POLONNARUWA
17.3. - 19.3. 2016, cestopis část III.
Proč jet do Polonnaruwy
Když v 10. století odešli vládci ostrova z Anuradhapury, ustanovili novým hlavním městem Polonnaruwu. Ta se stala centrem moci po dalších tři sta let. Ve městě se nachází historický komplex s památkami a archeologickými nalezišti. Podobně jako Anuardhapura je součástí světového dědictví UNESCO. Pro turisty je Polonnaruwa zajímavá i tím, že v jejím dosahu se nachází národní parky Minneriya a Kaudulla, kde je možné shlédnout slony ve volné přírodě, a magická skála Sigiriya, ukrývající na svém vrcholu starodávnou civilizaci.
Jak jet do Polonnaruwy
Ráno jsem se z terasy v Dyke Restu díval, jak rybáři zase tahají sítě z moře a po snídani jsem se nechal odvézt tuktukem k silnici, kde staví autobus do Polonnaruwy (100 Rs). Stoupl jsem si na značku a za několik minut jsem už ujížděl do Habarany (2 hod, 110 Rs). Tam jsem přijel v 10:30 a prakticky hned mi tam zastavil další autobus jedoucí do Polonnaruwy (1 hod, 60 Rs). Zbytek cesty do homestay jsem urazil tradičně tuktukem (100 Rs).
Tip na ubytování v Polonnaruwě
V Anuradhapuře jsem si ve chvílích volna pročetl recenze a zvolil jsem Binara Home Stay (18 USD). I tentokrát jsem zvolil podle svých představ, Binara je vila za městem uprostřed klidné zahrady, pokoj měl AC i rychlé WiFi, já měl navíc terasu, majitel byl mladý inteligentní kluk a skvěle tam vařili.
Binara Home Stay
Co jsem v Polonnaruwě zažil
Ve dvě jsem naskočil na vypůjčené kolo (350 Rs) a ujížděl zpátky do města navštívit starodávné ruiny. V archeologickém muzeu jsem si opět za obligátních 25 USD (3 550 Rs) koupil vstupenku a ve výhni šlapal dál ke vstupu k památkám. Než jsem tam dojel, podél silnice jsem míjel stánky s jakýmisi smaženými kuličkami a ty se na mne tak smály, že jsem neodolal.
Památky se nachází v tichém zalesněném parku a na rozdíl od Anuradhapury se areál dá s trochou úsilí projít i pěšky, kolo je však opět lepší volbou. Na kole mi prohlídka trvala tři hodiny a v samotném parku jsem ujel 10 km.
První památky, na které jsem narazil, byla skupina osmi zřícenin, kterým se říká Polonnaruwský čtyřúhelník (Quadrangle). Dominuje jim kruhová stavba Vatadágé a budhistický chrám Thuparama Gedige. Zaujal mne i 25 tunový kamenný obelisk Gal Pota popsaný starodávným písmem.
Vatadágé
U čtyřúhelníku jsem opustil čínské autobusy a školní třídy a klidným lesíkem jsem pokračoval k severním budovám. Podél cesty ubíhaly základy pradávných budov a já si užíval chvíle ticha a stínu. Dojel jsem k Pabulu Vihara, k malé cihlové dagobě, která stojí opuštěná na lesní mýtině. Kousek od ní je Shiva Devele 2, malý chrám Deváté Šivy, který je nejstarší budovou v Polonnaruwě. U chrámu se v klidu pokoušely o rozmnožování dvě opice, ale z jejich rituálu se mi udělalo skoro šoufl a raději jsem zrychlil a poposunul se dále.
Shiva Devele 2, malý chrám Deváté Šivy
Mou další zastávkou byla 54 metrů vysoká dagoba Rankot Vihara, která je nejvyšší dagobou v Polonnaruwě. Tady jsem si vyslechl svou první češtinu a přitom dělal, že Česky nerozumím.
Dagoba Rankot Vihara
Následně jsem si prohlédl malou bílou dagobu Kiri Vihara, která je jediná v původním stavu. S ní sousedí chrám Lankatilaka, ve kterém stojí vysoká socha Buddhy.
Chrám Lankatilaka
Dojel jsem ke Gal Vihara, kde se nachází skupina obrovských soch Buddhy. Tady jsem se otočil a jel pomalu zpět. Než jsem z areálu odjel, podíval jsem se ještě u východu na skupinu budov patřících ke královskému paláci. Samotný královský palác byl v době svého největšího rozkvětu ohromnou sedmipatrovou budovou ve tvaru pyramidy, dnes z ní však zbyly jen ruiny. Prohlídku jsem nakonec v půl šesté zapíchl a po silnici se pomalu vracel zpátky do svého homestay.
Komplex královského paláce
Po cestě jsem si chtěl ve městě ještě koupit místní cigarety. Paní se na mne podívala a zeptala se, kolik jich chci… no přeci krabičku, říkám ji. Začala nevěřícně koukat a řekla si o 140 korun. To jsem začal zase koukat já, německou cenu jsem nečekal, a tak jsme koukali chvíli oba. Nakonec jsem 700 Rs zaplatil a pochopil, proč na Srí Lance nejsou na ulicích žádné nedopalky.
Než jsem do homestay dojel, pozoroval jsem v rýžových polích pávy, kteří tu byli doma, jako u nás doma jsou doma bažanti.
Ve městě jsem na restauraci nenarazil, a tak jsem si domluvil večeři u pana domácího (450 Rs). Před večeří jsem si pokecal se samostatně cestujícím Číňanem, který uměl tak dobře anglicky, že jsem si myslel, že je Američan, a s Francouzi, kteří zase uměli skvěle francouzky, a procestovali celou Afriku. A protože si obrovskou večeři domluvily i dvě německé blondýny, kecal jsem do noci i s německými blondýnami.
