KANDY
19.3. - 21.3. 2016, cestopis část VI.
Proč jet do Kandy
Kandy je kulturním centrem ostrova a výchozím bodem na Vysočinu a k čajovým plantážím. Do roku 1815 bývalo hlavním městem posledního sinhálského království. U Kandyjského jezera stojí Chrám posvátného zubu, který uchovává nejvýznamnější buddhistickou relikvii Srí Lanky.
Jak jet do Kandy
Do Kandy jsem cestoval z Polonnaruwy se zastávkami přes Sigiriyu a Dambullu (viz předchozí kapitola). V Dambulle jsem něco po druhé seběhl z jeskynních chrámů zpátky k silnici a čekal na autobus. Ten tradičně přijel prakticky okamžitě, já naskočil a uháněl směr Kandy (100 Rs, 2,5 hod). Autobus řídil evidentně zapálený hinduista, celý autobus byl vyzdobený jako hinduistický svatostánek. Sedl jsem si vedle paní, která za chvíli usnula a zalehla mi rameno. Nevěděl jsem, co s ní mám dělat, tak jsem držel. Před pátou jsme dorazili do Kandy, které mne překvapilo šílenými zácpami, hlukem a smogem. Trvalo poměrně dlouho, než jsme se přecpanými ulicemi dokodrcali k hlavnímu vlakovému nádraží, kde jsem vyskočil. Na nádraží jsem se znovu pokoušel o rezervaci lístků na slavný vláček do čajové Elly, ale když jsem si nakonec kilometrovou frontu k okénku vystál, dopadl jsem stejně, jako když jsem se o lístky pokoušel už v Kolombu. Rezervovat se daly pouze vyhlídkové vozy první třídy a ty byly plné. Druhá třída se nerezervovala, takže mne nakonec odkázali, abych si lístek přišel koupit znovu hodinu před samotným odjezdem. Pak jsem sháněl tuktuka, který by mne odvezl do mého homestay. Narážel jsem ale na jednoho mafiána za druhým, až jsem to nakonec vzdal, a nechal se odvézt za 400 Rs, i když by to normálně stálo minimálně dvakrát méně. Po cestě jsem si musel ještě vyslechnout pindy, že homestay neexistuje, že ulice neexistuje, že to nejde najít a proč nebydlím v jiných, daleko lepších hotelech.
Tip na ubytování v Kandy
V Polonnaruwě jsem si udělal rychlý průzkum na Tripadvisoru a provedl rezervaci v Lady Gordons Homestay (25 USD). Dům se nachází v kopci poblíž centra, pokoje jsou sice jednodušší, ale majitel je příjemný, inteligentní starší pán, který ochotně se vším poradí a pomůže (a má krásnou dceru). Do centra se dá dojít pěšky a tuk tuk za 400 Rs vůbec není třeba.
Co jsem v Kandy zažil
Když jsem se ubytoval, šel jsem zpátky do centra a zapadl do jedné z indických restaurací. Sedl jsem si ve druhém patře na terasu a z výšky koukal na večerní provoz na ulici pod sebou. Při jídle jsem usilovně přemýšlel, co v Kandy vlastně budu dělat, a na nic kloudného jsem nepřišel. Ti, kteří tu jsou déle, podnikají výlety na sloní útulek v Pinnewale, který je cca 40 km odtud, ale turisticky zprofanované divadlo mne nelákalo. Stejně tak Millenium Elephant Foundation. Botanická zahrada Peradeniya také nebylo něco, kvůli čemu bych se na Srí Lanku hrnul. Muzea mne moc nezajímala, zbýval tedy Chrám posvátného zubu. Když jsem se později na cestách o Kandy bavil s ostatními, shodli jsme se, že Kandy není až tak úžasné místo, ale všichni se tam stejně sejdou. Tak asi tak.
Takže další den dopoledne jsem se doléčoval a do ulic jsem se vydal až na oběd. Procházel jsem se po ulicích, pozoroval tuktukáře, a nakukoval do obchůdků a butiků.
Kandýjské ulice
Došel jsem ke krásnému Kandyjskému jezeru a na promenádě jsem se konečně dočkal trochu klidu. Za chvíli se ale stejně na mne nalepili naháněči a vehementně mi vnucovali vstupenku na Kandyjské tanečníky. Tu jsem si nakonec koupil, ale u staré paní ve stánku, kde jsem si kupoval sarong, který jsem potřeboval pro vstup do Chrámu posvátného zubu.
Kandýjské jezero
Představení začalo v pět a už před půl pátou jsem šel bojovat o dobré místo (1 000 Rs, Candyan Cultural Centre). Během taneční show se snad třicet tanečníků vystřídalo v nejrůznějších tradičních i netradičních kostýmech, někteří z nich byli kaskadérsky hodně ohební, a na závěr se ti nejodvážnější prošli po žhavém uhlí.
Kandýjské tance
V šest jsem se přesunul do Chrámu posvátného zubu, protože v půl sedmé se tu měla konat púdža – modlitba, během které se otevírá přísně střežená místnost s posvátnou relikvií (1 000 Rs).
Chrám posvátného zubu
Před vstupem jsem odevzdal boty a zase si vyslechl češtinu, tentokrát hodně rozhádanou. Vstoupil jsem do chrámu a postavil se před vchod, kterým mnichové vstupovali do místnosti s Buddhovým zubem, a čekal. Za chvíli přišel zástup mnichů, který za dunivého bubnování prošel kolem sloních klů stříbrnými dveřmi, a to bylo vše. Všichni jsme čekali, co bude následovat, ale nenásledovalo už nic. Místo toho se vytvořila dlouhatánská fronta vinoucí se po schodech do druhého patra k okénku, do kterého návštěvníci mohli nahlédnout, aby zahlédli skříňku s relikvií.
V Chrámu posvátného zubu
Přiznávám, že jsem tu hodinu čekat nechtěl a do okénka jsem nakoukl jen z dálky. Místo toho jsem si prošel celý chrám a užíval si velkolepou výzdobu.
V Chrámu posvátného zubu
O půl osmé večer jsem to už vzdal a šel pomalu pěšky zpátky do kopce najít si po tmě svůj homestay.
