MERZOUGA - ERG CHEBBI
15.10. - 17.10. 2018, cestopis část II.
Proč jet do Erg Chebbi
Pouštní duny v Erg Chebbi byly jedním z hlavních důvodů, proč jsem se do Maroka vrátil. Jedná se o 28km dlouhý pás dun, jejichž zlaté hory se vzpínají do 150 metrové výšky. Jsou jednoduše dosažitelné, nachází se jen pár kilometrů za pouštní oázou Merzouga u alžírských hranic.
Jak jet do Erg Chebbi
Před šestou ráno nás opět vzbudili muezzíni a už v půl sedmé jsme se ve tmě snažili proplést úzkými uličkami ven z Mediny a najít parkoviště s našim autem. Ačkoliv byly tmavé uličky liduprázdné, za jedním rohem jsme narazili na popelářského oslíka a za druhým nás překvapil mladík, který se nabídl, že nám východ ukáže. Na parkovišti jsem zaplatil 40 dirhamů za parkování a vyrazili jsme na cestu. Před námi byla 480 km dlouhá trasa do Merzougy s přejezdem Středního Atlasu.
Po cestě jsme minuli městečko Infrane, které spíše připomínalo luxusní horské středisko někde ve Francii, než město marocké provincie. Kilometry ubíhaly a postupem času hustý provoz aut vystřídal na silnici řídký provoz koz a velbloudů. Jeli jsme po náhorní plošině ve výšce dvou kilometrů a rovné silnice mi připomínaly opuštěnou jízdu americkými pouštěmi. V jednu chvíli se na silnici objevili policisté a kupodivu pokutovali auto až za mnou. Po hodině jízdy se situace opakovala s tím, že pokutovali auto přede mnou. Měl jsem škodolibou radost, ale ta mi bohužel nevydržela moc dlouho. Jen co jsem sjel Střední Atlas, tentokrát policisté zastavili mne s tím, že v horách byla magická značka omezující rychlost na 60km v hodině. Nebudu na sebe prozrazovat, kolik mi ukázali mou rychlost, ale prozradím, že mne to stálo 400 Dirhamů… skvělé…
Projížděli jsme palmáriemi v údolí Ziz, míjeli jsme první hliněné ksary, kasby a růžová města, a před námi se objevila rovná poušť. Než jsme dojeli do Erfoudu, narazil jsem na čtvrtou policejní kontrolu, která mi ukázala překročení rychlosti o 7 km v hodině. Další pokuta se mi už fakt platit nechtěla, proto jsem uplatnil veškeré své charisma a pokutě se nakonec vyhnul. Tolik kontrol snad není ani v Chorvatsku…
V Merzouze jsme museli být ve čtyři hodiny odpoledne v Coffee Restaurant Merzouga a ve čtyři jsme tam byli, musím se pochválit. Dostali jsme čaj, naložili nás do džípu a vyrazili jsme do dun vstříc našemu kempu. (Kdo se zdrží jen jednu noc, může do kempu plout na velbloudu, při západu Slunce je to životní zážitek). Řidič určitě už v dunách někdy jel, protože já bych se na špičkách písečných jazyků určitě překlopil...
Cestou po pouštních dunách
Tip na ubytování v Erg Chebbi
Provedli jsme průzkum minimálně třiceti pouštních kempů v Erg Chebbi a nakonec si zvolili ubytování v Golden Camp (nepřijímají platební karty). Kemp tvoří prostorné stany umístěnými mezi dunami, stanová jídelna (v ceně je polopenze) a tábořiště, kde místní po setmění vyhrávají u ohně na bubny.
Golden Camp Merzouga
Co jsem v Erg Chebbi zažil
Protože jsme do kempu dorazili džípem, byli jsme tam první. A protože jsme byli první, užili jsme si ticho a šli se projít po dunách. Nakonec velbloudí karavana zbývajících hostů v podvečer dorazila, následovala společná večeře a nakonec i bubínky u táborového ohně pod pouštním nebem plných hvězd.
Karavana v Erg Chebbi
Následující ráno jsme před snídani šli chytit vycházející Slunce nad zlatými dunami a po ní jsme si šli znovu užít tu nádhernou scenérii žlutých kopců.
Erg Chebbi
Před polednem jsme vyrazili na výlet, který jsme si domluvili v kempu (40 Euro). Odjeli jsme džípem přes pouštní hory k nomádům, kteří tábořili nedaleko. Těm jsem trochu zazáviděl… Chlap - hlava rodiny - měl tři manželky, každá měla svůj vlastní stan a manželova povinnost byla každou noc se stěhovat z jednoho stanu do druhého. Tyto nomádské rodiny lemovaly koryto vyschlé řeky, vodu čerpaly ze studen, a když jim došla, přemístili se dál.
Nomádi v Erg Chebbi
Pak jsme džípem uháněli po vyprahlé poušti, minuli jsme stádo velbloudů, které se libovolně loudalo stejně jako u nás stádo krav, a zastavili jsme na kopci, který byl celý pokryt zkamenělinami fosílií. Zkamenělou želvu jsem doposud ještě neviděl. Naše cesta pokračovala návštěvou daru, kde jsme povinně shlédli hudební představení černých Afričanů a jak jinak, cestu jsme zakončili v místním merzougském obchodě. Tady mne zaujalo jen to, že majitel měl u dveří opřené lyže.
Erg Chebbi
Na večer jsme si domluvili projížďku na velbloudu, abychom si užili západ Slunce (25 Euro). Už jsem něco pocestoval, ale vidět zapadat Slunce nad zlatými dunami pouště byl pro mne jedinečným zážitkem. Ani mi nevadilo, že se kolem potulovala hejna karavan s nově příchozími turisty a že vrcholky ostatních kopců byly obsypané stejně fascinovanými nadšenci.
Erg Chebbi
Po večeři jsme se opět sesedli k táboráku a nechali se unést rytmem deseti berberských bubnů.
