KUMILY – THEKKADY – NP PERIYAR
5.3. - 7.3. 2017, cestopis část VI.
Proč jet do Kumily
Kumily je vstupní bránou do populárního národního parku Periyar Wildlife Sanctury. Ten je domovem buvolů, slonů a několika málo tygrů.
Jak jet do Kumily
Do Kumily (stát Kerala) jsem jel autobusem z Munnaru. Podle všeho měl odjíždět v 11:30, ale nakonec pro nás přijel až ten ve 12:20 (110 km, 4,5 hod, 95 INR). I tento autobus neměl v oknech skla, takže jsem si připadal jako při vyhlídkové tour, jen jsem si musel dávat pozor, aby mne za jízdy nešlehla větev. Jenže odpoledne se spustila průtrž mračen, a na řadu přišly mé oblíbené kovové rolety. A to jsem si pak na druhou stranu připadal jak sardinka v konzervě. Do Kumily jsme i se silně skřípajícím kolem dojeli v 16:50.
Tip na ubytování v Kumily
Bydlel jsem v Periyar Inn (1500 INR) a bylo to mé nejlepší ubytování během cesty.
Co jsem v Kumily zažil
Jen co jsem vystoupil z autobusu, nalepil se na mne místní naháněč a chrlil na mne jeden dotaz za druhým. Odbyl jsem ho, že ho nepotřebuji, že si jen chci zarezervovat výlet v Ecotourism Centre a tam si dokážu dojít sám. Ale nenechal se a na motorce mne nakonec odvezl nejen tam, ale i do Santhigiri Ayurveda hospital, kde jsem si také domluvil proceduru na další den. Zřejmě všude dostal provizi, ale já platil jen to, co bylo oficiálně vyvěšeno.
Večer jsem si prošel městečko kolem dokola, zašel si na večeři a zalezl na pokoj.
Následující den jsem se na půl desátou dostavil ke vstupu do parku (450 INR) na domluvený „bamboo rafting“ výlet (1500 INR). Tušil jsem, že to bude pro starý páprdy, ale žádný jiný výlet už volný nebyl. Nejdříve nám dali přečíst, co se všechno nesmí, a za co všechno hrozí až tři roky vězení, a vyrazili jsme do lesa. Po cestě jsme potkali pasoucí se buvoly a mastodontní veverky v korunách stromů. Po dvou hodinách jsme došli k jezeru, kde jsme si rozbalili z plastikových sáčků oběd a standardně se holýma rukama pustili do samba omáčky a rýže.
Kumily NP Periyar
Po obědě jsme nastoupili na vory a průvodci s námi pluli mezi uschlými stromy, které trčely ze dna jezera. Když jsme na druhé straně jezera vystoupili, prošli jsme se po břehu a radovali se ze sloní šlápoty a trusu. Ikdyž v parku žije na dva tisíce slonů a až čtyřicet tygrů, žádné větší živé ani mrtvé zvíře jsme už nepotkali. Zlaté safari na Srí Lance. Zeptal jsem se průvodce, který na rameni nesl obrovskou bazuku, jestli někdy viděl tygra. A on mi hrdě odpověděl, že ano, že dvakrát. A po chvíli dodal, že dvakrát během deseti let…
Bamboo rafting
Když jsme doraftovali, obloha z nenadání přešla z modré do černé, zablýsklo se, zahřmělo a z nebe se snesl prudký liják. Bylo to tak rychlé, že jsem si sotva stačil na sebe hodit pláštěnku. I tak po dvou hodinách chůze lesem jsme byli všichni promočení až na kost, včetně mne. A to jsem frajeřil s pláštěnkou.
Na půl čtvrtou jsem měl v Santhigiri Ayurveda domluvenou masáž. Po dvou ayurvédských nezdarech jsem tentokrát kývl na renomovanou společnost. A masáž byla zajímavá i tentokrát. Masíroval mne Ind, ležel jsem na stole podobný těm na pitevnách, z trychtýře mi tekoucí olej utvářel uprostřed čela třetí oko, na řadu přišla i horká palička a ve finále jsem byl zavřený v dřevěné krabici s bylinkovou párou. Dobrý, jen bych uzákonil, že by masírovat měly jen ženský…
V podvečer jsem si musel vyfotit hlavní třídu Kumily, protože tak prázdnou ulici jsem v Indii ještě nezažil, hrozný ticho. Nadpřírozený úkaz se záhy vysvětlil, celé město bylo totiž v generální stávce a všechno bylo zavřené.
Vyjímečný pohled na indické město
Byla zavřená i restaurace, kde jsem předchozí večer měl skvělé panner masala. Musel jsem tak vzít za vděk rodinnou restaurací, kde neměli ani jídelní lístek. Paní domácí mi uvařila hodně jednoduché jídlo za 80 rupií a tak jsem se šel dojíst ještě někam jinam. V druhé restauraci jsem naopak dostal tolik jídla, že se to sníst nedalo. A pan číšník mé nedojezené jídlo následně odnesl dojíst jinému hostu, co seděl v temném rohu. Tak jsem jen doufal, že ten můj talíř také přede mnou už někdo neměl …
