BOMBAJ + SLUM DHARAVI
19.4. - 21.4. 2014, cestopis část VIII.
Proč jet do Bombaje
Bombaj byla mou poslední zastávkou před cestou domů (stát Maháráštra, 23 miliónů lidí). Je to město Milionáře z chatrče, plné neuvěřitelných kontrastů. Moderní budovy zde v těsném spojení sousedí s šedými slumy. A právě do jednoho z největších slumů Asie - do Dharavi - jsem se chystal.
Jak jet do Bombaje
V Palolem jsem si opět našel spolucestující, společně jsme se rozdělili o náklady a po snídani vyrazili na letiště (70km, 1200INR celé taxi, 1,5hod). Na letišti jsem si potřeboval vybrat nové Rupie a v momentě, kdy už mi je bankomat měl vydat, blbci vedle mne zapnuli flexu a vyhodili elektriku. Peníze zůstaly samozřejmě někde na půl cesty a já mohl být rád, že mi bankomat alespoň zpátky vyblul moji kartu. Jestliže jsem při odletu z Goy viděl z okénka zelené palmy, tak při přistání v Bombaji je vystřídaly šedé slumy (13:50-14:50, 750km, 55Euro). Na letišti jsem si vzal žlutočerné předplacené taxi a po přeplněných silnicích jsme vyrazili napříč celým městem směr Colaba (470INR, 1hod, 30km). Ačkoliv mají Indové na silnicích nakreslené pruhy, na silnicích vládne chaos a jede ten se silnějším klaksonem. A tak jsme za souvislého houkání jeli nalepení jeden na druhého stylem dveře na dveře.
Tip na ubytování v Bombaji
Chtěl jsem bydlet v koloniální čtvrti u slavného nádraží Victoria terminus. Cenová hladina v Bombaji je z celé Indie nejvyšší, přesto jsem se praštil přes kapsu a zvolil Residency Hotel Fort (3500INR). A když jsem byl vyslýchán žebráky, měl jsem dopředu připravené jméno jiného hotelu, který stojí čtvrtinu.
Co jsem v Bombaji zažil
Hned poté co jsem se ubytoval, vydal jsem se pěšky ke slavnému nádraží Victoria terminus - Chhatrapati Shivaji Terminus. V němém úžasu jsem pak zíral okouzlen dokonalostí a krásou budovy. Doposud jsem ji viděl jen na obrázcích, teď tu před ní stojím. Šel jsem se pak podívat dovnitř a nasát atmosféru rušného nádraží. Denně místní železnice přepraví na 6 a půl miliónu lidí, z toho dva milióny nastoupí do vlaku tady. A deset lidí denně v Bombaji ve vlacích umře. Kdo viděl film Milionář z chatrče, tak si vzpomene na závěrečnou tančící scénu na nádraží. Ta byla točena právě tady. A protože vlaky v Bombaji nejezdí jen mezi druhou a čtvrtou ráno, byla točena 14 dní. Chudým komparsistům to nevadilo, za den natáčení dostali 500 rupií. A v roce 2008 tady teroristé stříleli při útocích v Bombaji.
Victoria terminus - Chhatrapati Shivaji Terminus
Po cestě k Nejvyššímu soudu se na mne nalepil mladý klučina, který uměl dokonale anglicky. Sám sebe se automaticky ustanovil do role mého průvodce. Ukazoval mi budovy indického impéria Tata, v dálce hotel Taj Mahal a dovedl mne k budově soudu. Pocházel z Jaipuru, vystudoval střední školu, a protože na vysokou neměl peníze, tak v Bombaji spal na ulici a živil se čištěním bot. Dal jsem mu za odměnu stovku Rupií, ale překvapil mne, protože po mně chtěl dar ve výši 2000 Rupií. Prý mu tím mohu změnit život, protože si za ně může pořídit krabici s vybavením na čištění bot. Bylo mi ho trochu líto, ale dva tisíce jsem neměl.
Nejvyšší soud je další krásná budova, obklopena palmami. Před ní je obrovské prostranství, na kterém snad stovka týmů hraje v urputném zápolení kriket. Když jsem po chodníku chtěl přejít na druhou stranu, bál jsem se, že dostanu odpáleným tenisákem.
Budova Vrchního soudu
Došel jsem až k Marina drive, což je krásná nábřežní promenáda lemovaná moderními budovami. Je odsud možné pohlédnout na celý záliv. Svítilo podvečerní sluníčko, vál příjemný větřík, lidé zde sportovali nebo jen randili.
Marina drive
Už po tmě jsem se vrátil k Victoria terminus a udělal večerní fotky.
Ráno jsem se vydal pěšky do kanceláře Reality Tours and Travel, kde jsem se dopředu dohodl na výletě do Dhobi Ghat a slumu v Dharavi (1400INR) www.realitytoursandtravel.com. Kancelář sídlí blízko hotelu Taj Mahal a památníku India Gate, a protože jsem tam přišel dřív, šel jsem se na slavný hotel podívat. Hned u hotelu spalo několik desítek bezdomovců, přitom kousek vedle nich se povalovaly mrtvé krysy. Zde se v roce 2008 také střílelo, takže na bezpečnost hotelu tu dnes dohlížely obrněné vozy.
Taj Mahal hotel
Společně se třemi dalšími cestovateli a průvodcem z Reality tours and travels jsme vyrazili autem do Dharavi. Nejdříve jsme projeli čtvrtí červených luceren Kamathipura, kde v roce 1992 ve 14 bočních uličkách nabízelo své služby za 200 Rupií na 60 tisíc prostitutek. Následně jsme zastavili na mostě u Dhobi ghat. To je bombajská prádelna pod širým nebem – tři tisíce lidí tu pere v osmi stech nádržích prádlo z hotelů, nemocnic a továren. Každý pracant tu za desetihodinovou šichtu vypere 700 kusů prádla a vydělá si 300 Rupií.
Dhobi Ghat
Blížili jsme se k Dharavi, do slumu Milionáře z chatrče. V Bombaji se nachází takových slumů celkem dva tisíce a bydlí v nich téměř polovina obyvatel města, Dharavi je však největší z nich a je zároveň druhým největším slumem v Asii. Vzniklo už v roce 1840 a na dvou kilometrech čtverečních zde žije 1,2 miliónu lidí. Průměrná hustota obyvatel tedy činí 600 tisíc lidí na kilometr čtvereční. Slum tvoří dvě stě tisíc malých na sebe nalepených domů, polovina z nich má jednu místnost jen o výměře 10 m2. Šťastnější druhá polovina rodin obývá místnosti o velikosti do 25m2. Vláda se snaží o změnu, chce redukovat počet slumů a zmírnit kontrastní ráz města. Obyvatelům proto nabízí přestěhovat se do bytů ve výškových budovách vyrůstajících přímo za slumem. Místní se však této nabídce brání, jednak proto, že pro typickou šestičlennou rodinu je nabízená velikost bytu 20m2 málo, ale především by pak přišli o možnost své obživy.
Vstup do Dharavi
Do slumu jsme vešli po mostě vedoucí přes koleje, tady jsme mohli udělat poslední fotografie, dál už to bylo striktně zakázané. Slum je rozdělen na několik částí, my jsme nejdříve vešli do čtvrti, kde se nacházejí manufaktury s těžkým provozem. Manufaktur je v celém Dharavi přibližně deset tisíc a ročně vyprodukují obrat 665 miliónů dolarů. Dělníci pracující v těchto továrnách nepocházejí jen ze slumu, ale přijíždějí z celé Indie. V životně nebezpečném prostředí pracují 8 měsíců v roce a s nahlodaným zdravím se během monzunového období vracejí zpátky ke svým rodinám. Ubytování mají zdarma a měsíčně si vydělají 7 tisíc Rupií. Zřejmě největší obrat v Dharavi vytváří obchod s plastovým odpadem. Nejchudší Indové se v ulicích Bombaje živí sběrem prázdných obalů od vody a za pár Rupií je prodávají překupníkům, kteří plast ve velkém následně svážejí do Dharavi. Tady jej dělníci na strojích vlastní výroby drtí, myjí, suší na střechách domů a pak skladují do pytlů. Míjeli jsme místnosti, kde se v šíleném horku tavil hliník a přitom opodál holič stříhal hlavy lidí. Přešli jsme přes most vedoucí nad černou nehybnou stokou širokou jako řeka, která ústí o několik kilometrů dále bez jakékoliv filtrace přímo do moře. Za mostem se nachází obytná čtvrť, kde lidé žijí v muslimských a hinduistických čtvrtích, které se zformovaly po náboženských nepokojích v roce 1992. Zde se nachází také výrobny, ty ale nejsou tolik zdraví škodlivé, a tak jsme míjeli výrobny mýdla, pekárny, holičství, žehlírny prádla, krejčovství. V úzkých uličkách pobíhaly kozy a lidé po ránu prováděli ranní hygienu. Voda je v Dharavi vedena úzkými trubkami a k dispozici je jen 160 kohoutků pitné vody. Protože denně teče jen 3-4 hodiny, místní si ji čerpají do barelů. V Dharavi je k dispozici také jen 700 veřejných toalet, každou tedy sdílí 1440 obyvatel. Alespoň elektrika je k dispozici celý den a místní mají na svých střechách zavedeny i satelity. Procházeli jsme úzkými uličkami, které byly mnohdy široké jen na šíři ramen, a pod nohami nám přitom tekla odpadová stoka. Z úzkých uliček jsme vyšli na větší prostranství, to bylo však z větší části zasypané odpadky. Skládky jsou ve slumu nebezpečné a jsou nelegální, protože jsou pro místní zdrojem zákeřných nemocí, zvlášť pro děti. Za smetištěm přímo ze slumu vyrůstaly jako z jiného světa nové výškové budovy. Návštěvu slumu jsme nakonec zakončili v kožedělné a hrnčířské čtvrti. Dharavi je totiž druhým největším indickým výrobcem kožených výrobků. Z místních manufaktur se výrobky z velké části vyváží i do zahraničí značkovým firmám, které si výrobek už jen označí svým logem.
Dharavi
Poslední odpoledne v Indii jsem strávil v bazarech. Po cestě jsem přitom koukal, jak mladí hrají v ulicích kriket, jak zedníci šplhají po bambusových lešeních, jak vrána žere krysu. A večer jsem nasedl do taxi, odjel na moderní letiště a dal Indii poslední sbohem.
... kam dál? Prohlédněte si itinerář, fotografie z cesty nebo si přečtěte rady na cestu do Indie. Pokud budete mít dotazy, napište mi.
... nejedete na sever, ale na jih Indie? Pak se podívejte na cestopis z mé druhé cesty po Indii.
