HAMPI
26.2. - 27.2. 2017, cestopis část II.
Proč jet do Hampi
Hampi (stát Karnataka) je poklidná ospalá vesnice, která leží na místě bývalého hlavního města mocné Vidžajanagárské říše. V době jejího největšího rozkvětu žilo v metropoli více než půl miliónu lidí a byla nejmocnější indickou říší. O její zánik se nakonec v roce 1565 postarala invaze Dekánských sultanátů (včetně toho z Hajdarabádu). Na cestovatele tu čeká poklidná prázdninová atmosféra, krásné chrámy a nádherná příroda. V okolí je rozeseto 3 700 monumentů a Hampi je dnes pod patronací UNESCO.
Jak jet do Hampi
Už v Čechách jsem si koupil klimatizovaný vlakový lístek AC2 s odjezdem z hajdarabádského nádraží Nampally s příjezdem do Hospet junction, které je od Hampi vzdálené už jen 15 km (jak na vlakové jízdenky viz Rady před cestou, 23:10 - 10:10, 1 242 INR, 529 km). Ráno jsem ve vlaku nemohl dospat, a tak jsem v leže pozoroval krajinu ubíhající za oknem. Do Hospet jsme kupodivu dorazili jen s dvacetiminutovým zpožděním. Před nádražím jsem si z ATM vytáhl nové peníze a před nosem si nechal ujet autobus (stojí 25 INR). Další odjížděl z autobusového nádraží, které ale bylo 3 kilometry daleko, a tam se mi nějak nechtělo. Mávl jsem proto na tuk tuka a do Hampi se nechal odvézt za 200 INR (15km, 30 min). Po cestě jsem pozoroval místní, jak perou prádlo v řece a suší ho u silnice nebo na železničním náspu. Míjeli jsme stáda koz, ženské v pestrobarevném sárí s nádobami na hlavě, kolem se střídaly palmy s lány cukrové třtiny a objevovaly se první rozvaliny skal. Tuktukář mne po půlhodině vyklopil přímo před chrámem Virupaksha, takže hned na úvod jsem měl úžas v očích.
Chrám Virupaksha
Tip na ubytování v Hampi
Bydlel jsem v homestay Manju Guest House (750 INR) přímo v Hampi Bazaar blízko chrámu Virupaksha. Hampi bazaar nabízí nepřeberné množství ubytování a další se nachází za řekou v blízkosti rýžových polí.
Co jsem v Hampi zažil
Hampi je skutečně malá vesnice, která sousedí přímo s Virupaksha chrámem. Tvoří ji jen úzké uličky bez hlučných tuk tuků, obchůdky, domácí restaurace a guest housy. Z jedné strany jí protéká řeka a okolo ji obklopují rýžová pole, vysoké palmy, rozevláté žulové skály a ruiny větších či menších chrámů. Výhodou je, že se vše dá objet v prázdninovém tempu na kole.
Příroda okolo Hampi - pohled z bazaru
V půl dvanácté jsem se ubytoval, zašel si na oběd do Chillout Rest&Bar, a z druhého patra jsem během jídla zíral na 50 metrů vysoký gopuram chrámu. Pak jsem si společně s krávami, které se líně poflakovali uličkami, prošel bazar, půjčil kolo (100 INR) a vyrazil na průzkum.
Dojel jsem na kopec nad vesnici na Hemakuta chrám, odkud je pěkný výhled na Virupakshu. Tam se na mne nalepili malí klučíci, kteří mi mermomocí museli pořád něco ukazovat. Zavedli mne ke Kadalakalu Ganesha, ale po chvíli naštěstí objevili atraktivnější objekt, shlédli se v americké černošce. A i na ní bylo znát, že se jich nemůže zbavit, a nešťastně je odháněla. Musel jsem se smát.
Pohled na chrám Virupaksha
Procházel jsem se mezi ruinami a v jednom místě jsem našel početnou rodinu opic. Obsadila si místo ve stínu s luxusním výhledem na Hampi. Že to bylo jejich oblíbené místo, bylo znát už jen po čichu.
Relax v Hampi
Na kole jsem sjel zpátky do vesnice a podél řeky pokračoval směrem k Vitthala chrámu, který je ze všech zdejších památek nejzachovalejší a asi i nejkrásnější. Při jízdě se přede mnou otevírala nádherná barevná krajina, modrá barva řeky přecházela v zelenou trávy a ve zlatou okolních skal. Až k Vitthala chrámu se na kole dojet nedalo, v jednu chvíli jsem musel slézt, kolo zamknout, a pokračovat pěšky. Klidným tempem jsem v podvečer k samotnému chrámu došel, ale jeho prohlídku jsem nechal až na další den (vstupné 500 INR platí i pro jiné památky a má platnost právě jen jeden den).
cestou od Virupaksha chrámu ke chrámu Vitthala
Večer jsem si nejdříve zašel na ayurvédskou masáž s velice šikovnou paní masérkou, která hodinu stihla už za 40 minut. Pak jsem zapadl zpátky do Chilloutu, zalehl na madrace, které byly rozprostřeny na vyvýšeném stupínku, poručil si pivo a pozoroval ostatní návštěvníky. A protože bar nebyl licencovaný, pivo stálo 250 rupií, bylo zabaleno v papíru, a dostal jsem ho ne na stůl, ale pod něj. V baru bylo živo, hrála hudba a já opět zíral na vysoký gopuram, který byl tentokrát nasvícený a do tmavé oblohy celý zářil.
V noci na ulici mi přímo do ucha štěkal nějaký pes, asi blázen, a ráno mne pro změnu vzbudily startující motory motorek. Před sedmou jsem už byl na nohou a šel si prohlédnout Virupaksha chrám zevnitř. Ten byl postavený v roce 1422 a je jediný, kde se stále provozují bohoslužby.
Přišel jsem na první nádvoří a pod kamennou halou mne překvapil slon. Opodál našly opice nehlídanou tašku a jaly se ji důkladně prozkoumávat. Procházel jsem modlitebny, pozoroval jsem modlící se hinduisty, a nasával atmosféru.
Chrám Virupaksha
Po snídani jsem vyrazil na kolo (200 INR), tentokrát jsem měl v plánu objet dvacetikilometrový okruh. Po silnici jsem nejdříve dojel ke Krischna temple a po dalších pár kilometrech jsem u Queen´s bath zahnul doleva na prašnou cestu a pokračoval přes Mahavanami Dibba ke královskému centru. Tady se nachází krásný Lotus Mahal a opodál Zezana enclosure a Elephant stables – garáže pro jedenáct vojenských slonů.
Elephant stables
Po prohlídce jsem přemýšlel, zda nejde po prašné cestě pokračovat k Vitthala chrámu, ale byl jsem ubezpečen, že se to na kole nedá. Vrátil jsem se tedy stejnou cestou na silnici a pokračoval v okruhu. Pro jistotu jsem koukal do maps.me, kde jsem měl stažené mapy, a po dalších 7 kilometrech jsem k chrámu dojel.
Chrám Vitthala
Vitthala chrám (vstup 500 INR) je zřejmě na každé fotografii z Hampi, především kamenný bojový kočár se na každé z nich vyjímá.
Když jsem se chrámu nabažil, pokračoval jsem v cestě směrem k řece, kde jsem si počkal na převozníka (20 INR) a na druhé straně řeky jsem pak šlapal zpět směrem k Hampi. Projel jsem vesnici Anegundi, a za ní jsem pak projížděl nádhernou krajinou s rýžovými poli a krémovými skalami.
Když jsem po 20 km dojel do zpátky k Hampi, hledal jsem přívoz, ale žádný jsem nenašel. Nakonec mi došlo, že tu není ani třeba, protože řeka v těchto místech byla téměř vyschlá. A tak jsem popadl kolo na rameno a řeku přešel.
Na osmou večer jsem si domluvil tuk tuka (250 INR) na nádraží do Hospetu. A abych nešel do majsúrského vlaku splavený, prodloužil jsem si za menší poplatek svůj pokoj o půl dne a naposledy zašel na jídlo do mého oblíbeného Chilloutu.
