SIGIRIYA, DAMBULLA
19.3. 2016, cestopis část V.
Proč jet na Sigiriyu a do Dambully
Sigiriya – Lví skála - je magická hora vyrůstající uprostřed rovných centrálních plání Srí Lanky, je to symbol ostrova. Podle některých teorií byla Sigiryia od 5. století centrem království Kassapa s palácem postaveným na vrcholu kolmé skály a s množstvím zahrad a vodních nádrží rozkládajících se u jejího úpatí. Komplex byl nakonec ve 14. století opuštěn a znovuobjeven až v minulém století.
Dambulla je proslavená svými jeskynními chrámy, které jsou plné nádherných fresek a soch Buddhy. Stavba skalního chrámu ve stěně skály byla započata již před dvěma tisíci lety a po celou dobu byla rozvíjena jednotlivými vládci ostrova. P.S. Kromě tohoto chrámu v Dambulle již nic jiného není.
Jak jet na Sigiriyu a do Dambully
Ráno jsem vstal v půl šesté, nasnídal se a čekal na domluveného tuk tuka. Ten mne v půl sedmé odvezl do centra Polonnaruwy ke Clock Toweru (150 Rs) a za pět minut jsem už seděl v autobuse. Přes Habarana jsem dojel do městečka Imanaluwa (120 Rs, 1 hod 45 min), kde jsem na křižovatce vyskočil a zvažoval další možnosti. Buď jsem mohl čekat na další autobus, nebo se k Sigiryi svézt tuktukem. Chtěl jsem tam být kvůli horku co nejdříve, tak jsem zvolil tuktuka (500 Rs, 15 min, 10 km). Navíc mi i ušetřil dvoukilometrovou cestu od silnice ke vstupu, pokud bych býval jel autobusem.
Ubytování
Spočítal jsem si, že během jednoho dne se dá zvládnout odjet z Polonnaruwy, vylézt skálu na Sigiryie, vyšlapat kopec v Dambulle a ještě se přesunout do Kandy. Takže jsem tuto trasu přejel, cestu jsem nekouskoval, a přespal až v Kandy. V Polonnaruwě jsem udělal rychlý průzkum a provedl rezervaci v Lady Gordons Homestay (25 USD).
Co jsem v Sigiriye a v Dambulle zažil
Na Sigiriyi jsem byl už v půl deváté, přesto už začínalo pěkné horko. Ti, co přijdou ještě později, se musí při výstupu na vrchol hory pěkně zapotit. Vstupné je tentokrát ještě dražší než na ostatních drahých srílanských památkách a platí se 30 USD (4 260 Rs, akceptují USD). Protože jsem se přesouval z Polonnaruwy do Kandy, měl jsem s sebou sbalený baťůžek. Mně vážil jen šest kilo, takže jsem se s ním vydal i na výstup na horu. Pokud má někdo těžší batoh, má možnost si ho nechat za poplatek v pokladně.
Od pokladny se jde parkem k zahradám se starobylými vodními nádržemi. Když jsem z parku vyšel, přede mnou se najednou objevila kolmá hora, která působila, jakoby ji někdo do rovinatých plání uměle vysadil.
Sigiriya
Pohled je to nádherný, ale když se dojde ke skále, na každého čekají tisíce schodů. Uprostřed výstupu je ve stěně točité schodiště vedoucí k výklenku se starodávnými freskami. A protože jsem jakoby nevěděl, že se fotit nesmí, vyfotil jsem je.
Starodávné fresky v Sigiryii
Pokračuje se podél Zrcadlové zdi, kde kdysi staří Sinhálci vyrývali nápisy plné obdivu k nádherným freskám. Odtud už jsou krásné výhledy do širých srílanských dálek.
Výhledy ze skály
Po dalším výstupu se dojde ke lvím tlapám, podle které skála dostala své jméno – v překladu Sigiriya znamená Lví skála. Tady jsem musel pět minut čekat, až se všichni stokrát vyfotí, abych si ty tlapy mohl vyfotit bez lidí. Už jsem byl z těch pelotonů skoro nervózní.
Lví skála
Sláva, konečně jsem nahoře! Poměrně náročný výstup se mi odvděčil dokonalými výhledy do nekonečného okolí krásné Srí Lanky.
Nahoře jsem potkal skupinku mladých Čechů a dali jsme se do řeči. Cestovali týden s najatým řidičem, další týden plánovali u moře. Když si náklady rozdělili na čtyři díly, vyšlo jim - stejně jako mně, že Srí Lanka je fakt levná destinace. Hrabal jsem se před nimi v baťůžku a oni se trochu nevěřícně ptali, jestli je to vše, co na Srí Lance mám s sebou.
Pohled z vrcholu Sigirye
Na náhorní plošině se nacházejí ruiny paláců a dagoby, dokonce i zde je zachovalá stará vodní nádrž. Potkal jsem tu místního mnicha a nevím proč, ale zeptal jsem se ho, jestli se můžeme spolu vyfotit. No a tak mám fotku s mnichem.
S mnichem
Před jedenáctou jsem byl už zpátky dole, po prašné cestě jsem došel k silnici, a tam jsem za dvacet minut nastoupil na bus do Dambully (30 Rs, 35 min, 23 km). V centru Dambully jsem ve stánku snědl koblihu se zapečeným vejcem a odchytl si tuk tuka, který mne k jeskynním chrámům nakonec přiblížil. (Kdo má méně času nebo energie, může si vzít tuk tuka rovnou ze Sigiriye až k jeskynním chrámům v Dambulle, stojí to dle individuálních vyjednávacích schopností cca 1 000 Rs.)
V půl jedné jsem stál před moderně kýčovitým buddhistickým Zlatým chrámem a dnes už podruhé se vydal s baťůžkem na zádech a se žhavým Sluncem nad hlavou do kopce. Po cestě jsem míjel stánky prodavačů a houfy opic, které se praly o prázdný kornout od zmrzliny.
Jeskynní chrámy jsou zvláštní místo (10 USD). Ve skalní stěně se nachází dlouhý a hluboký výklenek, který posloužil k vybudování modlitebních místností. Ty jsou pokryty nádhernými freskami a jsou plné starých soch Buddhy.
Jeskynní chrámy v Dambule
Před vstupem jsem musel opět odevzdat sandále, tak jsem si alespoň nazul ponožky a šel si užít rozpálené dlažby. Procházel jsem jednotlivé jeskyně a obdivoval tu nádheru.
Nástěnné fresky v Dambule
A i tady jsem se zaposlouchal do češtiny, ještě nikdy jsem neměl na cestách tolik možností češtinu si tak často vyslechnout, a začal jsem si na to zvykat.
Vnitřní výzdoba jeskyní
Něco po druhé hodině jsem byl už zpátky u silnice u Zlatého chrámu a stopoval autobus do Kandy. Do kulturního centra ostrova jsem nakonec dorazil před pátou (100 Rs, 2,5 hod).
