NP UDA WALAWE
23.3. - 24.3. 2016, část VIII.
Proč jet do Uda Walawe
Už při plánování srílanské cesty jsem chtěl navštívit dvě plážové destinace, shlédnout dvě starobylá města, a dvakrát se podívat na slony. Uda Walawe je národní park, který je napůl cesty z Vysočiny k moři, v jeho oblasti se nachází 600 slonů a patří tak mezi místa, kde je možné slony shlédnout nejsnadněji. A musím uznat, že díky vodnímu rezervoáru je ještě zajímavější než Národní parky u Polonnaruwy.
Jak jet do Uda Walawe
V poledne jsem si počkal v centru Elly na autobus směřující do Welawayi (jezdí každých dvacet minut). Přijel zase hned a něco po jedné jsem už byl ve městě Welawaya (60 Rs). Sjeli jsme z hor, takže jsem si při čekání na další spoj užíval na autobusovém nádraží opět tradičních srílanských tropů. Mezitím na mne pořád dotírali místní šíbři a přemlouvali mne, abych jel o Uda Walawe s jejich tuktukem. Bus č. 98 směřující do Kolomba nakonec přijel v půl druhý a já byl ve tři dopoledne na místě (100 Rs). Do svého ubytování jsem opět jel tuk tukem (200 Rs).
Tip na ubytování v Uda Walawe
Bydlel jsem ve Walawa Blue Sapphire, v malém resortu uprostřed přírody. Resort má dvě chatičky, společnou jídelnu a čtyři klučíky, kteří se o hosty vzorně starají (25 USD).
Co jsem v Uda Walawe zažil
Ubytoval jsem se a do večeře jsem měl volno. A tak jsem si sedl k wifině do společné místnosti a dal si dvě drahá srílanská piva (2 x 400 Rs). Před večeří dojela početná francouzská rodinka, která se ze safari zrovna vracela a paní – zřejmě hlava rodiny – mi musela všechno povyprávět. U večeře nám Srí Lanka asi už podesáté vypla proud, takže jsme měli romantiku při svíčkách. Kluci se snažili, večeře byla zase o deseti chodech a byla skvělá (600 Rs).
Ráno mne už od čtyř budil nějaký šílený místní pes, který v jednom kuse bez ustání štěkal. V pět jsem to už vzdal, vstal jsem a šel pomalu na domluvený sraz. V půl šestý pro mne v jeepu přijel místní průvodce (3 900 Rs) a spolu jsme odfrčeli směrem k národnímu parku. U vstupu jsem si ještě vystál dlouhou řadu na povolenku (3 500 Rs) a pak už jsem naskočil na korbu a vyrazili jsme do volné přírody. Brzy jsme se odpoutali od ostatních a začali si užívat ranní Afriku.
Srílanští pávy
Jen co jsme vyjeli, u prašné cesty jsme narazili na nádherného páva. Do deseti minut se objevili první sloni, kteří se poklidně pásli několik metrů od nás. Jak se mi můj řidič lámanou angličtinou snažil sdělit, sloni denně spasou 250kg trávy a vypijí 150l vody. Projížděli jsme okolo malých jezer, u kterých se na dlouhých nohách procházeli exotičtí ptáci. Nejvíc mne zaujal ten, co měl lysou hlavu – toho jsem totiž jako dítě nalistoval v přírodopisné knížce a docela jsem se ho bál.
Jezera v Uda Walawe
Jeli jsme kolem jezera, ze kterého se tyčily jako v postapokalyptickém filmu mohutné suché stromy. O kus dál jsme potkali velkého leguána, který před námi prchal do houští a o další kus dál vodní buvoly, kteří se rochnili v malém jezírku.
Vodní buvoli
Když jsme se zaměřili na stromy, uviděli jsme zelené papoušky, tukany s velkými žlutými zobáky a orly s velkými hnízdy.
Asi největší radost mi nakonec udělal krokodýl, protože krokodýla jsem ještě ve volné přírodě neviděl.
Krokodýli
Zastavili jsme na prašné cestě a pozorovali v dáli ptáky. V jednu chvíli se nám ale něco za zády pohnulo v houští, a za námi se zjevil velký slon. Postavil se čelem k nám a strnul. Já jsem strnul taky a odhaduji, že i řidič. Naštěstí nás slon jako hrozbu nevyhodnotil a po chvíli se otočil a odešel. Po zkušenostech z parků v Polonnaruwě nevím, co by všechno mohlo následovat.
Chvíle napětí
Putování jsme zakončili u vodní nádrže, kde jsme si půl hodiny užívali stáda slonů, které se volným špacírem vydalo zvlažit se do vody.
Video: Sloni v Národním parku Uda Walawe
V půl jedenácté jsme byli zpátky ve Walawa Blue Sapphire a já si dal obrovskou snídani (550 Rs). Před dvanáctou mne vzal můj řidič do města na autobus a já ujížděl směrem k moři do Tangalle.
