MARAKÉŠ
19.10. - 22.10. 2018, cestopis část VI.
Proč jet do Marakéše
Městu se říká červenozelená perla jihu, protože je obklopeno červenou půdou a zelenými palmovými háji. A v dáli se přitom rýsují zasněžené hory Vysokého Atlasu. Marrákeš je druhé nejstarší makhzénské město sultánů, ve kterém dnes žije tři čtvrtě miliónů lidí. Bylo založeno v 11. století za vlády Almoravidů a tak není divu, že se v něm nachází množství památek a starobylá, hradbami obehnaná Medina. Mezi hlavní památky patří Saádovské hrobky, mešita Koutoubia, palác Bahia a El Badia, medresa Ben Youssefa a městu dominuje úchvatné náměstí Jemaa El Fna.
Jak jet do Marakéše
Do Marakéše vede z Ait Ben Haddou k průsmyku Tizi n'Tichka (2 260m.n.m.) hlavní silnice, my jsme však zvolili pomalejší, zato malebnější silnici, která vedla přes kasbah Telouet. Po cestě jsme potkali jen pár motorkářů, kteří se společně s námi kochali výhledy na malebné vesnice a úrodná zelená údolí.
Cestou k průsmyku přes Telouet
Po cestě jsme se zastavili v hlavním sídle místních vládců Glaouiů v Telouetu (1,5 hod, 80km, vstup 20 Dirhamů). To představuje dnes již opuštěný kasbah, který se - ačkoliv byl opuštěný teprve nedávno v roce 1956 - pomalu rozpadá. Přesto je stále možné shlédnout jeho vnitřní prostory, které umožní představit si bohatství a moc slavného rodu. Procházeli jsme se velkými chodbami, salónky vykládanými mozaikou a slavnostními sály se štukováním a vyřezávanými stropy.
Telouet
V průsmyku Tizi n'Tichka jsme se na chvíli zastavili, ale byla tam taková zima a tak otravný místňák, že jsme se dlouho nezdrželi. Cestou z průsmyku už byla krajina nudná, silnice klikatá a řidiči pomalí. Nedalo se předjíždět a tak jsem trpěl v koloně a tiše nadával. To nejlepší mne však čekalo přímo v Marakéši. Musel jsem totiž najít naše ubytování a jezdit v Medině jednosměrnými úzkými uličkami plných lidí, aut, motocyků, kol a oslů je fakt chuťovka. Nakonec jsem to vzdal, auto zaparkoval, kde jsem nesměl a do našeho hotelu se snažil dojít pěšky. S recepčním jsme nakonec auto jeli přeparkovat na veřejné parkoviště, kde ve velkém chaosu si kdosi ode mne vzal klíče a 100 Dirhamů, ale bylo mi to už jedno (celkem 180km, 4 hod).
Tip na ubytování v Marakéši
Ubytování jsem rezervoval přímo v Medině v nádherně zrekonstruovaném riadu Riad Melhoun & Spa. Ve vnitřním atriu byl malý bazének a ze střechy byl pěkný výhled do okolí.
Co jsem v Marakéš zažil
Jen co jsme se ubytovali, úzkými uličkami Mediny jsme došli na náměstí El Fna - Shromáždění mrtvých. Zvláštní jméno napovídá, že tu v minulosti muselo být obzvlášť rušno - na kůly se tu totiž napichovaly hlavy vzdorných poddaných. Dnes se tu po setmění sejdou davy lidí a náměstí je plné stánků, obchodníčků, kejklířů, zaklínačů hadů a tatérů henou. Odevšad se tu line kouř a vůně z připravovaných jídel a kakofonie z různých hudebních nástrojů. My jsme si dali v jedné z restaurací tajin (jak jinak) a pak zapadli do davu na náměstí. Míjeli jsme africké bubeníky, zastavili jsme se u divadelního představení, u boxerského zápasu a zaposlouchali se do tónů marockých písní.
Jama El Fna s pohledem na minaret Koutoubia
Další den ráno jsme jeli na výlet do Essaouiry. V Essaoiuře jsme již před léty jednou byli, ale chtěli jsme se tam vrátit - viz dále.
Palác El Badi
Poslední den v Marakéši jsme si dali za úkol projít si místní pamětihodnosti. Medinou našlapanou souky jsme nejdříve došli opět na náměstí El Fna a pokračovali dále směrem k minaretu Koutoubia. Odtud jsme došli k paláci El Badi, který byl ve své době největším a nejbohatším v Marakéši. Dnes je možné se projít jen jeho ruinami (vstup 70 Dirhamů).
Saadovské hrobky
Další naší zastávkou byly Saadovské hrobky (vstup 140 Dirhamů). Zde se pohřbívalo už od roku 1557, ale čas jejich důležitost zavál, až byly nakonec zapomenuty. Znovu objeveny byly až v roce 1917.
Po obědě jsme pokračovali návštěvou Paláce Bahia (vstup 140 Dirhamů). Ten v 19. století sloužil jako rezidence velkovezíra a dodnes překypuje nádhernými mozaikami, sádrovými štuky a vyřezávanými stropy.
Palác Bahia
V plánu jsme měli ještě dojít k medrese Ben Youssefa, ale ta se zrovna renovovala. Poblíž byly i marakéšské koželužny, ale nalepil se na nás tak nepříjemný člověk nutící nás následovat ho do černých uliček, že jsme to radši vzdali. Navíc se už blížil večer. A tak jsme zbytek dne věnovali procházkám Medinou a večer jsme zakončili na oblíbeném náměstí El Fna.
Medina
Nadešla poslední noc v Maroku a ráno nás už jen čekal odlet zpátky do Čech... No a to jsem ještě netušil, jak napínavá cesta zpátky to bude...
