřená, měnila peníze ve velmi nepříznivém kurzu. Náš Hertz už měl taky padla. Říkal jsem si, že přece není možné, aby mi přes Rentalcars.com půjčili auto s tím, že mi ho nakonec nepůjčí. A tak jsem se vydal hledat autopůjčovnu do tmy před letiště. A sláva, jednu jsem na parkovišti nakonec našel. Záhy mi však klučina sdělil, že hledám dobře, ale na špatném místě, že on Hertz není, a že mám jít na opačnou stranu. Na opačné straně parkoviště jsem úspěšný byl, objednaného Dustera jsem dostal a podle maps.me jsem se vydal do víru marockých silnic. Potřeboval jsem dojet do Fesu na parkoviště Oued Zhoun, které se nacházelo u vchodu do mediny a bylo našemu ubytování nejblíže. Než jsme tam však dojeli, dostal jsem po cestě málem několik infarktů, protože brzdy místo brždění jen žalostně úpěly a skřípaly. Vážně jsem zvažoval, jestli se nemám otočit, auto reklamovat a celé martýrium na letišti absolvovat znova. Nakonec jsem to vzdal s tím, že to může být jen prach v brzdových destičkách, že se to určitě rozbrzdí a že ten Vysoký Atlas, co nás v příštích dnech čeká, není až tak vysoký a sjedeme ho bezpečně.

Parkoviště jsem našel, ale protože bylo už pozdě a ve Fesu jsem už jednou byl, věděl jsem, že pokud je tma na parkovišti, tak uvnitř mediny v úzkých uličkách je tma daleko tmavší. A tak jsem do ubytování zavolal a řekl jim, ať si pro nás laskavě přijdou. A udělal jsem dobře, procházet se v medině uprostřed noci bylo i s doprovodem trochu dobrodrůžo.

Tip na ubytování ve Fesu

Ubytování jsme zvolili v samotné medině v jednom z mnoha riádů v Riad Fes Kettani. Riády jsou honosné domy s vnitřním atriem ve vnitrobloku. V současnosti mnoho riádů prochází náročnou rekonstrukcí a slouží jako ubytování návštěvníkům města.

Co jsem ve Fezu zažil

Ráno jsme si prohlédli náš riád, po schodech vystoupali na střechu a rozhlédli se na Fes. Nad tisíci plochými střechami vyčnívaly minarety a z nich zrovna desítky muezzinů svolávali věřící k ranní modlitbě.

Po snídani jsme se vydali do spletitých uliček mediny. Když jsem tu byl poprvé, měl jsem pocit, že se tu bez průvodce ztratím do pěti minut. Dnes jsem koukl do chytrých aplikací ve smartphonu a snažil se dostat ke koželužně Chouwara, která byla kousek od našeho hotelu u náměstí Seffarine. Dali nám mátu a doufali, že se zdržíme v jejich obchůdku s koženým zbožím a minimálně vystavenou polovinu vykoupíme. Pravda je, že Chouwara se mi tolik nelíbila jako koželužna Sidi Moussa, kterou si pamatuji z poslední návštěvy, a tak jsme mátu dopili a v obchodě nic nekoupili.

Fes El Bali

Pokračovali jsme úzkými uličkami směrem ke Kairuánské mešitě, která je jedna z nejstarších univerzit na světě. Ta byla založena v roce 862, vejde se do ní dvacet tisíc věřících a dodnes se v ní určují muslimské svátky a načasování ramadánu v zemi. Mešita se nachází v tak hustě zastavěné čtvrti, že jsem jen odhadoval, že jsem poblíž. Nemuslimům je vstup zakázán.

Od mešity jsme se propletli k Mauzoleu Moulaye Idrisse II, zakladatele Fesu, a syna Idrisse I., zakladatele první marocké dynastie. V jednom místě uličku přehrazovala dřevěná závora, která v minulosti určovala hranici posvátného území, za kterou nemuslimové již vstoupit nemohli. I tato svatyně je pro nemuslimy nepřístupná.

Mauzoleum Moulaye Idrisse II.

Tady se na nás nalepil místní filuta, který nám chtěl dělat průvodce. Trvalo mi dobrých patnáct minut, než jsem mu vysvětlil, že s námi ztrácí čas, že nic nekoupíme a že chceme být sami.

Od svatyně je to jen kousek na náměstí Nejjarine, na které stojí krásná fontána, v blízkosti se nachází Muzeum dřevořezby a souk Nejjarine s truhlářskými výrobky. Tady se mi vybavili vzpomínky z poslední návštěvy Fesu a kupodivu jsem i našel vchod do koželužen Sidi Moussa, který se nachází vlevo od kašny.

Place en Nejjarine

Alespoň v mých očích Sidi Moussa je místo, kde člověk nasaje středověkou atmosféru koželužen nejvíce a na pár minut tu zůstane ohromen. Dělníci namáčejí kůže v různobarevných kádích, sami se v nich brodí a pak kůže suší na okolních střechách. A protože při postupu zpracování kůží používají holubí trus, dobře to tam i voní.

Koželužny Sidi Moussa

Zpátky na "truhlářském" náměstí Nejjarine poznal jeden místní šikula, že Šárka už padá hlady a tak ji naočkoval, že poblíž je restaurace jeho babičky a že nás tam zavede. Babičku jsme v restauraci neviděli, zato tam byl z terasy krásný výhled na Fes a větší účet. A při obědě se opět rozezněly hlasy desítek muezzinů… P.S. Kdo se chce najíst levně, může využít jednu z pouličních restaurací, kde se ceny pohybují okolo 80 Dirhamů.

Po obědě jsme pokračovali směrem k bráně Bab Boulejoud. Vstup do Mediny umožňují čtyři brány a Bab Boujeloud se považuje za tu hlavní. Navíc spojuje starou část Mediny Fes El Bali s tou o trochu novější Fes El Jedid, ve které se nachází královský palác.

Bab Boujeloud

Když se člověk vymotá ze spletitých úzkých uliček Fes El Bali před bránu Bab Boujeloud, rozprostře se před ním naopak velké prostranství a mohutné opevnění. Podél veřejného parku Jnane S´bile a přes židovskou čtvrť jsme došli ke královskému paláci Dar el Makhzen. Ten je pro veřejnost uzavřený a tak stejně jako posledně jsme se vyfotili jen u jeho impozantních zlatých bran.

Dar el Makhzen

Zpátky do hotelu jsme se vraceli přes Fes El Bali trochu jinou trasou tak, abychom navštívili Medresu Bou Inania. Ta byla postavena ve 14. století, představuje jednu z nejkrásnějších merenidských památek, a výjimečně umožňuje vstup i nemuslimům... tedy pokud zrovna neprobíhají modlitby.

Fes El Bali

Než jsme došli do našeho riadu, proplétali jsme se souky, nahlédli do tkalcovské dílny, koukli na pekaře, litovali jsme živé slepice u řezníka a pravidelně se vyhýbali oslům.