ÚDOLÍ DADES
17.10. - 18.10. 2018, cestopis část III.
Proč jet do údolí Dades
Základním kamenem v našem itineráři byl filmový ksar Ait Ben Haddou, do kterého se z Merzougy jede údolím Dades přes Erfourd a Ouarzazate (400km). V údolí Dades se nachází bezpočet hliněných kaseb, palmárií a oáz a proto se této cestě říká "Cesta tisíce kaseb". A protože se na této trase nachází několik zajímavých míst, rozhodli jsme se přenocovat za městečkem Boumalne v kaňonu Dades, který z údolí vybíhá směrem k Vysokému Atlasu. Nacházejí se v něm stezky pro pěší túry, staré vesničky, úrodná políčka a přírodní zajímavostí je skalní masiv "Monkey fingers".
Jak jet do údolí Dades
Do kaňonu Dades jsme vyjížděli z pouště Erg Chebbi. Ráno jsme ještě stihli naposledy východ Slunce a po snídani jsme naskočili do připraveného džípu, který nás přes vrcholky dun dovezl zpátky k restauraci Coffee Restaurant Merzouga, kde jsme měli zaparkované auto. Za Erfoudem jsme se zastavili v Rissani, které bylo do 14. století sídlem prvního království na jihu Sijilmassy, a dnes je tu mauzoleum muláje alí Šarífa, zakladatele alaouitské dynastie. Nám to však nedalo a dali jsme přednost návštěvě starého ksaru d´Akbar, který s mauzoleem sousedí. Nevím proč, ale vždy mne lákalo podívat se do útrobí těch hliněných vesnic. A tak jsme se procházeli ruinami, úzkými nerovnými a tmavými uličkami, které navíc zastřešovaly stropy, takže si v nich spíš člověk připadal jak v tunelu. Tu a tam jsme narazili na dveře, za kterými světe div se žili místní rodiny, a občas kolem nás prošel osamělý osel. Ano, tak nějak jsem si to představoval... Projeli jsme krásně růžový Tinghir a za občasného přihlížení velbloudů jsme ujížděli rovnou silnicí směrem do Boumalne. Tam jsme zabočili do kaňonu Dades a podle maps.me jsme se snažili najít naše ubytování. Poslední kilometr byl krušný, protože do našeho daru vedla už jen úzká a kamenitá cesta, široká tak akorát pro jedno auto. A ano, jedno proti mne jako naschvál muselo zrovna jet. Couvat několik set metrů po dírách a kamenech není žádná radost, úplný Dakar..., ale nakonec jsme ve tři odpoledne úspěšně dorazili na místo.
Uvnitř ksaru
Tip na ubytování v údolí Dades
Ubytování jsem rezervoval v Dar Blues uprostřed kaňonu Dades. Jedná se o nově postavený dar se zahradou, který je velice vkusně zařízený a má úžasnou atmosféru. Kuchyně nabízí úplný kulinářský kabaret, jedinou nevýhodou je jeho prašná úzká přístupová cesta.
Co jsem v údolí Dades zažil
Abychom využili zbytek dne, vyrazili jsme autem na konec kaňonu, abychom se podívali na jeho nejužší místo a pak se vrátili zpátky po silnici k "Monkey fingers". Zaparkovali jsme na parkovišti poblíž vesničky Ait Arbi, kterou jsme prošli a obdivovali jsme přitom jeho starobylé kasbahy.
Kaňon Dades - Ait Arbi
Prošli jsme malými políčky, které se linuly kolem říčky, až jsme se dostali k samotné skále. Tam jsem se snažil nakouknout do jedné z průrev mezi prsty, ale kvůli tůním mezi skalami jsem se už daleko nedostal.
Monkey fingers
Když jsme se vraceli po opuštěné dakarské cestě k našemu hotýlku, proti mne zase jelo auto. Tentokrát jsem ale couvat odmítl a po několika minutách dohadování jsem místňáka přesvědčil, že má couvat on. V místě, které alespoň trochu slibovalo, že se vejdeme oba, jsme se zkusili vyhnout... z každé strany jeden centimetr. Stačilo, aby jeden z nás uklouzl po kameni, a byli bychom v sobě. Místňák neměl moc co ztratit (při pohledu na jeho auto), ale naší autopůjčovně by se to rozhodně nelíbilo.
Uvnitř Monkey Fingers
Samotná večeře o pěti chodech byl zážitek... i na takovém zapadlém místě, jako byl tichý kaňon uprostřed Maroka, musel být zřejmě zaměstnán francouzský kuchař ověnčený Michelinskými hvězdami.
