TRINCOMALEE
15.3. - 17.3. 2016, cestopis část II.
Proč jet do Trincomalee
Po památkách jsem si naordinoval slunné srílanské pláže. Trincomalee se nachází na severovýchodě ostrova, 250 km od Kolomba, u hranic s kdysi separastickými Tamilskými tygry LTTE. Město má svou pláž na Dutch bay, v centru se nachází několik hinduistických chrámů, a na skalnatém výběžku za městem se tyčí stará pevnost Fort Frederick. V blízkosti Trincomalee jsou plážové resorty v Uppuveli a Nilaveli.
Jak jet do Trincomalee
V Anuradhapuře mne tuk tuk ráno odvezl na stanoviště, kde zastavují autobusy směřující do Trincomalee (150 Rs). Bus měl jet v 7.15, ale už v 7 mne hodně aktivní výběrčí, který vykukoval ze dveří projíždějícího autobusu, zlanařil, abych jel už s nimi přes Habarana (100 Rs). Habarana je rušná křižovatka na hlavní dopravní tepně protínající celý ostrov z Kolomba do Trincomalee. A skutečně – do Habarana jsem přijel v devět, popošel sto metrů, a za minutu mi zastavil další autobus směřující do mé cílové stanice (120 Rs). Před jedenáctou jsem byl na místě a chytl si tuk tuka do Dyke Rest (100 Rs).
Tip na ubytování v Trincomalee
Vymýšlel jsem, zda zůstat přímo v Trincomalee nebo být na plážích v malých vesnicích Uppuveli či Nilaveli. Nakonec jsem se rozhodl pro Dyke Rest (46 USD) na plážové Dutch bay a udělal jsem dobře. Po následných průzkumech jsem totiž zjistil, že pláž Nilaveli je sice pěkná, ale nijak oslnivá, a pláž Uppuveli je sice krásná, ale nedalo se tam nic dalšího dělat. Trincomalee nabízelo více možností a méně nudy. V Dyke Rest jsem si zarezervoval dražší pokoj ve druhém patře, který sice měl méně soukromí, protože malá terasa zároveň sloužila ostatním jako posezení během snídaně a večeře, na druhou stranu měl atmosféru a nádherný výhled na moře.
Dyke Rest
Co jsem v Trincomalee zažil
Když jsem se ubytovával, přede mnou se registrovala holka s batohem na zádech a její první dotaz byl, jestli v homestay podávají kapučíno. To jsem se musel fakt smát.
Pokoj a výhled z terasy v Dyke Rest byl opravdu skvělý, byl jsem rád, že jsem se tady do ubytování trefil. Většinu dne jsem měl terasu sám pro sebe a užíval si výhledů na moře.
Dutch bay
Když jsem hodil baťůžek na pokoj, přemýšlel jsem co s načatým dnem. Vyvalit se na písek před homestay se mi nechtělo a tak jsem se jen rychle vykoupal a vydal se na průzkum okolí. Šel jsem po Dutch bay směrem k pevnosti Fort Frederick.
Na pláži
Před pevností mi zastavil tuktukář a začal na mne mluvit česky. No to jsem moc nečekal… Protože byl slušný, dali jsme se do hovoru a tuktukář mi nabídnul výlety po okolí. Mne ale zajímaly neturistické opuštěné srílanské pláže. To zase nečekal on. Při plánování Srí Lanky jsem totiž koukal do map Googlu a zjistil jsem, že Srí Lanka má pláž prakticky jen jednu, a ta lemuje celý ostrov kolem dokola. Ale jen v některých místech je turistické zázemí, no a mne zajímalo, jak vypadají ty vesnické bez turistů. A tak jsme se domluvili, že mne další den v Dyke Rest vyzvedne a omrknem to spolu.
Tuktukář odfrčel, já zahnul k pevnosti Frederick Fort a v pekelné výhni jsem se vydal do kopce k hinduistickému chrámu Kovil Kandasamy. Po cestě jsem míjel prastaré stromy s neuvěřitelně širokými korunami a staré budovy kasáren. Na vrcholu jsem musel tradičně odevzdat boty a přetrpět dvě stě metrů rozpálené silnice. Byla to fakt síla, pánev hadra.
Hinduistický chrám Kovil Kandasamy
Pak mne napadlo, že bych mohl pokračovat dál až na pláž v Uppuveli. Nápad dobrý, jen kdyby nebylo sto stupňů ve stínu. Šel jsem po pláži Back bay přeplněnou rybářskými loďkami a každou z nich urputně hlídal nějaký pejsek. Občas jsem musel dávat pozor, protože někteří z nich byli fakt svědomití a zodpovědní. Na několika místech pláže se povalovaly kusy rozporcovaných mastodontních ryb, rozpoznal jsem odřezané olbřímí hlavy žraloků a tuňáků a na vyvržených vnitřnostech hodovala hejna ptáků. Před tím jsem netušil, že tuňák může mít tak obrovské oko. O kousek dál jsem pozoroval vesničany, jak v zástupu za sebou táhnou za provaz a vytahují z moře obrovské sítě. O další kus jsem už pomáhal místním vytáhnout loď z moře a o ještě další kus jsem zase pomáhal táhnout loď do moře.
Vesnická pláž Back bay
Když jsem na pláž Uppuveli nakonec po osmi kilometrech došel, vykoupal jsem se, zalezl do plážového baru a dal si extrémně drahé pivo (500 Rs). To rozhodlo, že nazpátek do Trincomalee jsem si už raději objednal tuktuk (350 Rs) a dal si druhé.
Pláž Uppuveli
Večer vyřvávali muezzini z minaretů a já si dal na terase Dyke Restu dobrou rybu a užíval si západu Slunce.
Další den jsem vstal brzy a už v šest ráno jsem se šel podívat do místní tržnice a do rybárny. Než jsem tam došel, míjel jsem hinduistický chrám Kali Kovil. Zaujal mne ruch, který kolem chrámu panoval, a když jsem přišel blíž, nevěřícně jsem koukal na modlící se Srílančany. Zatímco ženy v pestrobarevných sárí se před chrámem jen klaněly, muži jen v bederní roušce po písčité zemi okolo chrámu váleli sudy. Mělo to úžasnou atmosféru.
Hinduistický chrám Kali Kovil
V osm jsem se vrátil na snídani a na teploměru už bylo 28 stupňů. Zbytek dopoledne jsem se koupal před Dyke Rest a čekal na domluveného tuktukáře. Ten se zpožděním dorazil a společně jsme vyrazili. Ujížděli jsme po horké silnici a po třech kilometrech jsme minuli Uppuveli a pod dalších třech Nilaveli. Po cestě mi ukazoval zarostlou rozpadlou cestu, která původně vedla na separastický sever a pochvaloval si, jak vše vláda po ukončení bojů opravuje. Vysvětloval mi, že boje s Tamilskými tygry trvaly tak dlouho i proto, že sever od zbytku ostrova odděluje nepropustná džungle a vyprávěl mi, že válka zabíjela lidi v Trincomalee každý měsíc. Ukázal mi na pole a zkoušel mne, jestli poznám cibuli. Jeli jsme podél solných polí, kde žádná sůl zrovna nebyla. Míjeli jsme vesničky s rozbořenými domky a sděloval mi, kolik daná vesnice měla obětí tsunami. Přejeli jsme přes dlouhý most a pod ním byla velká zpola potopená rybářská loď. Několikrát jsme zastavili na prázdných plážích a já koukal na vesničany, jak tahají z moře sítě.
Video: Vesničané v akci
Po dvou hodinách jízdy jsme se otočili a po cestě nazpět jsme zastavili ve vesnici Kuchchaveli. Ta měla pěknou pláž lemovanou palmami, ale její domečky byly i po tak dlouhé době viditelně zdevastované vlnou tsunami. Tehdy ve vesnici zemřelo osmnáct lidí a hodně rodin doposud bydlí jen v provizorních přístřešcích.
Na návštěvě
Zastavili jsme se i na pláži Nilaveli, ze které se dělají výlety na Pigeon Island, ale ani pláž, ani ostrov mne nenadchl, a tak jsem si tam jen dal mé nejdražší drahé pivo na Srí Lance za 550 Rs a jeli jsme zpět do Dyke Restu.
Než jsem na své terase dostal rybu k večeři, šel jsem se vykoupat a místním pomoct tahat z moře sítě.
Místní rybáři
A u večeře jsem koukl do Sportstrackeru, kolik že jsme to s tím tuktukem dnes ujeli kilometrů a zjistil jsem, že jsem asi trhl svůj rekord, protože 85 kilometrů jsem tuktukem ještě neujel (2 600 Rs).
